Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Peter Handke – Úzkost brankáře při penaltě

26. 04. 2014
11
17
2582
Autor
Fruhling

Lidé se mění. Z výběrčích daní se stávají svatí, z kurev matky, z buřičů konzervativci. Stejně tak i rakousko-německý spisovatel Peter Handke, známý v českém prostředí jako autor nekonfliktního Nebe nad Berlínem, začínal jako radikální literární revolucionář. Pevnost divadelních jevišť zkoušel hrami bez scénáře, obecenstvo slepou střelbou do jeho řad a románové čtenáře nezvyklými postavami, které bývají ve vysoké literatuře tabu. Schválně zavzpomínejte, kolikrát jste četli „velký román“ o fotbalovém golmanovi?

 

Na druhou stranu Bloch, hlavní hrdina rané Handkovy novely Úzkost brankáře při penaltě, již kulatý nesmysl vyměnil za stejně zbytečnou práci na stavbě. A i z té je na začátku knihy propuštěn. Tím začíná Blochova odyssea k českým hranicím, během níž se popere v hospodě, navštíví starou známou, koupí si několik svačin, vypije pár piv, seznámí se s mladou prodavačkou lístků, uškrtí mladou prodavačku lístků, najde mrtvého školáka a zajde si na okresní fotbalový zápas. 

 

A jestli to teď zní, jako bych vypsal celý děj, pak ano, vypsal jsem celý děj. Jenže stejně jako v budhismu, i zde je důležitější cesta sama. Před Blochem, jenž je vyhazovem vytržen z běžného života, se najednou otevírá svět vjemů a podnětů, které běžným lidem v šumu všedního dne obvykle unikají.  Škrábance na lavičkách, gesta při hovoru, umístění předmětů v místnosti – tato masa vizuálním, asociačním a hovorových jevů je tělem Handkovy novely. Na rozdíl od Camusova vraždícího Cizince tak nejsme svědky existenciálního rozjímání hrdiny, který přestoupil řády společnosti, ale zaplavuje nás samotná surovost jevů a dějů jako takových.

 

Handke totiž vyvíjí značné úsilí, aby úzkost bývalého brankáře nespočívala ve vědomí vlastní viny, ale právě v neschopnosti sestavit si řád, který by k vině zavdával příčinu. Autorský záznam představuje nezpracovaný popis světa bez jakékoliv hierarchie: novinám položeným na stole je věnována stejná literární péče jako vraždě. Mrtvý školák propluje po hladině řeky s naléhavostí odhozené matrace plovoucí nedaleko. To vede k úmyslné záplavě textu banalitami, takže čtenář uvyklý na klasické příběhy, se cítí ztracen, zavalen a často i přemožen masou balastu a literárních zbytečností.

 

Destrukce literární narace se odráží i ve větné struktuře. Běžná věta může vypadat i takto: „Hostinská, která právě se zakloněnou hlavou otevírala láhev vína, dala servírce, která stála za výčepním pultem a myla sklenice, které pokládala na pryžovou podložku, která sála vodu, která…“ V posledku Handke dokonce volí krátký ikonografický záznam sestávající z čtverců a linií, které přesto docela věrně vykreslí, co všechno Bloch viděl za otevřeným oknem.

 

Posedlost vizuálností a jevovostí je zcela nestylizovaná a nelyrická, věty zůstávají holé a strikně informační, s minimem přídavných jmen. Vzniká tak diametrálně odlišný obraz od Handkovy pozdější tvorby (zmíněné Nebe nad Berlínem, román Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu). Zároveň však klade zvýšené nároky na svého čtenáře. Což může být i slabina. Zatímco v 70. letech magnetismus knihy vyvěral z její radikální jinakosti a rušení literárních tradic, dnes je složitější podobnou hru přijmout. Percepce literárních děl a palety způsobů čtení jsou širší, a zdánlivě se tak vytrácí důvod číst experimentální román, který již experimentem dávno není. Nicméně to neznamená, že by se jednalo o román banální či zbytečný. Stejně jako Bloch, který opouští známost všedního dne, aby se mu otevřela surovost světa, v níž nachází očištění, i čtenář uvyklý postmoderním či minimalistickým postupům současné literatury může uvítat nečekaný vhled do literárních postupů, jejichž cílem nebylo nic menšího než revoluce.

