Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ze sebe zle.

11. 07. 2014
9
29
2098

Svítá pomalu, ale strašně brzy. Asi jsem na chvíli zadřímal. Obsluha nonstopu nasadila po naučených vlídných úsměvech, následovaných v průběhu noci úsměvy unavenými, kamenný výraz doprovázený náznakem nevyřčených slov "tak už sakra běžte". Začína vařit a servírovat kávy stále ještě poloplnému podniku. Zvedám hlavu, abych se rozlédl po ostatních. Chvíli mi trvá, než se zorientuji v prostoru a zaostřím na ostatní stoly. Je to výjev jako přes kopírák. On sedí a snaží se z posledních sil těžkopádně vyartikulovat slova konverzace. Stále ještě chce působit důstojně a zajímavě. Ona usíná a strašně by si přála, aby ji obejmul. Výjimkou je jen stůl nejblíže baru, kde se dva oni snaží uartikulovat jednu blonďatou onu. Zatímco mi ta moje dnešní usnula na rameni, pozoruji tu trojici. Jak chlapci střídavě chodí na záchod, tak se s nimi střídavě u stolu líbá.

"Tak už sakra běžte," vnímám telepaticky.

A taky že půjdeme, jen se to dilema snažím za každou cenu oddálit. ONA teď zvedla hlavu z mého ramene a ťuká zprávy do mobilu. Pomalu dopíjí rum s kolou, kofolou, koalou nebo čím. Pak se mi znovu opře o rameno a hladí mě v rozkroku. Oba už dlouho dobře víme, kam to celé směřuje, ale tváříme se, že ne. Jestli to začalo opilou konverzací na baru, letmým dotykem ruky nebo líbáním u stolu už nám je naprosto jedno. Nereaguji teď na její intimnosti a sleduji blondýnku se dvěma mladíky. Je mladá, ale kraťoučký sestřih jí nějaký ten rok přidává. V obličeji asi ne příliš hezká, ale to teď asi nedokážu dost dobře posoudit. Rozhodně není cítit rumem a každou chvíli neusíná. Představuju si, že ruka v mém rozkroku je její. Když jde po několika kolech na záchod, zachytím její pohled a posílám jí letmý úsměv. Opětuje ho. To je ovšem výzva. Přesvědčuju sám sebe, že to není jen opilecký nápad a že už jsem vlastně docela vystřízlivěl. Zvedám se od stolu, omlouvám se slečně, která si tedy hlavu opře o stůl, a mířím k toaletám.

"Tak už sakra běžte."

Když s blondýnkou vycházíme z dámských záchodů, potácí se v uličce jeden ze dvou obelstěných mladíků a nechápavě na nás zírá. Spiklenecky s ní na sebe mrkneme. Ukázalo se, že jsem nevystřízlivěl. To ovšem ani ona ne, takže jsme si na dámách docela rozuměli. Po pár krocích zastavuji a vracím se. Tentokrát na pány, protože fyzická aktivita neudělala dobře mému žaludku. Pak je mi mnohem líp. Když se vracím ke svému stolu, všímám si, že blondýnka stojí u baru. Jdu jí říct o číslo.

"Tak už sakra běžte."

Sedím zpátky u stolu, pokořen odmítnutím a snažím se jemně probudit tu spící pannu s novou sklenicí rumu s kolou, kofolou nebo čím před sebou. Zřejmě se na chvíli probrala a stihla si objednat. Fajn, když už to mám platit ... . Ta bloncka mě aspoň nic nestála. Koukám na hodiny. Je skoro pět a já už nemám moc času. Ale co, v sedm zavolám domů, přiznám, že jsem pil a usnul v nonstopu a pak budu pár dní sekat latinu. Teď se to zdá tak snadné. Obracím do sebe ten její kolohnus a jdu zaplatit. Blondýnka odchází, ale tentokrát už její pohled zachytit nedokážu. Zato cítím dva podvedené pohledy od prvního stolu. Baví mě to, klukům je snad o deset let míň.

"Kde mám pití?" šourá se za mnou k baru moje nejdražší položka dnešního večera.
"Dopito," odvětím, "vždyť užs tam spala." Vytahuju z kapsy telefon a kontroluju čas.
"V pohodě, dám si kafe a budu dobrá. Slečno můžu poprosit o expreso?"
"Espreso," opravím automaticky a sedám si na barovou stoličku. Ona si mé poznámky nevšímá a sedá si vedle mě. Je 5:10 a je mi jasné, že jak se čas doposud vlekl, tak se teď nemilosrdně rozběhne. 

"Tak už sakra běžte," úplně ta slova slyším.

