Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vydělávají na smetanovém zážitku

04. 10. 2013
3
5
784
Autor
Pan Ryback

Počet pracovních příležitostí má do ideálu daleko, a tak se lidé snaží vydělat nějakou tu zlatku, jak se dá. Náhodou, ale opravdu náhodou, jsem se dostal do obskurního lokálu, abych pokáral známé, že ztrácejí čas sezením a popíjením piva. Naneštěstí tam žádný z nich nebyl, ale zůstal jsem trpělivý. Jedno jsem si objednal a čas vyplnil jeho popíjením. Co má taky člověk dělat ve středu po poledni...

Pak to přišlo. Správně řečeno, nastalo. U vedlejšího stolu se usadili dva muži, jejichž pohled by prořezal i nahnilé cherry rajče. Že jsem si vybral špatný lokál, mi mělo dojít už ve chvíli, kdy při jejich vstupu přestala hrát hudba a kolem proletěl chuchvalec slámy jako ve westernu.

Měli klobouk, sluneční brýle, kabát a spodní prádlo. Na čem jim visela pistole nevím, ale nepochybuju, že ji někde měli. U takových ostrých hochů si můžete být jistí jedním: nikdy není nic jisté.

Nechtěl jsem se před nimi klepat, ale když jsem se viděl v zrcadle za barem, nejradši bych se neviděl. Chtěl jsem odejít rychle, ovšem aby si nemysleli, že se jich bojím, odcházel jsem pomalu.

„Máš to pro mě?“ zeptal se jeden.

Nemusel jsem se otáčet, abych věděl, že druhý přikývl. Nejsem drbna, ale vše mi bylo jasné, aniž bych o jejich schůzce něco věděl. Překupníci. Gauneři. Lotři. Mezitím, co jsem v hlavě lovil slovíčka označující členy podsvětí a tiše je přeříkával, jeden druhému předal úhledný balíček. Pak se strhl bleskový rozhovor.

„Kolik?“

„Třicet.“

„Za kolik?“

„Tři sta.“

„Extra zboží?

„Extra zboží. Úplná smetana.“

Zatímco jsem se šoural k východu, někdo mě popadl za límec. „A platit bude kdo?!“ Byl to číšník, jehož tvář musela připitému štamgastovi připomínat terč. Leknutím jsem po něm hodil zmuchlanou minci dvacetikorunové hodnoty a trefil střed. Jackpot.

Věděl jsem, že je zle. Na házení čímkoliv tady byli jiní hoši a já narušil jejich revír, což jim neušlo. „Ty, poslouchej, posaď se k nám. No netvař se, hubeňoure. Vypadáš, že by si potřeboval doplnit energii. Něco bychom pro tebe měli.“

Namítl jsem, ať se mnou hlavně netřesou, že jsem po obědě, ale nenechali se odbýt. Druhý kývl na prvního, jenž s balíčku vytáhl ještě větší balíček. To, co bylo vevnitř, byl... Hermelín. Ti chlapi kšeftovali se sýry. Jeden je s ocelovými nervy pašoval přes město kolem policajtů jako by se nechumelilo a další je od něj kupoval, i když se chumelilo nebo bylo prostě pod mrakem. Většinou je pak naložil do staré felicie pořízené za kus goudy. Byl to výhodný kup. To auto jezdilo i v noci.

Zpočátku jsem z nich měl obavy, ale po krátké debatě jsem zjistil, že jsou to normální lidé s obyčejnými starostmi. Jeden splácí hypotéku, druhý se o to ani nepokouší. Hold, počet pracovních příležitostí má do ideálu daleko. A tak vydělávají na smetanovém zážitku.


5 názorů

tak když už budeš v opravách, přidej " jenž s balíčku vytáhl ještě větší balíček..." správnější je Z balíčku...

MKbaby
04. 10. 2013
Dát tip

Prima, pokračuj :) Holt x hold - viz Lakrov


Pan Ryback
04. 10. 2013
Dát tip

Díky za postřeh a pochvalu :)


Lakrov
04. 10. 2013
Dát tip

Zaujal mě celkem vtipný začátek a dočtení do konce (ačkoli by mu v úplném závěru slušelo i víc humoru) -- dočtení do konce nelituji :-) Napsané je to přirozeně, četlo se to dobře. Slovo hold v posledním řádku by mělo správně být napsáno holt (holt=zkrátka/prostě ; hold=vyznamenání, pocta).


super, syrový humor :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru