Bloudění

Bloudění

Ztrácím se ve svém nitru,

bloudím v tmách.

Konec tunelu je v nedohlednu,

světlo co by mělo vést nikde nespatřím.

Bojím se sama jít v chodbách tajemných.

Jdu už několik dní, bez chvíle oddechu, panikařím.

Volám na celou chodbu, ale jen ozvěna odpovídá.

„Máš problém, jsi ztracená.“

Někdo mě chytne za ruku a táhne pryč.

V zakrytých dveřích zarachotí klíč.

Cestu nám ukazuje světlo zářící,

za mnou je jen stín, co se do tmy vytrácí.