Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SHLEDÁNÍ

04. 03. 2014
22
30
2105
Autor
srozumeni

V těchto chvílích si vždy vzpomenu na to, jak jeden moudrý člověk,který zasvětil svůj život autismu a jeho studiu, se snažil autismus připodobnit pro nás laiky. Je to podobné, jako kdybyste se z ničehonic ocitl třeba v Číně, sám, neznalý jazyka, prostředí, úplně zmatený...Hrozný pocit. Prostě opravdu mimozemšťan.

Hrnula jsem se ke křeslu, na kterém seděl, a snažila se k němu proniknout: ,, Ahoj Pavlíku, jak pak ses měl?“ Triko si rukama přidržoval přes hlavu. Velmi pevně. Opravdu nás nechtěl vidět. Ani se nepohnul, i když cítil, že se k němu blížím. Mluvila jsem na něj dál, ale při pohledu na jeho strnulost mi slova začala nějak zadrhávat. Na malinký okamžik mě v duchu pobavila moje naivita.. Proč jsem si myslela, že moment překvapení, když nás spatří stát ve dveřích, spustí jeho radostné přivítací ovace...? Vlastně nás ani nespatřil, jen nás slyšel. A to mu asi stačilo. A přitom, podle slov paní vychovatelky ještě před chvílí vykřikoval slova ,,maminka, tatínek, autíčko...“ Možná vůbec neví, co ta slova znamenají. Naprosto okázale nás ignoroval. Začal i poněkud rozladěně pohoukávat. ,,Pojď, převlékneme a pojedeme autíčkem domů.“ - vyzvala jsem ho. Velmi neochotně vstal a za mírně protivného houkání se nechával převléknout. Mezitím na nás dvě vychovatelky chrlily nějaké informace o tom, jak se na respitním pobytu měl. Mé vnímání bylo značně omezené. Snažila jsem se soustředit na převklékání syna a na to, aby se mu nálada aspoň nepatrně zlepšila. Pozorovala jsem každý jeho výraz, pohyb úst, tváře, očí...něco, čeho bych se mohla chytit, v čem by bylo možno vyčíst alespoň nepatrný náznak úsměvu. Marně. …,, v sobotu byl od rána dost hlučný, a když ho začala jedna klientka mlátit, rozzuřil se a začal jí to vracet“ - vysvětlovala mi paní vychovatelka a hned dodala, že to bylo ale dobře, protože dotyčná mlátí kdekoho, tak teď aspoň viděla na vlastní kůži, jaké to je. Dál se mi do uší hrnuly další a další události, kterým ale nebyla mým vnímáním poskytnuta dostatečná všímavost. Větší část mého já se přeci jen snažila vykřesat nějakou pozitivní reakci od syna, který byl už převlečen. Poděkovali jsme za péči, rozloučili se a odcházeli k autu. Celou cestu domů nám syn dával najevo svou nevoli nad naším počínáním. ,, Proč jste mi tuto udělali? Proč jste mě odšoupli na několik dní do úplně cizího prostředí? Nerozumím tomu. A vy teď ještě čekáte, že vám padnu okolo krku!? To snad ne! To si ještě nějakou chvíli odskáčete. To potrvá, než vám zase začnu věřit...“ - právě tohle mu asi běželo hlavou. Pět pudinků, jeden banánek v čokoládě a hodinová koupel ve vaně byla cena za mírné pousmání. Třeba bude ráno líp......

30 názorů

srozumeni
19. 03. 2014
Dát tip
Diky

koloušek
19. 03. 2014
Dát tip
Pěkné nahlédnutí do toho "vašeho" světa. T*

srozumeni
05. 03. 2014
Dát tip
to jo, díky...

Alegna
05. 03. 2014
Dát tip

over má pravdu****


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Evženie, děkuji.

Moc hezky napsané.*


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Alexko, moc děkuji.

Alexka
04. 03. 2014
Dát tip

Hlavně, že víš, jak na něj :)

Máš můj obdiv. A nejen, co se psaní týče. 


