Jak jsi

Hojím se v ráno 
v šedivé světlo nízkých mraků 
a ve psí žízeň procitám 
je chvíle zapomenout a okamžik milovat
i prozřít z adres a Prahy smutečné 
když je vteřina před deštěm a snem
snad jen jistota rukou v kapsách
mne ještě přesvědčuje o smyslu dotýkání 
a zůstávám padat v tom kroku 
jakým jsem plastikovský Ahasver i pinkl  
kteří bloudí každý jinam 
a přesto stále mezi stejnými stoly
stejných hospod, rakovin, emigrací i návratů  
to jen v domech jsme hosty nebo nad prahy
překračujeme bytí a prach ohně 
jen nebýt daleko od sebe samých 
jako od Boha a hlín, jejichž osudem je kruh a čas
a bylo to stejně hloupé 
jako dávat tělu vinu za bolest
to opět pomyslet na tebe 
a na tvá moře i tvé země  
z nichž oči jsou to nejkrásnější, co jsem kdy viděl  
ze všech hvězd 
odpusť
uviděl jsem za oknem vlaku srnu a podíval se na ni
jako bych ji jedl
a stejné to je
když na tebe se dívám 
jak jsi 
když projíždím