On tam stál.

V onšuntělém kabátu značky cizí.

Intelektuál, básník nebo jen obyčejný hipster.

Díval jsem se na něj.

S cigaretou a Rimbaudem v podpaží

vypadal jak anděl bez křídel.

Najednou, netuším proč,

mne přepadlo nutkání

plivnout mu k nohám.

A on to na mně poznal.

Protože jen zašeptal:

Básníci jsou taky lidi.