Sting blues

A on jen ještě opilý jak anděl 
na stolku ušmudlanou knížku od Myrera
nastoupil na Hlavním nádraží
sedl si naproti 
zeptal se, jestli může
lekl jsem se
protože vypadal jako Sting 
a došlo mi, že kdyby tomu tak opravdu bylo tak Police by byl jenom nápis
který běží pruhem nějakého auta
z béčkového filmu    
a Every breath you take by byl jenom můj pocit 
který bych ti třeba jednoho dne neuměl říci
neboť jak sdělit jednou větou, jak už to bývá, že:
 
…since you've gone 
I been lost without a trace
I dream at night I can only see your face
I look around but it's you I can't replace
I feel so cold and I long for your embrace
I keep crying baby, baby please 

ale naštěstí vystoupil 
a ty zůstáváš
a měl přitom stále tolik špíny za nehty, že to vypadalo, jakoby hledal ve tmě 
a přesto se dokázal usmát, napít se piva i zalistovat knížkou
a nezapomenout ji
jako všechny ty odstíny šedi, které zůstávají součástí hotelových pokojů
odloženy za včerejšků těmi bezejmennými 
z ulic a stínů
a cítil jsem se volný jako ptáček z nebe budějovického merkjury 
kterého nezastaví žádné uvnitř nebo venku nebo natož sklo
od toho dívat se jak přibývá mraků a světla
a kapek vody, které umývají špínu jistot a okna čekáren
kde ještě bez těl hledáme za zrcadly kolejí 
a uklízíme po větru 
jeho tich 
i nádechů