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Romane díky.

srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
díky Čudlo

Čudla
04. 03. 2014
Dát tip

/*


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Marcelo, já nevím. To co píšeš, tak jsem to měla asi hodně zezačátku, jen takové emotivní a terapeutické psaní, ale teď už daleko víc přemýšlím o tom, co napíšu...Nebo se aspoň snažím.

Marcela.K.
04. 03. 2014
Dát tip

Já vím, je to těžké, koukala jsem u tebe nazpět... nemyslela jsem pohádku jako takovou...spíš něco, co by bylo napsané z jiného úhlu.

Je mi jasné, že to co žiješ je to, o čem píšeš. Mám to podobně.

Ale když mi bylo hodně zle, snažila jsem se utéct i při psaní raději někam jinam.

Nemáš to jednoduché a jestli ti to pomáhá, piš, jak "musíš" :-)


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Marcelo díky za zastavení a názor. Pohádkou bych ho fakt neohromila, a to nemluvě o tom, že ani já pohádky moc nemusím. Asi vím, co máš na mysli. Občas se snažím vybočit i od tohoto tématu,někdy se povede, ale tohleto téma holt při mém psaní stejně častěji vyhrává.

Marcela.K.
04. 03. 2014
Dát tip

Rozumím tomu tvému psaní, není to o umění psát, ale potřebuješ se spíš "vypsat" ze svých pocitů. čekáš porozumění, pohlazení, možná i obdiv.

Vše si zasloužíš za to, jak žiješ.

Přesto bych uvítala, kdybys napsala i něco jinak - co třeba pohádku pro tvého syna (i když už mu je 22) :-) ?


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Diano děkuji. Však si to vynahradíš s vnoučaty. To tak asi bývá..

Diana
04. 03. 2014
Dát tip
Kdybys věděla, co to se mnou dělá! Na mne se moje dcerka přímo třásla - a mě to otravovalo. Měla jsem tolik důležité práce, přátel, zájmů, učení. Teď už je dospělá a mně je to líto...**********

srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Kočkodane děkuji.

over
04. 03. 2014
Dát tip

:)


Kočkodan
04. 03. 2014
Dát tip
Já jen potvrdím slova svého tiskového mluvcího Petra. ;-)

srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
over dík. My už před ním musíme i ty banánky schovávat, také by to možná bral obráceně.

over
04. 03. 2014
Dát tip

prima kluk...choval bych se podobně...počet pudinků a banánků otočit...pak - možná úsměv...*


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
No, to asi ani nemůžeš vědět.A spisovné to není, to je pravda. Ale už to tak nechám. j

gabi
04. 03. 2014
Dát tip

ahaaa, prepáč, to som netušila, ešte sa musím veľa učiť :)


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Lakrove, děkuji. gabi, Tobě také moc děkuji. Překlep to není, on je totiž plzeňák, a tady se tuto říká.

gabi
04. 03. 2014
Dát tip

môj názor poznáš,a tak sa môžem pokojne dnes podpísať aj pod Petrov komentár a pridať iba *

v závere preklep - "tuto" - "toto",, Proč jste mi tuto udělali?


Lakrov
04. 03. 2014
Dát tip

Citlivě vylíčná ne-oboustrannost pocitů. Připomínky soukromě.

 


srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Ó, to tedy moc děkuji za takhle příznivou kritiku. Já jsem si dokonce troufla dát tuto také po strašně dlouhé době do arény, ale přitom si najednou tím vlastně až tak jista nejsem....Díky a hezký den. J

Petr333
04. 03. 2014
Dát tip

Je skoro neuvěřitelné s jakou láskou a nadhledem popisuješ momenty  ze svého života, ktreré si nikdo z nás, kdo to čte neumí představit. Čekání na malý záblesk opětování lásky a starostlivosti. A samozřejmě, jako vždy náramně napsané.***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru