Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pokus o útěk

Výběr: vk, Print
08. 01. 2014
14
12
1967
Autor
Jinovata

 

Dovádivé dítě, chytil jsem je za rameno,
takové dítě, na které nezapomeneš, když si s tebou chvíli hraje,
ani se neotočilo, to už za něj udělal můj úchop
a rovnou, kdo jste? zeptalo se vystrašeným pohledem,
protože takto náhle uchopené dítě zpravidla neříká nic,
je příliš stísněné.

Well... tedy abych pravdu řekl, nejsem cizinec,
chytil jsem tě za rameno, abych se tě zeptal
na něco, co by tě nevystrašilo, klid,
na co bys zvládlo odpovědět.

Vaše, možná sebelživá, sbereflexe
není uklidňující. Má nedětsky formulovaná
odpověď toto jen potvrzuje. Také to, co ted říkám,
je ale pokusem o útěk, rozumím vám, a toto dalším.
Zkusme proto trapnost této chvíle v této chvíli
prostě rozepsat, s každým řádkem víc a více
zatěžujme krátkodobou paměť, více a víc,
až ztratíme orientaci. Má maminka, tvá maminka, podběrák
vytažený na schodiště okapává, schodiště nakapává,
nechytilo jsem, naivní, rybu, ta byla rychlejší než-li podběrák,
nebylo jsem dosti rychlé, nejsem dosti rychlé. Ve skutečnosti.
Proč jste za mnou přišel? říká vám můj vystrašený pohled,
protože takto náhle uchopené dítě zpravidla neřekne nic,
je příliš stísněné.

Kde máš maminku?

Vy jste můj tatínek?

Ne, tvůj tatínek, kterého zřejmě
postrádáš a hledáš v každém muži mého věku, nejsem.
Tvoje maminka mi dluží hodně peněz. Kde je?

Pomýšlím na svou peněženku, ve tvaru žabky,
na maminku, která mi z ní nakupuje hračky.
Maminka je támhle. Ve skutečnosti.

Ve skutečnosti mne to nezajímalo, proto jsem jen odkývnul, že rozumím,
že tu ženu vidím, její záda, přecházející v boky, jak už to bývá i
u jiných žen: v jednom místě má tělo takovouto šířku a o kousek níž
zase jinou... Budu teď upřímný, ale nelekni se! řekl jsem náhle,
protože se dítě přestalo po odpovědi bát
a celé to chycení za rameno, zdálo se mi najednou být pryč.
Nepřišel jsem hledat tvou maminku, ve skutečnosti
mi žádné peníze nedluží.

Proč jste za mnou přišel? říká můj vystrašený pohled, protože
takto náhle obelhané dítě zpravidla neřekne nic, je příliš stísněné.

Z dálky to vypadalo, jakoby nějaký muž přiběhl k dítěti,
chytil ho za ruku, prohodil s ním pár slov a potom odešel
od rozpačitého dítěte.

 


12 názorů

Antoncek
24. 01. 2014
Dát tip

to je ono! beznaděj prázdné peněženky ve tvaru žabky.

(uhranutě)


Kobza
20. 01. 2014
Dát tip

Páči sa mi tretia strofa, ktorú možno chápať, ako vyjadrenie strachu použitím toho množstva zmätených slov. Taktiež mi príde ako dobrý, nie však príliš orginálny nápad použitie zvýrazneného textu, vzhľadom na to, čo komunikuje, je to však dobré. Celok pôsobí veľmi zaujímavou, hravou atmosférou, miestami z toho bolo cítiť úzkosť, alebo rozpaky. Najmä ten koniec tomu dal úplne iný rozmer, ktorý ponúka aj pomerne temnú interpretáciu.


meralda s.
18. 01. 2014
Dát tip
velmi krásné, velmi jiné, velmi osobní i velmi univerzální. Povedené*

Print
14. 01. 2014
Dát tip

Tohle stojí za...

ticho*


Antoncek
11. 01. 2014
Dát tip

Well. To bych rád viděl, jak jsi se chytil za to rameno, to jo. A druhou rukou mávat tomu navracejícímu se dítěti, jo, spokojen.

Ale vlastně reaguji, jak ty píšeš. Takže radši popořádku: tohle mi dává vše, co od současné české poezie chci a není to rozhodně selanka, idylka, poetické estetično netečna.... Tobě nejde o tipy, ale já nic jiného dělat nemohu, líbí se mi to. To znejištění je totiž v mém normálním životě jediná jistota, proto si na rozdíl od ostatních tolik rochním. Jo, TAKHLE plánovitě znejistěn,,,,to beru, bo těžko na cvičišti lehko na bojišti a rozhodně nemluvím o nějaké arteterapii.

Jenom v jednom s předřečníky tak úplně nesouhlasím: ten jazyk JE zcela samozřejmě zpěvný i pro běžné čtenáře schopné zapomenout na předsudky, což je vlastně nutně každý konzument současné poezie. ((rytmus=verše, intonace čtení v duchu... (jakoby pravda byla vadou na kráse/ještě není tma, ale stmívá se - BOB Dylan právě v Křesťanovce.....)).

No, pokud bych měl hádat.....nový Quentin, nikoliv žánrem a tematikou, ale inspirací?


a2a2a
11. 01. 2014
Dát tip

neodpočinkový text, který čtenáře, hledající v poezii od počátku nějakou kotvu krásného, zpěvného jazyka může odradit, nebo odradí netrpělivé, neodradí však bystré čtenáře, já jsem spíše ten trpělivý a díky tomu mne text chytil,  zdánlivě velmi civilní jazyk, který svou duši skrývá za cíleným vyprávěním i metaforou s podběrákem i převtělením dítěte sama v sebe a přesto ta pomyslná duše jazyka prosákává. Krásná báseň.


sveřep
08. 01. 2014
Dát tip

jaké dvě varianty? je to přehledné, řekla bych


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru