Noc démonů

...

Začalo se proslýchat, že v čase večerním

Prohánějí se po kraji démoni pekelní

Kdo vyjde ven v tom nečase

Riskuje, že ho běs unese

 

Nedbaje varování, vyšel jsem si nocí

Sledovat hvězdy, chytit si rybu

Přece mě povídačky nevyděsí

V kraji je bezpečno, nedělám chybu

 

Měsíc zeje pod mrakem

Zahalené jsou hvězdy

Po chvíli s lehkým úlekem

Všimnu si postavy u cesty

 

Vidím kostrbaté stvoření

Kopyta kde končí nohy

Vykračuje zběsilým tempem

Na hlavě trčí mu rohy

 

Utíkám kvapně na půdu svatou

Tam snad uniknu před těmi stíny

Musím se dostat za bránu ostnatou

Snad ještě najdu kus své ztracené víry

 

A tak v tom čase večerním

Buším já na dveře kostelní

Nikdo však neotvírá mi

Snažím se nakouknout škvírami

 

Na půdě svěcené mé oči nevěřící

Vidí postavu zahalenou stát v kruhu ze svící

Snad prosí farář boha o pomoc, myslím si

Avšak tímto způsobem? A tak pozdě v noci?

 

Všechno zdá se býti na ruby

Lavice odsunuté a hlavně kříže

A krucifixy vzhůru nohama

Sleduji bojácně přes tlusté mříže

 

Postava v róbě temně černé

Stíny soch od svící skotačí po zdech

Krev neviňátek místo vody svěcené

Že já rozum svůj neposlech!

 

Postava sundává si kápi

V rukou držíc dýku a nůši

Slova nezřetelná vydává ze sebe

Cítím to napětí celou svou duší

 

Když na mě obličej natočí

Mé srdce leknutím nadskočí

To však již cítím na zádech

Tuhý, jakoby býčí, dech

 

Toť konec můj je zajisté

Nohy lámou se mi v kolenech

Nebude již žádné příště

Že já rozum svůj neposlech!

 

Měl jsem věřit babským báchorkám

Co slýchával jsem poslední dobou

Nyní již šílenstvím se zalykám

Stanu se zřejmě farářovou ozdobou

 

Nebo mé tělo rozsekáno bude

Části mé rozseté po kraji

Krev mojí brzy déšť smyje

A maso ptáci a zvěř spolykají

 

Mezitím ďábelský smích slyším

Valí se na mě ze všech stran

Slyším, jak sílí, slyším syčet hady

A teď v tuhle chvíli, říkám si, je to tady…

---