Soulad protikladů

 Co vzniká, zaniká, vše se mění
člověk je zoufalý, hledá, kam jít
že není ani kam, a že jmění
bankroty odvály
vyhasl svit

Radost se vyváží tragedií
úspěch a propadák, rub má svou líc
na knižní tiráži slova žijí
prach na ně dopadá, klamu jde vstříc

Chudoba, bohatství, všichni tratí
tam, kde smích doznívá, propuká pláč
získat, či propást víc, stavba z latí
vášeň je ohnivá
život je rváč

 Ctnost podlost vyhání, přitom trpí
askeze zhýralých podrývá stát
v portmonky tyrani mění srpy
točí se spirály
až se chce smát

 Moudrost je hloupostí provázená
vůle se rozplývá v marnosti snů
Jak se jen oprostí jedna žena
od pout a od zdiva
s pokynem: nu…?

 Vztek živen bezmocí zaplápolá
lůžko se prohýbá, světlo vzal stín
do noci bělmo cích na nás volá
je řeka o rybách?
Má smrt svůj klín?

 Když slovo okorá, nevypoví
o světě zkažených, jimž chybí řád
Pýcha, či pokora
supernovy
z oblohy sráženy
zatouží hřát

 Zhasne se, rozsvěcí, sotva dýchá
okno se zamlží, pokusí skrýt
duši tu do věcí
vektor ticha
zvažuje nad strží:
rozum, či cit