Káva je dopitá a rum s kolou nebo čím opět objednaný. Hned dvakrát. Píšu zprávu, že jsem pil, spím u Romana a dorazím později. Pak budu pár dní sekat latinu. Píšu Romanovi a vypínám telefon. Je skoro třičtvrtě na šest a káva zřejmě skutečně zabrala. Její ruka už se dere pod kalhoty a tahle dětská hra se mi pomalu zajídá. "Kondom mám," šeptám jí do ucha. Táhne mě k toaletám, tentokrát míříme na pány. Ze spící panny se klube náruživá slečna. Zážitek mi trochu kazí skutečnost, že ze dvou kabinek vybrala zrovna tu, která před hodinou posloužila mému podrážděnému žaludku. Příliš jsem se nenamáhal po sobě uklidit.

Znovu sedíme na baru a od prvního stolu mě propichuje už jen jeden pohled. Opilejší mladík zařezává na stole.

Jak střízlivím, ozývá se svědomí. Tohle dilema mě trhá na dva kusy. Jedna polovina o sobě smýšlí jako o bohu. Druhá připomíná té první zhovadilé božstvo souložící na poblité míse se zpitými úlovky. Musím okamžitě pryč, nebo si objednat další pití. Volím druhou variantu a čas letí. Útržkovitě si pamatuju odchod z nonstopu a slova, která za mnou pronesla ta pěkná barmanka: "Pozdravujte Hanku!".

Celé mi to dochází až po poledni u spící panny doma. Leží nahá na posteli, s vlasy v obličeji se zdá být i docela hezká. Ale to je teď jedno. "Pozdravujte Hanku!"

Bývalá Hančina spolužačka, která se tenkrát ukázala na naší svatbě, pracuje jako barmanka už dva roky. Asi jsem špatně vnímal její telepatické signály, protože vše nasvědčuje tomu, že celou dobu říkala jediné: "Jen počkej, ty hajzle!". Jímá se mě panika, ale záhy si uvědomuju, že teď už je to vlastně jedno. Po chvilce váhání zapínám telefon a čekám smršť zmeškaných hovorů a smsek. Nic. Je mi zle a natahuju se po poloprázdné lahvi, kterou jsme ráno po cestě sem koupili kdesi v trafice. Proč to sakra musí být rum? Kontorluju telefon. Ani pípnutí. Takže Hanka asi volala Romanovi, ten jí potvrdil moji verzi a ona mě teď trestá tímhle mlčením. Dobře, zkouším prolomit ledy jednoduchou zprávou: "Tak prave vstavam,trosku jsme to vcera prehnali." Jdu po paměti do koupelny a říkám si, že jsme tedy asi nedorazili v tak špatném stavu. Dám si sprchu a až když sahám po ručníku dojde v mé hlavě k lehkému myšlenkovému otřesu. Zvedne se mi žaludek. Nevolnost umocní zazvonění telefonu. Na displeji svítí "Hanka". Chvíli váhám.

"Ahoj," snažím se vesele. Naprosto překvapený rozpoznávám, že se do telefonu usmívá: "No nazdar. Co to prosímtě bylo za zprávy?"

Nezmůžu se na nic víc než mlčení.

"No Monika mi říkala, že jste byli u ní a odcházeli jste až někdy ráno. A proč jsi jí to neřekl?" Stále mlčím a mám pocit, že mi něco zásadního uniká, "Hned začala, žes tam byl s nějakou ženskou. A že jste se jí tam ocicmávali jak puberťáci." Hanka se směje, já zarytě mlčím. "Řekni aspoň, že ses polepšil a byla to ta ... Zuzka?" Zuzka, Zuzka, nebyla to ta blondýna? Ne, ta mi jméno neřekla.

"Hm." Vypravím ze sebe o nic moudřejší.

"Stando," Hanka zvážní, "dej se trošku do pořádku, takhle přece nemůžeš dlouhodobě existovat."

"Hm."
"Sem tam si posedět v hospodě je ok, ale takhle se vážně ničíš."
"Hm."
"S tou tvojí si promluvím, jestli nemá sama dost rozumu."
"Se Zuzkou?"
"Takže se tak jmenuje."
"Já nevim."
"No nic, stav se zítra, dnes Ti děti fakt nedám." Mluví vážně, ale usmívá se.
"Miluju tě!" To jediné teď vím a dokážu říct. Ani nevnímám Zuzku, která stojí nahá ve dveřích koupelny.