 

 

Peter Handke / Petr Janus / Rubato / 2013

 


P.S: chtěl jsem dílo zařadit do kategorie "sportovní" - není tu.


17 názorů

Jj - a přesto navnadilo :) Snad ta poslední věta, snad příklad věty se samými "které", kdoví :)


Fruhling
15. 06. 2014
Dát tip

Což je paradox, když távěr je skoro nedoporučující :)


Navnadilo.


Fruhling
08. 05. 2014
Dát tip

Dík za čtení, on je problém, že kategorie "recenze" je zde škatulkovaná tak, že se netýká literatury, ale ostatního umění. Přemíra cizích slov: chtělo by to editaci.


hynajs
08. 05. 2014
Dát tip

jedna z nejlepších recenzí (ač je v kategorii kritik), která se kdy na písmáku za posledních deset let objevila - jen je škoda té přemíry cizích slov, která celkový dojem kazí 


Fruhling
29. 04. 2014
Dát tip

No, chybí tam asi přesnější charkaterizace Blocha a jeho (ne)aktivní účast v pozorování. 

 

Tahle kniha překvapivě "ukecaná" není (ne v tom rozvleklém Mannovském stylu), zahlcennost vzniká nesouvisejícími výpisy všeho a je účelná. 


Prosecký
29. 04. 2014
Dát tip

Mám pocit, že to není o knize všechno. Přesto díky.

Když čtu doporučovanou německou beletrii, často mám pocit, že je tam "příliš mnoho slov" o ničem. Asi neumím číst.

Tip.


Fruhling
28. 04. 2014
Dát tip

Abych se přiznal, osobně mám radějc Handka poetického: Obzvláště zmiňované Za temné noci vyšel jsem ze svého tichého fomu (všimni si, kolik je už v samotném názvu přídavných jmén, které se v Úzkosti vůbec nevyskytují) je jako když člověk vyjde o půlnoci lehce opilý z hospody a prostě jde.  V Nebi nad Berlínem jsou hrany jaeště navíc obroušeny Wendersem. Úzkost je oproti tomu o dost radikálnější.

 

Dík za čtení.


reka
28. 04. 2014
Dát tip

Teď si chci přečíst tu knihu. To, co o té knize píšeš, i ta ukázka, mi hodně připomínalo Nebe nad Berlínem, ještě předtím, než jsem z tvého textu zjistil, že to vytvořil stejný autor. Nebe nad Berlínem je pravda poetičtější, ale to nezúčastněné pozorování je tam taky, i řazení vět bez ladu a skladu.


Fruhling
28. 04. 2014
Dát tip
Tady je to ovsem chyba. Dik za ctení.

Janina6
28. 04. 2014
Dát tip

Knihu neznám, ale myslím, že si ji do budoucna přidám na seznam "někdy přečíst", který se mi bohužel stále rozrůstá. Tvoje recenze se mi vždycky líbí, už proto, že se dokážeš na text podívat z nějakého pro mě nečekaného úhlu (popř. více úhlů). Zdendovo okouzlení terminologií rovněž sdílím :-) Akorát si lámu hlavu, v kterém nestřeženém okamžiku se do spisovného jazyka vloudila taková "Blocha odyssea". Nedávno jsem zas četla "Jarmily narozeniny". Je to snad nějaká nová móda či co? Ale to samozřejmě jen tak na okraj, to se ve mně zavrtěla stará češtinářka.


Fruhling
27. 04. 2014
Dát tip

Do hospod, na internet, do bordelu za studentkama ped muni. Tyhle slovní ornamenty už dneska zvládá každý.

Paradoxně pro tyhle 70. léta je v jazkovědě slovní temno: už to není moderna, ale ještě ne postmoderna, takže se člověk chytá kdečeho.


Fruhling
27. 04. 2014
Dát tip
Je to spis takova pozdni avantgarda riznuta lehkym konceptualem. A minimalne coby doklad utopistickych revolucianoarskych snah v literature je to fajn. Jo, a obcas je to i dost vtipne. Dik za ctení.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru