Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Jana
datum / id01.11.2013 / 435551Vytisknout |
autortakjinak
kategoriePovídky
témaPsychologické
upřesnění kategorieverze II
zobrazeno1410x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Prolog

Povídka prodělala menší i větší úpravy. Snad jsem ji moc nepřeonačila...

Jana

 

Jana

 

♣♣♣

„Jezero? Ale proč, tati?“

Josef věděl, že jí ubližuje, ale nešlo to jinak. Je to jeho dcera, musel ji tam poslat.

Přisedl si k ní na postel. Třásly se mu ruce, když jí pohladil po jemných dlouhých vlasech. Tak zvláštně voněly. Všiml si, jak moc se začíná podobat jeho první ženě.

            „Tati, prosím,“ vzlykala do polštáře. „Už budu hodná, vážně. Budu se víc učit a chodit na klavír, jak jsi chtěl…“

Jen zakroutil hlavou a tím spustil další vlnu pláče. Sledoval, jak se celá chvěje. Nervózně poposedl.

„Nejde to Emo, musíš odjet. Je to to nejlepší, co pro tebe můžu udělat. Věř mi. Jezero je vyhlášený internát, na velice hezkém místě. Nemluvě o tom, že poskytuje jedno z nejlepších vzdělání v republice. Svůj názor nezměním, v neděli odjedeš.“

Naposledy vzal pramen jejích vlasů, nechal ho proklouznout mezi prsty a odešel z pokoje.

Ema se na posteli ještě víc schoulila. Zkoušela popadnout dech mezi křečovitými vzlyky.

Když se k večeru trochu vzpamatovala, popadla mikinu a vyšla z pokoje. Opatrně našlapovala chodbou ke východu. Z pod dveří pracovny prosvítalo světlo,  všude ticho, jen z patra slyšela Ema dunět bubny. Obrátila oči vsloup. Ema s Janou,  svou nevlastní sestrou, spolu nikdy moc nevycházely a od té doby,  co se Janě zabila máma to bylo ještě horší.  Začaly se navzájem ignorovat, což Emě vlastně dost vyhovovalo.

„Proč ne ona?“ ptala se Ema sama sebe šeptem, když šla parkem k Mirkovi.

 „Jana je nesnesitelná, blbá! Ježiš, vždyť  jediný, z čeho nepropadá je výtvarka!“ Vzteky kopla do plechovky od piva.  „A ty její mastný vlasy, hnus,“ ušklíbla se. „No jasně, ale jí nikdo nikam nepošle, protože ona je přeci chudák, kterýmu umřela máma… 'Janinka, není hloupá, je jen nešťastná…'To všechno je jen takový protest, však ona se vzpamatuje…' Emi, musíš Janičku pochopit, přišla o maminku a jediný kdo jí zbyl je tvůj táta a ni ten není její…' bla bla blá…“ Ema si utřela oči i nos do rukávu.

Byla už tma, když zazvonila u Mirkova domu. Nic. Zazvonila ještě jednou. Nic.  „Ne to ne,“ modlila se. Po třetím úpěnlivém zazvonění konečně otevřel dveře.

Ema zůstala stát ve dveřích a tělem jí zase lomcovaly vzlyky.

 

♣♣♣

 

25.8.2008

…Zůstala jsem u Mirka přes noc. Chtěla jsem ještě počkat, ale ten tátův blbej nápad všechno změnil a Mirek byl včera tak úžasnej, že se to prostě stalo. Čekala jsem, že napoprvé nebude milování nic moc. Říkaly holky, že je to tak vždycky a tak jsem ani nebyla zklamaná, naopak, docela jsem si to užila. Bolelo to, ale Mirek byl hrozně něžnej a pak už to bylo dobrý. Když jsme se milovali ráno, bylo ještě lepší. Asi to je taky tím, že je Mirek starší a zkušenější.

Taky jsem se bavili o tý mý škole, řek,  že za mnou bude jezdit a že to třeba nebude tak špatný.

Jediný, co to zkazilo byl tátův výstup, když jsem dneska dorazila domu. Ne že bych to nečekala, ale táta byl úplně nepříčetnej. Nejdřív na mě řval, jestli jsem s Mirkem spala a když jsem mu to odkývla vzal mě za vlasy a praštil se mnou o zem . Chodil sem tam a ptal se, jestli sem si to užila a kde všude na mě sahal. Házel věcma a řval na mě, že jsem kurva, stejná běhna jako máma.

 Nakonec se uklidnil a řek ať se klidím a nelezu mu na oči. Utekla jsem a zamkla se v pokoji. Nikdy jsem ho takhle neviděla a poprvé v životě jsem se ho fakt bála… Nechápu to, nikdy jsem se nehádali. Ještě mi zakázal mi se s Mirkem vidět, nesnáším ho za to!!! Mirek je skvělej a já ho miluju.

 

♣♣♣

 

Nakonec si Ema v Internátu u Jezera zvykla, dokonce to tam měla ráda. Prvorepubliková budova stála na břehu nevelkého jezera obklopená velkým parkem. Se spolužačkami se rychle skamarádily. Povšechně to byly holky z bohatých rodin, jako byla Ema a docela si to užívaly. Výchova byla sice přísná a učení hodně, ale o víkendech měly poměrně volno. Ema se scházela s Mirkem skoro každých 14 dní.  Vždycky najal ve městě pokoj, kde trávili celý víkend nebo odjeli někam na výlet. Vždy jí některá z kamarádek dělala alibi. Zato s Josefem se nevídala skoro vůbec.  Občas si zavolali, poslali e-mail, ale trvalo dlouho, než se rozepře mezi nimi urovnala. Mirek, jakoby neexistoval. Josef se o něm nezmiňoval, bral to tak, že Ema udělala, co po ní chtěl a Ema nebyla tak hloupá, aby mu řekla, že to tak není.

 

♣♣♣

 

             Ema přijela domů až na Vánoce. Jana seděla na pohovce vedle obrovského vánočního stromku, četla nějakou knížku a pomalu ani neodpověděla na pozdrav. Ema si všimla, že se Jana změnila. Byla pěkně oblečená, dost vyzývavě na to, že jí bylo třináct,  hodně zhubla, až to působilo nezdravě, ale hlavně, Jana měla oholenou hlavu! Ema si k ní sedla.

„Tak co, jak se máš?“ nadhodila. Jana se jen ušklíbla  a nepromluvila na ní ani slovo. Ještě víc se namáčkla do rohu sedačky a zabořila hlavu do knihy.

„Promiň, já se aspoň snažím, abysme spolu vycházeli,“ urazila se Ema a odešla do pokoje.

Jana zůstala sedět. Po tvářích jí tekly slzy.

Večer, když přišel Josef se zvedla se z pohovky a odešla do patra.

Ema vykoukla z pokoje a šla se s tátou přivítat.

„Co je s ní?“ zeptala se Ema a kývla přitom hlavou ke schodům.

„Proč?“ zeptal se, „říkala něco?“

„Právě že ani slovo, je ještě šáhlejší než když jsem odjížděla. A ta holá hlava, to je děs.“

„Není to s ní jednoduché,“ pokrčil rameny Josef. „Dokonce jsem ji vzal ze školy a učím ji doma. V kanceláři jsem teď jenom jeden nebo dva dny v týdnu, ale to už jsem ti říkal. Dokonce jsem ji chtěl vzít k psychologovi nebo do lázní, ale nechce.“

Na Josefovi bylo vidět, že má vážně starost.

Ema se usmála, sedla si s tátou na gauč a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Jsi super, tati, fakt. Však ona se z toho dostane.“

„Dělám co můžu, zlato,“ řekl a trochu si odsedl. „Dáš si čaj nebo něco?“ s tou otázkou Josef vstal a šel do kuchyně.

„Jo, díky,“ řekla Ema zaraženě.

           

 

 

3.1.2009

Svátky byly dost divný, Jana je bojkotovala zamčená v knihovně, sešla maximálně na jídlo a na rozbalování dárků pro ní musel dojít táta. Myslim, že ani neví, co dostala, byla duchem úplně někde jinde. Všechno nechala tam, kde to rozbalila a zase šla nahoru. Táta byl smutnej a  naštvanej  ale neřek jí ani slovo. Ven jsem se moc nedostala, táta mě pořád sledoval a furt si chtěl povídat a koukat na filmy. Docela to chápu, když si vezmu, že je tu v podstatě zavřenej s bláznem. Tohle byl fakt děs. Ještě že už jedu na intr.

♣♣♣

 

            Postupem času jezdila Ema domů stále méně. Poslední rok školy už nepřijela ani na jediný den. Nesnášela doma to dusno.

Josef za ní občas o víkendu přijel do Jezera. Chodili spolu na dlouhé procházky a hodně si povídali. Nikdy si spolu nerozuměli tak, jako v posledním roce.  Vypadal ale hodně unaveně. Staral se o Janu sám a nechtěl ji dát nikam do ústavu. Říkal, že by jí to zničilo. Ema tátu pro to obdivovala a vážila si jej. Snažila se ho ale jemně přesvědčit, že by Janě odborná pomoc neuškodila, naopak. Ema byla přesvědčená, že Janino chování je patologické, že se nikdy nevzpamatovala z toho, že její máma spáchala sebevraždu a jí tu nechala samotnou v podstatě s cizími lidmi.

„Tati, vím že se o tom bavíme pořád, ale vážně neuvažuješ o tom, že bys našel Janě nějakou odbornou pomoc, její chování je patologické.“ zkusila to Ema znovu, když se na zjara procházeli parkem. Měla těsně po maturitě a připravovala se na přijímačky na psychologii.

„Emi, vím, že to myslíš dobře, ale Janinka potřebuje hlavně domov. Je jí šestnáct, za spoustu z toho, co dělá můžou hormony. Vlastně si myslím, že se to konečně začíná lepšit. Už se tolik nezamyká,  chodí na zahradu a dokonce se začala učit na klavír. Jestli to takhle půjde dál, může jít na podzim na střední školu.“

„A ty si myslíš, že to zvládne?“ zapochybovala Ema.

„Nevím, to se uvidí. Chytrá je jak opice, pořád něco čte. Taky hodně maluje. Myslel jsem, že bych jí poslal na nějakou uměleckou školu.“

„Jo, to by se jí asi líbilo.“

 

♣♣♣

 

            Než táta odjel, musela mu Ema přiznat, že se s Mirkem nikdy nerozešla. Nechtěla se už totiž vrátit domů a tak se s Mirkem dohodli, že se nastěhuje k němu.

K jejímu překvapení to vzal celkem klidně.

            „Myslel jsem si to, nejsem zas tak hloupý,“ usmál se, „a ani takový pruďas, jak by se mohlo zdát. Jen mi tenkrát přišlo, že jsi na to všechno moc mladá,“ vzdychl si, „to víš, tenkrát si byla moje malá holčička a já měl pocit, že nemůžeš patřit žádnému jinému.“

Teď se usmála Ema. „Tátové… To má asi každý stejně.“

 

♣♣♣

 

            K Mirkovi se nastěhovala pár dní poté, ale ještě si zašla domů pro pár věcí. Táta tam nebyl a Jana byla nejspíš zalezlá v knihovně. Vyběhla do patra do pokoje a začala do krabice házet knížky, co tam ještě zbyly, nějaké fotky a šaty.  Moc toho nebylo. Popadla krabici, otočila se a ve dveřích se skoro srazila s tátou.

„Tati…“ zarazila se. „Co je to?“ vyhrkla a zůstala koukal na řezné rány na tátově ruce.

„To nic, to je dobrý, zlato. Nehoda.“

„Nehoda? Tati, nejsem hloupá. Jana musí do ústavu a jestli to nezařídíš ty, udělám to já.“

„Ne, to nedělej prosím. Myslel jsem, že se to lepší, že to nějak zvládneme, ale máš pravdu. přerůstá mi přes hlavu, ale musím jí na to nějak připravit. Dej nám čas.“

 

♣♣♣

 

Když přišla Ema k Mirkovi, ještě nebyl doma. Sedla si na koberec v obýváku. Táta vypadal hrozně; a smutně. Až teď si plně uvědomila, jak za poslední rok sešel. Vlasy mu zešedly a vrásky brázdily celý obličej. Bylo jí z toho smutno. Snad už ale dostal rozum, bude jim všem líp. Přitáhla si k sobě krabici a začala z ní třídit věci, aby si trochu pročistila hlavu.

Vzala do ruky jednu knížku, chtěla jí hodit k ostatním, ale přišla jí podivně neznámá, otevřela ji. Byl to Janin deník.

 

6.2.2004

 

Dneska jsem měla devátý  narozeniny. Pepa mi dal úžasný hračky. Snaží se být na mě hodný, ale stejně sem smutná. Mám narozeniny a máma se ještě nevrátila z nemocnice… A Pepu sem slyšela, jak říká Emě, aby na mě byla hodná, že teď už mám jenom jí a Pepu…

 

Ema pomalu listovala a četla, bylo jí smutno, že tu dívenku zklamala…

 

14.7.2004

Mami,Pepa říká, že mě pošle do děcáku. Že jsem ošklivá a blbá a že  by ses za mě styděla…a že jestli nepřestanu zlobit, tak mě zbije. Že mám koukat, jaká je Eminka a být taky jeho malá hodná holčička. Nemám Emu ráda, je hrozná.

 

30.12.2004

Maminko, byl tu zase. Zkoušela jsem se zamknout, ale bylo to ještě horší. Říkal, že mě zabije, jestli to ještě někdy udělám. Že mám být jeho hodná holčička a držet hubu. Hrozně to bolí. Říká, že to dělá, protože mě má rád… Asi fakt má, dává mi spoustu hraček, ale stejně se ho bojím. Mami, proč si mě tu nechala?

 

12.9.2008

Našla jsem tenhle starej deník. Dlouho jsem nenapsala ani řádku. Dřív jsem si myslela, že i když je máma mrtvá, pořád na mě dává pozor a nedopustí, aby se mi stalo něco zlýho. Byla jsem blbá naivní holka. Bála jsem se a bojím se pořád. Teď už ale vím, že to není správný. Pepa není žádnej hodnej strejda. Zkoušela jsem volat na Linku bezpečí, ale nachytal mě a hrozně mě zmlátil. Zbytečně, stejně jsem nebyla schopná dostat ze sebe jediný slovo. Nechal odpojit telefon a počítač je na heslo. Vzal mě ze školy, prej mě bude učit doma. To by mě zajímalo co. Jsem v pasti. Nejhorší je, že odešla Ema, doufala jsem, že si všimne. Že uslyší. Bojím se jí to říct, nebude mi věřit.

 

Emě se dělalo zle, ale musela číst dál. Už to nebylo datované, jen takové věty, zkazky…

 

Oholil mi hlavu. Donesla jsem mu jinej kabát, než chtěl. Pořád se kouká, jak se koupu, převlíkám a i když jdu na záchod. Je to hnusný prase…

 

Dneska mě ten hajzl donutil olizovat mu boty, protože jsem je prej špatně vyčistila. Nenávidím ho!

 

Udělal mi to hned jak přišel domu. Pak mi vzal všechny věci. Musím chodit nahá nebo v těch hadrech, co mi koupil. Jsou odporný. Vypadám jako nějaká štětka, nemůžu vyjít ani ven. Když jsem mu to řekla, tak mi jí fláknul, že jsem skončila na zemi. „Buď moje malá holčička a děj co ti řeknu, pak nám spolu bude dobře.“ Jo, to určitě ty prase…

 

Přijela Ema. Ta svině je tak šťastná. Je mi z ní blbě. Proč ne ona? Kdyby věděla, že na ní myslí, když ho do mě strká. Přeju jí, aby si to taky jednou zažila. Ale to né, to jí radši poslal na druhej konec republiky a mě si tu nechal jako náhražku. Pořád slyšim jak chrochtá: „Emo, Eminko…“a já musim držet.

