Jenom

Je cítit vítr
na vlnách nebe si vymýšlím loď
a spatřuji břeh 
tam modlím se za poslední a nafta na hladině září úhly pohledu 
atomovými slovy z čekáren kde se dýchá desinfekce a vánoční Axe
sloužím bílým věcem, kterými se přivádíme na okraj
a omlouvám se ohni za všechna má minulá, přítomná i budoucí těla
stejně jako tobě
vím, že hledám to, co je hluboko v dechu 
když podobni hladině zůstáváme být povrchem  
a v blízkosti slov nenacházíme co říci 
a po celé roky nevíme ani proč si děkovat
že stále v sobě neseme světlo olověných svic a naše vosky hoří
jako čas     
a potom to město kde uvnitř skla je nic
je snad jediné co smím naleznout 
ve věčném dešti, který mám v sobě
jako krev