Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Pravda o smrti
datum / id26.01.2014 / 439395Vytisknout |
autorZloděj formy
kategorieVázané verše
témaPsychologické
zobrazeno627x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Pravda o smrti

Toto je moje básnická prvotina z roku 2001.
Omluvte proto, prosím, zhoršenou kvalitu, chybné počty slabik a absenci metafor.
Dlouho jsem ji nepovažoval za hodnou zveřejnění, ale přece jen:

- byla úplně první,
- jako jediná nemá kradenou formu,
- na přesvědčení, které vyjadřuje, se od té doby nic nezměnilo.

Inspirováno normalizační dětskou knížkou Dárek pro Moniku a epizodou STVOY 2/22 Innocence.

 

Pravda o smrti

Když v místním rozhlase náhodou zaslechla jsi,
že při nehodě zemřel tátův kamarád,
a dlouho slyšela jsi z obýváku hlasy
a přemýšlela o tom, pročež nemohla jsi spát,

tu zavolala jsi mne. Z chodby světlem umělým
a dveřmi mávnutím já odvál noci pach,
že nevíš, sdělilas mi hlasem rozechvělým,
co bude po smrti, a že máš z toho strach.

Posaď se, maličká. Já vím, že není snadno
pochopit tohle, však myslím, že to jde.
Přikryj se dekou, ať ti není chladno
a utiš se, vždyť jsem tu u tebe,

a zkus říct, místo toho přemýšlení,
co bylo v roce devětaosmdesát.
Nikoli ale to, co znáš jen z vyprávění,
že od režimu zrůdného se osvobodil stát,

ale co sama víš a co si pamatuješ,
cos tehdy cítila a co jsi vnímala,
zda strachovala ses, jako se teď strachuješ,
a jak ti připadal svět, v němž jsi bývala?

Nu - neřekneš, neb narodila jsi se
až pár let po tom, v roce devadesát dva,
nemělas předtím ponětí o světě, žití, čase,
tvá mysl k vědomí se ještě neprobudila.

Odpovíš: "Nevím, nikde žádná hvězda,
bylo tam ... bylo to ... tak nevím, co říct,
jako když spíš a pranic se ti nezdá ... "
Anebo jen řekneš: "Nebylo vůbec nic."

"Tak vidíš," řeknu ti, "ty víš a všichni víme,
jaké to vlastně je, to 'neexistovat',
v tom stavu všichni jsme, dřív než se narodíme,
tak sama uznáš, není proč se strachovat,

že jednou zemřeme, a dělat z toho hlavu
a přemýšlet, co skončí a co ztratíme,
když smrtí jedině se do stejného stavu
jako před narozením, my všichni vrátíme."

Život je cesta, po které půjdeš stále,
nabízí nekonečně mnoho možností,
je hlavně na tobě, a na tvé vůli dále,
zda uděláš si ten svůj plný radosti.

A proto nyní obrať svůj zrak a zájem
na život, se vším, co ti může dát,
a smrt je daleko. A vlastně znamená jen
konec tvé cesty. Nemáš se čeho bát.

(2001)

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

27.01.2014 16:45:49Zloděj formy

Honzyk: Patnáct mi není, ale tahle báseň je z doby, kdy skoro bylo.

27.01.2014 15:39:32Honzyk

je-li ti patnact, mas talent...))

27.01.2014 14:34:13Muamarek

Možná bych ale změnil kategorii...

27.01.2014 14:33:33Muamarek

 

 

 Jak píšeš, sem tam to trošku v rytmu zavlní, ale nijak na škodu díla, řekl bych. Je to takové opravdové, lidksy prožité, konjšivé a zároveň hloubavé, má tro prostě něco, proč se mi to velmi líbí...

 

 Marek


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.