 

Změn., Jsem ráda, že tu Ema je. Sice je nadrženej jak prase, ale mám klid. Teď nic nedovolí, když je tu, aby si náhodou něčeho nevšimla. Směšný. Nevšimla si šest let.

 

Asi sem těhotná… Je mi patnáct a čekám dítě s tím sviňákem…

Řekla jsem mu to, když mě ohejbal přes gauč. Ten chcípák brečel! Omlouval se, že to nechtěl… Z toho se mi chce akorát blejt.

 

Dneska přišel s antikoncepcí a nějakym doktorem. Řek, že mám držet hubu, nebo ze mě toho bastarda vymlátí. Doktor ani necek. Udělal co musel a šel. Přitom mu to muselo bejt jasný… Tejden na mě nemoch šáhnout, tak mě zamknul v pokoji. Nechal mě tam celý týden. Na záchod jsem musela do květináče. Je to tak ponižující. Prosila jsem ho, škemrala, ať mě pustí, neudělal to.

 

Vzala sem si nějaký prášky, ale přišel dřív a strčil mi ho skoro až do krku a já se poblila… Říkal jen si chcípni, ale před tim mi to ještě pěkně uděláš…

 

Už mě to ani nebaví psát, je to furt dokola.

Začínám si na ten náš společnej  život zvykat. Když dělám co chce je na mě vlastně docela hodnej, nechá mě jít ven, malovat. Někdy mě nechá i celý den číst si v knihovně. Taky jsem usmlouvala, že když mám menses, tak se mnou nebude spát. Taky jsem zjistila, že když při tom trochu spolupracuju, je pak v lepší náladě a tolik mě nebije. Dokonce mi k 16tinám dal štěně. Vypadá jako malej vlk :)

 

Ema nemohla pořádně dýchat. Točila se jí hlava a dělalo se jí zle.

„To není možný, není…“ opakovala si šeptem… Znovu přejela očima po posledních řádcích.

♣♣♣

 

Bylo to snad to nejtěžší a zároveň nejjednodušší rozhodnutí, které kdy udělala. Vzala mobil a vytočila 158.

♣♣♣

♣♣

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.12.2013 19:08:01Arnica

Připadá mi, že sis vzala příliš velké sousto, téma, které tě nadchlo, ale ke kterému sis nenašla správnou cestu. Řekla bych, že je dobře, že si dáš od povídky odstup, že se budeš věnovat něčemu jinému. Stává se totiž, že se člověk k něčemu vrátí a najednou ví, jak na to :-). Přála bych Ti takový návrat… Jinak moje připomínky jsou hodně podobné těm, co měla Janina. Chybí tomu uvěřitelnost a přirozenost. Promiň. 

15.12.2013 18:31:21StvN

Vyjadrim se pouze k uvodu. Nechut Emy jit na intr neni nicim podlozena. Kdyz to reknu lapidarne, tak normalni clovek tohle neresi. Spousta deti bydli na intrech a dokonce jsou rady, ze vypadnou z domu a ziskaji jakousi svobodu. Jestli je tedy Ema v tomto jina, pak to musi byt psychologicky podlozene. Napriklad nejakou fixaci na rodinu, na misto, nebo tak neco. Coz neni z textu zrejme, pritom to tam velice chybi. Dale jsem text zbezne projizdel a mam jednu poznamku na okraj. Zakladem povidky je kratky casovy usek. Dalsi text uz vlastne s prvnim odstavcem nesouvisi a k nicemu ho nepotrebuje. Stacilo by to rict dvema vetami. Snazit se do jedne kratke povidky nacpat nejakou delsi historii je chyba a budu to rikat vzdycky. Zaver musi byt uzavrenim nejakeho konfliktu, ktery je zminen v uvodu. Tady to tak neni. Uvod je o voze a zaver o koze.

Chovani otce v prvnim a ve tretim odstavci neni konzistentni, coz neni problem, lide takovi jsou, ale pokud Ema ma takoveho otce, spis bych cekal, ze na ten intr jit bude chtit. Navic to jsou hned na uvod takove klisovite sceny. Vzdor dcery, nadavyk otce do kurev. Urcite jsi to mohla pojmout vice osobite. Cili to ve mne budi dojem, ze ten pribeh je postaven samoucelne a cist s timto vedomym text neni pro me prijemne.

Nepises spatne. Sloh je celkem fajn. Zapracuj na osobitosti. Vice si s textem pohraj. Jako kdyz zdobis pernicky. Nesoustred se jen na informace, ktere chces predat, ale i na zpusob, jakym toho dosahujes. O tom prece psani je. 

15.12.2013 07:41:47DavidPetrik

Napsal jsem komentar uz k puvodni verzi. Predpokladam, ze tato byla smazana a s ni i komentar.

Stejne jako pred tim text podrazi nikoliv jeho pripadna predpovidatelnost, ktera by mu dodavala na vtiravosti a posilovaa by napeti, text podrazi az prilis evidentni autorska snaha tuto predvidatelnost zamaskovat. Text by mel naopak pripustit ctenare k odhaleni uz behem cteni. Tim spise, kdyz postrada vyraznou pointu.

Stejne jako u prvni verze mi trvalo nejakoudobu, nez jsem pochopil kdo je ona nevlastni sestra. Netusim, zda to byl autorsky zamer, ale pokud ano, u me se minul ucinkem. Spise me matl.

Devizou textu jsou denikove vsuvky. Jejich autenticita je az mraziva. Ocenuji autorcinu schopnost prinest emocinalne vypjate a odpudive bez zbytecne explicitnosti.

Text neni spatny, ale obecne mu chybi pevnejsi struktura. Neklasicistni michani dejovych, casovych rovin neni zvladnute. Text nuti k pozastaveni (ackoliv nevim, zda i k zamysleni), ale neprivodi katarzi. Kazdopadne jsem zvedavy na dalsi autorcina dila.

15.12.2013 07:39:11DavidPetrik

Napsal jsem komentar uz k puvodni verzi. Predpokladam, ze tato byla smazana a s ni i komentar.

Stejne jako pred tim text podrazi nikoliv jeho pripadna predpovidatelnost, ktera by mu dodavala na vtiravosti a posilovaa by napeti, text podrazi az prilis evidentni autorska snaha tuto predvidatelnost zamaskovat. Text by mel naopak pripustit ctenare k odhaleni uz behem cteni. Tim spise, kdyz postrada vyraznou pointu.

Stejne jako u prvni verze mi trvalo nejakoudobu, nez jsem pochopil kdo je ona nevlastni sestra. Netusim, zda to byl autorsky zamer, ale pokud ano, u me se minul ucinkem. Spise me matl.

Devizou textu jsou denikove vsuvky. Jejich autenticita je az mraziva. Ocenuji autorcinu schopnost prinest emocinalne vypjate a odpudive bez zbytecne explicitnosti.

Text neni spatny, ale obecne mu chybi pevnejsi struktura. Neklasicistni michani dejovych, casovych rovin neni zvladnute. Text nuti k pozastaveni (ackoliv nevim, zda i k zamysleni), ale neprivodi katarzi. Kazdopadne jsem zvedavy na dalsi autorcina dila.

10.12.2013 14:25:53takjinak

Helgi Brandari: Díky moc za zastavení :)

Mám v plánu se k příběhu vrátit, zatím to nechávám uležet, jak říkáš... Zkusím pamatovat na vše, co bylo řečeno, ať už tebou, či jinými...

Jak už jsem řekla, Jana byla takové "puštění se na tenký led" a myslím, že tu mám lepší věci, které se mi psaly lépe :) Chybami se člověk učí a musím říct, že k této povídce jsem dostala spustu konstruktivní kritiky, které si cením a zohledním v další práci...

10.12.2013 12:37:25Helgi Brandari

Trošku mi vaděj pomocná slovíčka, nebo slovíčka, která tam podle mého názoru nemusí být.  Nakonec,...  naposledy vzal její vlasy,...

Potom mi přijde, že autor zatím má problémy s gradováním textu. Hned na začátku se všichni třesou, křečovitě něco a chvějou, a pak najednou je to utnuté,... když se k večeru dala dohromady... atd. Přijde mi, že hned na začátek je tam těch emocí vloženo moc a čtenář nemá šanci se s nimi srovnat a přijmout je. Jsou tam napsané, ale nic necítím. Tolik emocí, tolik křiku a potom se to odbyde prohlášením: Nakonec si zvykla.

Zahlédl jsem jednu chybku: Promiň, já se aspoň snažím, abysme spolu vycházeli (y).

Povídka pak pokračuje v podobném duchu, jak začala. Vzlyky, slzy, smích, starosti. Ale kolikrát je to tam vložené skrz popis za přímou řečí a prostě mi chybí ten impuls, po kterém bych si řekl, že to za ty slzy vůbec stojí. A když už by tedy mělo přijít nějaké gradování, i ty slzy, tak protože už jich bylo tolik, ani není kam gradovat a nepůsobí to asi tak, jak by mělo. Jede se stále ve stejném stylu, stejném tempu, až bych řekl, že to není povídka, ale trochu opepřené zápisky z deníčku. Uplně textík nezatracuji, ale chtělo by to ho nechat nějaký čas uležet a trochu si s ním ještě pohrát.

 

09.12.2013 10:13:26takjinak

Většina obětí je tak zdeptaná a ovládaná, že s tím opravdu nedělá nic... neuteče, nestaví se na odpor... ale to asi z těch deníkových záznamů není cítit...

Taky si nemyslím, že by Ema musela něco tušit, naopak, ti nejbližší většinou vidí nejméně. Pokud jsem ale textem vzbudila dojem, že otec má raději Janu než Emu beru jako chybu, právě že je to naopak... i když už asi chápu, proč to tak vnímáš, není to dobře podáno...

Jestli po smrti matky nevlastní sestry by k ní měla Ema přilnout? To je těžká otázka, mohla by, ale taky ne a ta moje prostě ne, to je život :-)

S tou Emou (tím, že je na tátu milá) - kdž nad tím tak uvažuji, něco na tom je.. ale zase, je to povaha od povahy... zamyslím se nad vším, ono to totiž všechno souvisí se vším...

Díky moc za skvělé postřehy, budou se mi hodit.

07.12.2013 21:22:33K3
redaktor prózy

Nevěrohodné se mi zdá např. že patnáctiletá holka po tom všem, nic nedělá, neuteče z domu, neřekne nikomu nic...

Nebo že starší sestra nic netuší. Muselo ji být podezřelé, že  má otec radši nevlastní dceru... A taky si myslím, že když Jana přišla o mámu, starší sestra by se jí měla spíš věnovat a přilnout k ní, místo žárlit

Nepřirozeně na mě působí i to, jak je Ema na tátu občas mila. Po těch brutálních scénách by bylo pravděpodobnější kdyby se spíš uzavřela do sebe a byla rezervovanější.

Některé odstavce jsou ale pěkné, spíš pokulhává stavba příběhu. Téma je náročné a ctí tě, že ses pustila do jeho zpracování.

Piš dál a třeba se k tomuhle námětu po čase opravdu vrátíš. Zasloužil by si to.

05.12.2013 10:37:21Janina6

Fajn, držím pěsti.

05.12.2013 09:04:13takjinak

Janino, díky za upozornění, že v povídce chybí informace o matkách. Je to logické, ale mě přesto nenapadlo zasadit i jejich příběh do deníků, kde je jejich místo... nebo možná v nějakých  úsecích, kde bych se vracela do minulosti... Osvětlit, jak se ti tři sešli apod.

Na postavy matek narážel už Lakrov a myslím i DavidPetrik, na což jsem nějak reagovala v pozdější úpravě textu, ale "nedošlo" mi, že jsou neustále součástí života obou sester - i otce...

Zkusím to napravit v dalším zpracování příběhu... u mě totiž moc nefunguje přepisování a úpravy v již napsaném - to pak můžu opravovat a upravovat do nekonečka :-) Prostě to musím napsat od začátku do konce celé...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.