"Tak zítra, jo? Pa." Hanka položí telefon. Zuzka obrátí oči v sloup a odchází. Sedím na zemi opřený o vanu a koukám do prázdna. Připadám si jako ta největší troska. Jak je to vlastně dlouho? Snažím se vyčíst datum z displeje telefonu. Rok, dva? Proto se mi nechce vystřízlivět?

Zase jsem na dvě půlky. Chce se mi zvednout, oholit se, dát se do pořádku ... a jednou přijít s obrovskou kyticí za Hankou. A pak už jenom sekat latinu ...

Vstanu, seberu z umyvadla svůj krtáček a během čištění zubů se záměrně vyhýbám sebekratšímu pohledu do zrcadla. Je mi ze sebe samotného fyzicky zle. Mučím se přemítáním minulé a všech předešlých nocí. Všech těch jazyků čpících alkoholem a cigaretami, všech těch příliš brzkých svítání a trapných konverzací, každého potupného šukání na poblitém záchodě.

Jdu do kuchyně, kde sedí Zuzka. Věnuje mi letmý pohled, ale nezlobí se. Když si usrkne ze sklenice kofoly s rumem, dokonce se i usměje. Potřebuju zjistit jediné. Jestli mi to taky pomůže k úsměvu.


29 názorů

verulinda
18. 08. 2014
Dát tip

parádní ....t.


Janina6
31. 07. 2014
Dát tip

Fajn, zařazuju povídku do soutěže.


Janina6: Ahoj, no pokud se mi podařilo odstranit všechny gramatické chyby :)


Janina6
29. 07. 2014
Dát tip

Ahoj, ráda bych tvou povídku nominovala do soutěže Povídka měsíce, můžu?


sozumeni: panoptikum - přesné :) díky


Vigan: Pravda, to mi vůbec nedošlo. Díky :)


srozumeni
18. 07. 2014
Dát tip
Dobre se mi cetlo a libilo. Take jsem se kdysi parkrat ocitla v nonstopaci,kamaradka tam delala barmanku,nekdy i ,,psychoterapeutku". Nekdy to bylo docela zajimave panoptikum na pozorovani. Presne taj,jak si to popsal...***

Silene: Nějaký smysl pro humor mi ještě zbyl, takže tu legraci jsem pochopil :)


Silene
17. 07. 2014
Dát tip

Ahoj, nevím, jestli si rozumíme. Artikulace je právě skvělá, dobře volená, já bych ji jen neopakovala, to je celé, sáhla bych napodruhé po jiném výrazu právě pro tu specifičnost. (subjektivní hledisko)

Ty jsi autor, narozdíl ode mne víš, co byl tvůj záměr, a tvůj názor je stěžejní pro finální podobu.

S prací jen legrace:), žes tam tolik stihl.


Vigan: já se už jednou snažil :D asi málo ... je to ale časově náročné


Silene: Díky za připomínky. Za "artikulací" si stojím, ale samozřejmě vše vyhodnocuji a zpracovávám :) Místo v práci by bylo snad jedině za mě. Chci se věnovat něčemu jinému, sales sucks. Tolik času tam nemívám, ale šéf byl pryč :) 


Silene
16. 07. 2014
Dát tip

Ha, mám tam hrubku;). Mea culpa.

Tu jsem ti alespoň pro potěchu ducha a podporu vychválené atmosféry vyšpárala z hlubin svého archivu vlastní opilecký příspěvek do diskuse:), snad ho sem mohu takto odrzle přilípnout, aby řeč nestála.

Zkárován

geometrická

 

Růžové kostky ubrusu

zvolna se utápím ve hnusu

 

Až nad ránem skončím pod svým stolem

nebudu nic vědět o těch kolem

 

Kružnice sklenic, body ve špíně

zmuchlané v torzo na klíně

 

Lhostejná prostě k mému zmaru

prostíráš čtverce pivovaru

 

A výsledek?

Nevyšel..

------------------

A pěkně piš, hezký den přeji.

(Druhý pokus o vložení, zatím stále neumím nakládat s tím formátováním, jak bych potřebovala, tak se upřímně omlouvám, pokud zas vyleze kdoví co.)


Silene
16. 07. 2014
Dát tip

Též mám na mysli právě ty výše zmiňované drobnosti, do samotné stavby příběhu se necítím kompetentní zasahovat, subj. mi připadne jako "možná".Poslyš, procházko, jen protože si toho žádáš, zkusím si něco málo kuse pokritizovat, ano; jelikož se nejedná o roli, do níž bych se chtěla apriori pasovat; stavila jsem se coby prostý konzument nabízeného příběhu a jako takovému se mi tu líbilo.Píšeš atraktivně, všechna čest, atmosféra nonstopu je výstižná, čtenář se nenudí a polyká příběh, takže je škoda oněch již vytýkaných chybek v zápisu, které ti tak záslužně vyjmenovala skvělá Janina6; i když je to třeba banalita, jak má samotný text určitou literární úroveň, v očích čtenáře mu gramatický hendikep vždy ubližuje, zbytečné minus, které se dá celkem snadno dohnat následnou korekturou, pokud se na ni nevyflákneš:).Co mám za slabinu, hned v úvodu saháš po zajímavém slovesu, které rychle po sobě opakuješ, to mi připadne jako nepozornost, odbytost, neboť nedostatečnou slovní zásobou určitě nedisponuješ, jak je z celku patrné:). Mám na mysli artikulovat. Efekt je obrácený než u záměru s leitmotivem tak už sakra běžte, což u všednějších obratů nebývá tak markantní.

Závěrem snad jen, pokud si toto psal jen tak v práci, v případě, že by tam bylo ještě jedno volné místečko, určitě mi dej vědět. :)))

Moc jsem ti nepomohla, což.

 


Silene: Poradíš mi v čem bych to měl dotáhnout?


Silene
16. 07. 2014
Dát tip

Velká škoda, že to není dotažené.


Lakrov
15. 07. 2014
Dát tip

Ta (má domnělá) nepřehlednost mohla být způsobena čtením z obrazovky. Navíc, ta chvilková nejistota čtenáře, kdo vlastně je ona nahá spící panna, může být (a tvá odpověď to potvrzuje) záměrná. Víc ti nepomůžu, tak máš jen další názor do sbírky :-)


Janina6: Tak jsem si vyhledal pravidla přímé řeči a zjistil jsem, že jsem skutečně hodně zapomněl. Ostuda. Pobavila mě skutečnost, že v příkladech se hojně vyskytovalo jméno Hanka :)


Lakrov: Vážně je to nepřehledné? Nechtěl jsem být příliš popisný a nechat tam prostor k domyšlení. Tak snad to není moc.StvN: Měl jsem tu pár věcí tak před deseti lety, ale tohle vzniklo v den, kdy jsem to sem vložil. V polovině jsem ještě nevěděl, jak to vlastně skončí. Píšu a příběh v průběhu psaní teprve vzniká.


StvN
14. 07. 2014
Dát tip

Nebylo uz to tady drive? Prijde mi to hrozne povedome. 


Lakrov
13. 07. 2014
Dát tip

Čte se to dobře, tak dobře, že mě skoro po celou dobu  nenapadlo poznamenat si nějaké výhrady. Až to překvapení na konci (které považuji za ústřední moment povídky) se mi zdá trochu nepřehledné (kdo je kdo); snad kvůli -- pár řádků předtím zaznivšímu -- "Pozdravujte Hanku!" Hanka musí být svatá, napadá mě po dočtení. Tip.


Janina6: Díky moc za připomínky. Máš pravdu. Psal jsem to v práci a chyb si všiml až později. Navíc přímou řeč moc často nepoužívám a ze základní školy si to moc nepamatuju :) Až budu mít chvilku, opravím to.


Janina6
12. 07. 2014
Dát tip

Bylo by dobré opravit překlepy (začína, třičtvrtě, jenda polovina, kontorluju, krtáček...) a chyby, které zbytečně snižují úroveň tohohle jinak docela dobrého textu. Pro zápis přímé řeči existují pravidla, která se ti většinou nedaří dodržovat (např. běžte",  je špatně, někde chybí i znaménko za větou: "Kde mám pití"). Čárky v souvětí místy docela citelně scházejí, třeba tady: která si tedy hlavu opře o stůl a mířím k toaletám. Tvary zájmen ty a vy se píšou s velkým písmenem jen v dopisech (takže „dnes Ti děti fakt nedám“ a „miluju Tě“ by chtělo opravit). Obsahově to bylo zajímavé, a mírné překvapení v závěru (ohledně toho, jak je to s ním a Hankou) jsem nečekala, o to bylo příjemnější. Ode mě je to určitě na tip a ráda si přečtu další povídky.


Anděl: Díky


Anděl
11. 07. 2014
Dát tip

Mám jediné na "jazyku"...to je síla. Popsané tak pravdivě, každý, kdo zažil kocovinové ráno - a to nemusí být  s intimnostmi na poblitých záchodových mísách..to takto nějak zažil. I to další doplnění "hladinky". Výborná četba pro ty, kdo už nepijí....aby se nezapomnělo...Všem takovým držím ochranná křídla andělská nad chutí......


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru