Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak jsem myslel na buchtu s mákem
25. 03. 2014
2
4
682
Autor
Pan Ryback
Ta rovnice je jednoduchá. Počet lidí = počet příběhů. A jeden zajímavější než druhý. Stejně jako jejich nositelé. Vážně. Stačí vyjít do ulic a nechat se některým z nich překvapit. Není to tak těžké... Naopak těžké je na ně zapomenout.
Lze je pak přihodit k lepšímu do debaty nad sklenkou vína nebo kapkou okeny. Záleží na tom, jak daleko je do výplaty. Tuhle mě můj vnitřní kompas v podobě kručícího žaludku vyhnal z práce do nejbližšího obchodu. Rozverně jsem si to kráčel jako vizdohájek po chodníku kolem rušné silnice, přes kterou tu rychlejším tu pomalejším krokem šlapala starší žena.
Auta neauta. Troubení netroubení. Prostředníček neprostředníček. Prostě šla.
Nevěnoval jsem jí příliš pozornosti a myšlenky směřoval k vyšším cílům: jak dostanu zrníčka máku ze zubů poté, co zbaštím buchtu koupenou v blízkém supermarketu. Zrovna jsem si přehrával situaci, jak si vyplachuju nad umyvadlem, když... Vlastně ani nevím, co to vlastně bylo.
Žena, jež přešla silnici navzdory hrozbě, že ji některý z náklaďáků může vyhodit ze sandálů nebo minimálně rozčísnout trvalou, stála pár metrů přede mnou a šermovala rukama. Původně jsem se domníval, že tak zběsile mává na člověka, který jde po protějším chodníku, ale to byl pouze jeden z mých životních omylů. Ta pozornost směřovala ke mně. Sotva jsem ji pořádně zaregistroval, šermování nahradily hlasivky, za které by se nemusela stydět ani žena, jejíž zásluhou vzniklo slovo hysterka. Jako by měla u rtů megafon. Nastala smršť.
– Po pravé straně!
– Jak můžete jít tam, kde jdete?!
– Co si to dovolujete?!
– Bráníte v cestě a ještě v černém a s rukama v kapsách!
– Ty ruce ven!
Zatímco za jejími větami se množily vykřičníky, u mě se stejnou rychlostí množily otazníky. Soustředěním nad tím, co to má jako znamenat, se mi pomalu spojovalo obočí. S opakovaným švihnutím řas jsem opáčil: Proč na mě řvete?
– Vy na mě řvete!
Z toho je patrné, že člověk si dnes nemůže být jistý vůbec ničím. Jasné bylo, že jeden z nás řval, ale bylo to slovo proti slovu. S tím si často neví rady ani soudce, natož někdo, kdo se zabývá mákem mezi zuby. Nakonec jsme to nedořešili. Snad příště.
Jakmile jsem se dostal k počítači, hledal jsem, jestli není ve městě zájezd z Kroměříže, ale nic jsem nenašel. Tím bláznem jsem byl tedy asi já. Od té doby jsem nervózní vždy, když mám ruce v kapsách a myšlenky u buchty.
A to není dvojsmysl.
Auta neauta. Troubení netroubení. Prostředníček neprostředníček. Prostě šla.
Nevěnoval jsem jí příliš pozornosti a myšlenky směřoval k vyšším cílům: jak dostanu zrníčka máku ze zubů poté, co zbaštím buchtu koupenou v blízkém supermarketu. Zrovna jsem si přehrával situaci, jak si vyplachuju nad umyvadlem, když... Vlastně ani nevím, co to vlastně bylo.
Žena, jež přešla silnici navzdory hrozbě, že ji některý z náklaďáků může vyhodit ze sandálů nebo minimálně rozčísnout trvalou, stála pár metrů přede mnou a šermovala rukama. Původně jsem se domníval, že tak zběsile mává na člověka, který jde po protějším chodníku, ale to byl pouze jeden z mých životních omylů. Ta pozornost směřovala ke mně. Sotva jsem ji pořádně zaregistroval, šermování nahradily hlasivky, za které by se nemusela stydět ani žena, jejíž zásluhou vzniklo slovo hysterka. Jako by měla u rtů megafon. Nastala smršť.
– Po pravé straně!
– Jak můžete jít tam, kde jdete?!
– Co si to dovolujete?!
– Bráníte v cestě a ještě v černém a s rukama v kapsách!
– Ty ruce ven!
Zatímco za jejími větami se množily vykřičníky, u mě se stejnou rychlostí množily otazníky. Soustředěním nad tím, co to má jako znamenat, se mi pomalu spojovalo obočí. S opakovaným švihnutím řas jsem opáčil: Proč na mě řvete?
– Vy na mě řvete!
Z toho je patrné, že člověk si dnes nemůže být jistý vůbec ničím. Jasné bylo, že jeden z nás řval, ale bylo to slovo proti slovu. S tím si často neví rady ani soudce, natož někdo, kdo se zabývá mákem mezi zuby. Nakonec jsme to nedořešili. Snad příště.
Jakmile jsem se dostal k počítači, hledal jsem, jestli není ve městě zájezd z Kroměříže, ale nic jsem nenašel. Tím bláznem jsem byl tedy asi já. Od té doby jsem nervózní vždy, když mám ruce v kapsách a myšlenky u buchty.
A to není dvojsmysl.
4 názory
Haha, srážka s blbcem :-)
Taky takovou jednu znám. Já ji ale potakala na přechodu a ona měla odněkud zafixované, že se musí vyhýbat jedině zprava. Tak si to štrádovala šikmo přes přechod až ke mně, aby mi to s šermováním rukou řekla. A asi se jí to zdálo málo, tak mi ještě jednu střelila. Já se nezmohla na nic, jen jsem tam stála s otevřenou hubou a nechápala :-))
P.S.: Zasekla jsem se taky u věty o sandálech a trvalé