Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Max

Výběr: StvN, Švédsko 1, Janina6
12. 04. 2014
19
17
2664

Ještě před týdnem jsem nevěděl, že to nádraží existuje. A teď to vypadá, že budeme svoji navěky. Alespoň doufám. Ráno do práce, odpoledne čekat na vlak domů. Nová práce, nové nádraží. Je k němu přilepený malý dvorek s vraty. Dole jsou z plechu a pak to má co dvacet centimetrů železné pruty. Začínám se rozkoukávat. Když mám před příjezdem čas, snažím se ho zabít. Nahlížím skrze mříže do dvorku. A už je tu pes, kterému to všechno patří. Velký a s hlubokým hlasem.

"Huf, vuf, vuf..." Nevím, jak znázornit hloubku jeho štěkotu. V krku se mu točí ozubené kolo, dělá to: "Vrlrlrlrlrlrlrlr...." Sleduje mne. Budeme se vídat od pondělí do pátku.

 Tři dny štěkotu a hrozeb. Ale je to jediná atrakce při čekání. A vlak mívá pravidelně zpoždění. Pes vypadá opuštěně. Vedle boudy se válí sežvýkaná PET flaška, jediná jeho hračka. Třeba bych si ho mohl pojmenovat. Kdo ví, jestli nějaké jméno dostal. Připadá mi, že je svým majitelům ukradený. Jak se jmenoval nejznámější ukradený pes? Max. To byl ten, co ho Švejk ukradl pro svého nadporučíka.

"Maxi?" zeptám se psa. Roztočí ozubené kolo. "Maxi, Maxi," pět vteřin mu nechám na rozmyšlenou a pak se znovu zeptám: "Maxi?" Rozštěká se.

Další den mu přinesu rohlík. "Maxi?" ptám se. Kousek mu podávám. Třeba mi kus ruky zbyde. Pes se přiblíží. Očichá rohlík a začne štěkat. Přitom však vrtí ocasem. Maxi, ty si protiřečíš. Přijíždí vlak.

Další odpoledne a rohlík. "Maxi!" volám na psa a nabízím mu. Přijde a vezme si. Jíme společně. Potom jde k boudě, vezme petku a přinese ji ukázat. Další dny si v práci vždycky kupuji v kantýně o rohlík navíc. Tak jsem poznal Maxe.

Už fouká a brzy se stmívá, na nástupiště padá listí. Max čeká u vrat. Dostane rohlík, pak si stoupne na zadní a předníma se opře o mříže. Hlava se mu přehoupne přes vršek a dívá se přímo na mne. Sáhnu mu na čumák a on udělá: "Fffffffffff...!" Je starý. Odjíždím a v šeru ho vidím přilepeného k vratům. Bude temněji, Maxi.

Pod nohama křupe sníh, dupu a mačkám kouli. Hodím ji přes plot. Pes ztěžka vyběhne a hledá. Těžko se rozezná bílá od bílé. Zvláště s jeho očima. Maxi, Maxi, ve svém věku bys měl posedávat v křesle a nosit bačkory. A nedojedl jsi rohlík...

Dny letí, tma a tma, přes den to trochu blikne a hned se zhasíná, Zima šetří na Slunci. Netušil jsem, že psi po rohlících takhle zleniví. Max se nechce hýbat, vždycky přijde, stojí a dívá se. Hodím mu sněhovou kouli, dokud je z čeho ji udělat, otočí hlavu a stojí. Maxi, Maxi, bude jaro, bude líp...

Ale nebylo. Zavoněl vzduch a zažehl pod Sluncem. Teple to zahučelo a bylo po zimě. Pro mne se nic nezměnilo, ráno z vlaku rovnou do práce, odpoledne opačně. Max leží u boudy, občas se vyhrabe na nohy a pomalu se vydá na dlouhou cestu přes malý dvorek k vratům. Když si vzpomenu, že začátkem loňského podzimu jsem měl strach, že je přeskočí... To jsme se ještě neznali. Ještě si dojde pro podrbání, to ano. Teď už se přeci známe. No a další den už jsem ho nenašel.

 Ten dvorek je bez Maxe ošklivý až běda. Zvykl jsem si na něj. Postávám na nástupišti a nevím, co dělat. Načuhuju skrze železné pruty, je tam bláto, otlučená bouda a v rohu u plotu zelená petka. Může být na světě truchlivější kout? Maxi, Maxi...

Další den a další odpoledne. Za vraty se něco hemží. Jdu se podívat. Štěně, robustní a chlupaté, lítá kolem plotu. Kdyby mělo na zádech držadlo, byl by z něj docela pěkný kufřík. Štěně si mne všimne a přiběhne. Šrabe na plech, do mezery mezi pruty ještě nedosáhne. Copak to celé začne znovu? Mám... nemám? Ale co...

"Maxi, Maxi... Maxi?" ptám se štěněte.

"Ňaf, ňaf, haf...ňaf...," odpovídá štěně. Všechno chce svůj čas.

Začnu zase kupovat rohlíky...

 


17 názorů

Oldjerry
18. 10. 2015
Dát tip

Velmi ***


moc hezký příběh, neotřelý, nefádní, letos jsem příběhů o psech načetla dost, a všechny mě otrávily ve stylu pes-nejlepší přítel člověka, vykopeme mu hrob na zahradě a budeme za ním do smrti chodit

nenechte se mýlit, psa doma mám a mám ho moc ráda, jen nerada vidím, když se věci přehánějí

a v téhle povídce je cit a láska ke zvířeti vykreslen nenásilně a přitom intenzivně, dojemně a řekla bych i s jistou elegancí, T*


Max von Bahnhof...


Fruhling
20. 05. 2014
Dát tip

Obecně tě moc nečtu, ale tohle se podle mě povedlo: literární obyčejnost vcelku dobře sedí k hrdinovi a celé situaci. Je to přehledné, jednoduché a funkční.


Švédsko 1
20. 05. 2014
Dát tip

Nie len v samotnom texte, ale predovšetkým v jeho vnútornom toku, v podtexte – viac, ako v priamom zobrazení, je povedané – „všetko“.

HerrJ. opäť potvrdil svoj humanistický rozmer a v jeho intenciách podáva ďalšie plastické svedectvo „o človeku“.

„Maxa“ (t.č.) jednoznačne radím na prvé miesto medzi jeho poviedkami. Je priam na pohladenie. (Možno už aj dozrel čas na zbierku:), ktorej by mohol byť rozhodne jadrom).


StvN
18. 05. 2014
Dát tip

Souhlasím s ostatními. Tohle je hodně dobrý. Sice to vypadá roztrhaně, ale přitom je to hrozně kompaktní.


Markel
01. 05. 2014
Dát tip

smutněnka, líbila, mám ráda psy, moc, říkám jim dobré duše, příběh se ti moc povedl *


reka: Je to nepřestávající proces chybování, učení a poučení... Za padesát let to tutově bude o trošičku lepší :) Děkuji.


reka
01. 05. 2014
Dát tip

Tohle je dobré. Podle mě o třídu lepší, než co jsem od tebe doposavad četl. Přesně jak píše Janina: vyprávíš tu příběh a všechny závažné věci se odehrávají jaksi mimochodem, a právě tím to získává na důvěryhodnosti a síle. Jinde jsi sentimentalitou tloukl čtenáře po hlavě (napadá mě třeba ta o čekání na holku a setkání s bláznem), tady všechno důležité vyplývá z příběhu - a přesně tohle dává tvojí povídce přesah.


Reitspieska
14. 04. 2014
Dát tip

Moc pěkné a hlavně mě potěšilo, žes nám na konci věnoval nového Maxe, jinak jsem měla zkažený den.


Janina6
13. 04. 2014
Dát tip

To je dobré. To, jak "mimochodem" říkáš závažné věci. Jak nenuceně, snad dokonce uvěřím, že neúmyslně, dojímáš čtenáře. Bezva.


Marcela.K.
13. 04. 2014
Dát tip

Dokud nás dcera nepřemluvila, abychom jí koupili psa, bála jsem se jich. Pak stačil jeden Coudy a já zjistila, že mít psa je moc fajn. Když odešel, vydrželi jsme to bez něj jen půl roku, mysleli jsme si, že to nejde, hned ho "vyměnit" za jiného.

Naši psí "slečnu" bys na rohlík nenalákal. Ta miluje chleba :-)


Diana
13. 04. 2014
Dát tip
Moc pěkně a citlivě napsáno ***

Lakrov
13. 04. 2014
Dát tip

Je jiná, než většina tvých předešlých a skoro se mi ani nechce říct, že je to povídka. Zvláštní je to.


Kočkodan
13. 04. 2014
Dát tip
Max je mrtev, at zije Max! Takze kupuj, hochu, kupuj... Psy mám nesmírne rád (dokonce jeste víc nez tvoje povídky), proto si asi dílko vyjímecne znovu císt nebudu, bylo by mi pred koncem zase smutno.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru