Písně o Vrance a Rezkovi

Písně o Vrance a Rezkovi

I.
Jsem stínem v polích
Který líbá žitné klasy

Jsem bodlákem
Vykvetlým bez okrasy

Jsem mlžnou peřinou a za mnou
Ve sněhu liščí stopy
Tekoucí oblohou

Jsem narozena z živé hlíny jako my
V ohni zemřeme
A z prachu uhněteme naše syny

Jsem ukryta v skořápce od ořechu
V lůně stromu
Svým tělem prosím o útěchu

II.
Velebím tvé kosti
Když rozprostírám svoje tělo darem
Vezmi si mé strachy
Co zůstane, jednou zajde žárem

Zpívám tvým rtům
Když líbají mé zasněžené křivdy
Čeho ses horkou kůží dotkl
Nestalo se nikdy

Celá se otevírám
A ty se stáváš tělem
Vzdávám se bílých květů
Své přání volím před údělem

Jsme jedním plamenem
Budiž muž, budiž žena
Do pohoří tvých stehen
Navěky vkořeněna

III.
Zemřel jelen v širém lese
Kde se strouha v mechu ztrácí
Laňka bolest neunese
K prameni se do hor vrací.

Tam, kde potok pramení, srdce v skálu vkamení.
Tam, kde skví se širá louka, slzy vplynou do potoka.
Tam kde chladný vítr kvílí, tělo přestane žít v chvíli.
Tam kde prach se v prach obrátí, tam se duše navždy ztratí.