Vánoční mýtus o černé kočce

Vánoční mýtus o černé kočce.

Kolik času uběhlo od doby, kdy medovinou rozehřátý vozka vyšel ze zájezdní hospody na štědrý den , šlápl na černou kočku a zlomil si nohu, nebylo zaznamenáno.

Nicméně byl to smolný den, protože zmíněný nemohl řídit svůj povoz a živit tak svoji rodinu ještě ani na Nový rok.

Bylo to tak krušné, že se černé kočce vyhýbáme zdaleka nejen ve vánoční čas a na Nový rok, ale po celý rok. Dodnes.

A to nevíme, jak dopadla ta kočka.  Ale zřejmě je to potvůrka mstivá, protože se velmi často vyskytuje na nepředpokládaných místech a zrovna tam, kudy vede naše cesta. A tváří se jakoby nic.

I když nevěřím na černou kočku, nějakým řízením osudu se stane, že pokud ji potkám a překročím tu pomyslnou čáru kudy šla, mám prostě smůlu.

Jestli se Vám letos něco nepříjemného přihodilo, kdo ví, třeba jste přehlédli tu filutu, černou kočku.

Každý rok na štědrý den si snažím udobřit pro jistotu všechny kočky, drobnými pamlsky od mého stolu, protože zlomit si nohu a nemoci se živit by nebyl žádný šlágr ani dnes.

Přeji Vám, krásné vánoce a  příští, památeční rok 2014, aby na všech Vašich cestách, nezkřížila Vaše kroky žádná černá kočka.

Přeji Vám: Hodně a hodně štěstí.

Protože : Štěstí je stav duše. A příjemné překvapení od jiných se hodí.

ASUN