Kde

A byla to Praha
lesklá jako vzpomínka 
když pršelo jakoby zevnitř
a slova nedoplouvala ke břehům
žádného z písků
a ani v té nejhlubší modři metra 
ani za přestupů  
když v prostředku směrů 
jsem ani jednou nezalitoval svých umření
se mi nedostalo stínu
který by nebyl vržen věčným soumrakem
tam dole
abych pochopil, že mé propasti jsou závratí
které jsou podobny polibkům  
a ty s prstýnky na třtině prstů 
tak dáváš mi ochutnat vlastních mlh  
a byla to Praha
tichá jako noc prvního léta
kterým jsme každý z nás dosáhli těchto těl
a z umíráčku odlili hlas hvězd  
abychom směli mlčet
když s očima na ručičkách 
nebo na displejích
modlíme se k Bohu a omlouváme se za všechny vteřiny
jakož i odpouštíme našim hodinám
všechen ten čas
kdy my zajatci svých vědomí
propouštíme duše ke světlu zářivek 
a v umělém větru, kterým se ohlašuje město tam nahoře 
napínáme své plachty, když plujeme eskalátory
jako bychom kráčeli k sobě
nebo pryč 
tam kde je Praha