Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Domov II. 11.díl

05. 04. 2014
0
0
763
Autor
katt-chan

Domov II. 11.díl

katt-chan 

povidkyodkatt.blog.cz 

fb: katt chan 

 

„Kakashi slyšíš, prober se no tak.“ Mluvil stále doktor na nehybné tělo. „Sestro přidejte o 50 a ustupte.“ Nabil defibrilátor už po několikáté a modlil se, aby Kakashi začal reagovat. „Narutooo, Sasuke.“ Uslyšel doktor z Kakashiho skoro nepohybujících se úst sotva slyšitelně dvě jména.  „Sestro od teď bude pan Hatake Kakashi pod dohledem a stále na přístrojích rozuměla jste?“ Doktorovi spadl kámen ze srdce, když Kakashi začal normálně dýchat. Je to starý paličák se silnými kořeny toho jen tak něco neskolí. Sestra odběhla zařídit vše potřebné. Během chvíle měl Kakashi na pokoji přístroje, které budou hlídat pravidelný tlukot srdce a jakékoliv nízké a nebo vysoké hodnoty budou zaznamenávat. Pak doběhla pro jednu z ošetřovatelek, aby si šla sednout na pokoj a hlídala pacienta. Doktor byl volán k dalšímu případu, ale to ještě netušil koho přivezli sanitkou.

 

Co to bylo za divný sen jako kdybych se už neměl vrátit mezi živé. Kakashi se chtěl pořádně nadechnout, ale dýchací maska mu v tom bránila. Pomaličku zvednul vysílenou ruku a odstrčil jí kousek stranou. V rohu místnosti seděla sestra a dívala se z okna. Zatím si nevšimla, že se pacient probral, ale od toho byli přístroje, které se hned po sundání dýchací masky rozezvučeli. Rychle vstala a změřila Kakashimu puls a zkontrolovala životní funkce a tlukot srdce na přístrojích. Všechno v normálu ulevila si a vypnula alarmek hodnot. „Vítejte mezi živými.“ Poznamenala a nadějně se na Kakashiho usmála. „Teď už jste mimo nebezpečí to zlé máte za sebou.“ Kakashi byl překvapený a dost vykulený, když se dozvěděl co se mu stalo. Infarkt není žádna sranda. Sestra odvezla pár přístrojů na vozíčku pryč z místnosti. Za chvíli se vrátila se sklenicí vody a brčkem. Kakashi se zaměřil na skleničku, protože si uvědomil jak suché a vyprahlé má hrdlo. V puse jak na poušti jen se pořádně a zhluboka napít. Sestra přiložila brčko ke Kakashiho ústům. Nechala ho párkrát srknout a skleničku postavila na stoleček vedle postele. „Ještě trochu.“ Řekl ochraptělým hlasem, který nepoznával. „To zatím stačí musíte pít pomalu. Za chvíli vám dám ještě trochu.“ Řekla a odcupitala kamsi na chodbu. Kakashi natočil hlavu a hypnotizoval poloprázdnou skleničku. To jí nemohla odnést pomyslel si a raději se zadíval ke dveřím. Kdy příjde? Kolik je vlastně hodin? Je ráno a nebo odpoledne? Který je vlastně den? Honilo se mu hlavou a pak mu blesklo. Co Sasuke a Naruto?

 

Sanitka dojela k parku kde už na ně mával blonďatý kluk a ukazoval na lavičku, která byla kousek od něj. Záchranáři zastavili co nejblíže to šlo a rychle vytáhli nosítka. Naložili Uchihu Sasukeho a se zapnutou houkačkou jeli co nejrychleji do nemocnice, která byla naštěstí kousíček od parku. Naruto se slzami v očích a obavami běžel přes park do nemocnice. Dorazil tam tak akorát, když Sasukeho na vozíku odváželi na vyšetření. Naštěstí už byl při vědomí. Chtěl jít za ním, ale odchytla si ho vrchní sestra s formulářem a dotazy co se přihodilo. Naruto řekl co mohl o tom co se předešlou noc stalo jen pár věcí si nechal pro sebe. Pustil se do vyplňování štosů papírů, které mu předtím vrchní sestra strčila do rukou a nechala ho sedět u malého konferenčního sálku aniž by věděl něco o bratranci a nebo o strýčkovi. Vyplňoval snad už půl hodiny a zjistil, že některé věci ani neví. Napadlo ho zajít ke Kakashimu, aby to spolu doladili a mohl odevzdat papíry na sesterně. Něž došel do pokoje číslo pět tak se trochu uklidnil, aby strýčka ještě nakonec nevyděsil. Prošel chodbou a zastavil se u zrcadla, aby si trochu porovnal neposedné vlasy a zjistil, že je bílí jako stěna. Takhle tam přece nemůžu jít strýček by hned poznal, že se něco děje. Hned naproti uviděl cedulku wc. Vlezl dovnitř a opláchl si obličej v umyvadle a na místě párkrát popoběhnul, aby trochu zčervenal v obličeji, znovu se podíval do zrcadla a rozhodně vypadal líp. Předtím jeho zjev připomínal strhaného mladíka, kterého honil náklaďák. Šel na chodbu a našel si strýčkův pokoj už bral za kliku, když v tom ho někdo chytl za rameno.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru