Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Dítě zápasí o život
datum / id16.07.2014 / 445492Vytisknout |
autorOstrich
kategorieVolné verše
témaFilosofické
zobrazeno1334x
počet tipů13
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

(...přečtěte si Mor - dřív než ho budete žít...)

Dítě zápasí o život

Proč pořád
bezmoc 
proti nemoci?


Dítě zápasí 
o život


Ostří úzkosti  
řeže útroby 
blízcí jsme 
nazí a křehcí


Ale kolik z nás mohlo 
už dávno před útokem 
pohnout výhybkami
aby hranice žití 
byly bráněny 
nástroji rozumu
lépe než dosud?


My všichni jsme si jediná prozřetelnost.


A jsme-li teď lenivě poloslepí
očima pohádek 
(ano, v minulosti nutných)
neseme za ty budoucí
zbytečně mrtvé
současnou
palčivě vřící
do hrobů popelavou
vinu.
 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.03.2018 06:32:44a2a2a
redaktor poezie

 Napsal jsi to přesně, nemusíme bolest působit přímo, ale umožňujeme jiným, aby ji způsobovali právě tím, že minulost nezkoumáme důsledně a málo se z ní učíme  a pak nejsme schopni chápat důsledky vlastnil lhostejnosti.

09.03.2018 06:25:33Ostrich

Nerozumím. Za minulost neseme zodpovědnost jen v tom, že ji zabíjíme tím, že ji dost nezkoumáme a nepřenášíme. Ale zodpovědnost-vina za bolest těch před námi?

09.03.2018 06:06:24a2a2a
redaktor poezie

Jen bych dodal, že nesené zodpovědnost i za ty, kteří přišli o radost či život i daleko před námi, jakkoliv můžeme mít pocit, že jsme všechno to zlo nezavinili. 

15.11.2016 15:52:36Ostrich

S nemocí se samozřejmě dá taky bojovat. A bývá to lepší, než jí jen tak podlehnout, odevzdat se. Třeba u starých lidí, tam je to markantní, že někteří mají v sobě smysl vlastní existence - a bojují. Jiní se vzdají hned, protože vlastně ani nevědí, zač by měli bojovat, medicína je drží při životě v podstatě mimoběžně s nimi, oni už v životě vlastně nejsou. Což ovšem může být taky jen nemoc. A taky je pravda, že někdy je lepší utéct než bojovat a hrdě zbytečně zahynout, v nemoci i ve vztahu. 

Připsané názory mi samozřejmě nevadí.

Vobnažený lidi bez keců a myšlenek? A jsou lidi bez myšlenek ještě lidi? Nespočívá náhodou lidská nahota především v obnažení vlastních myšlenek - všech, tak, jak to jen jde, jak to člověk druhému stihne vysvětlit, protože myšlenky jsou mnohem rychlejší než vyjadřování a mnohem jinačejší, než všeobecně sdílené významy. V myšlení, tam je pravá intimita člověka. V nahotě? Když ti někdo ukáže vyfocenou část tvého těla, ani ho nepoznáš mezi jinými. Neznáme své úsměvy a gesta, copak je děláme před zrcadlem? Ale zkus, aby ti někdo dal tvé intimní věty vybrat mezi větami jiných, zkus vyříznout pár vět ze záznamu vlastních myšlenek - a poznáš sebe sama hned. 

Že většina lidí se vlastně svého vlastního myšlení bojí a jejich kecy nejsou nic jiného než šaty někde ze sekáče, to je něco jiného. 

Ostatně poezie je téměř vždycky cosi jako kódovaná zpráva bez dešifrovacího klíče. Že si čtenář svůj klíč vytvoří a zarezonuje v něm představa, kterou si takhle splácal, je obvykle něco úplně jiného než autorovo obnažení.

Podstatně silnější by byl komprimát výsledného textu, doprovázený nahým záznamem myšlenek, který k němu vedl. Ale tak, zdá se mi, neumíme ani psát, ani číst. Bojíme se, že by autora ti druzí měli až moc přečteného. A mohli ho tudíž snadno zranit. 

Leda tak milovat takhle jde, když se to povede:-)

( a když to nejde, tak to snad radši vzít i nohy na ramena, když mysl už je dávno za horama  )

14.11.2016 09:33:46cvrcka

Ano,  v tom fatálnu máš pravdu, ale pokud mluvíme o bezmoci proti nemoci, proč. Proč "chudák" má takovou nemoc. Proč ne "Tak ten vztah změň, tak se vzchop, vzpamatuj, začni hned, znova a lépe"

 

V poezii hledám... rezonanci, asi nejvíc. Mluvím jen o svém vjemu. Jako jedna kapka spektra čtoucích. Pokud ja Tvůj text znakem, odpovídám, co pro mě znamená. 

A tím nepředjímám nic (moc) do dalších textů, porozhlídnu se a pokud Ti připsaný názor nevadí, připíšu zas.Za odkazy díky.

Vyseknutý verš je mi hodně blízký - Vobnažený lidi, to je tak hluboký, pro mě, ach jo. Víte, že v přítomnosti /tj, bez keců a myšlenek, jen v žití/ jsme všichni velice nazí...? vidíte to taky? - 

 

13.11.2016 17:18:12Ostrich

Sobecký gen je tady: 

https://www.ulozto.cz/!bjj3ToNPh/dawkins-sobecky-gen-1998-pdf

A Rozšířený fenotyp:

https://www.ulozto.cz/!v8xdDrue/richard-dawkins-the-extended-phenotype-pdf

Co hledáš v poezii? Krásu? Únik? 

Já si tam semtam odložím nějaké důležité momenty. Ale jinak je to především exciton...ale vlastně jsem tady už o tom něco napsal, jakkoliv to asi nebude to, co hledáš :o)

A rozdíl mezi nemocí vztahu a nemocí těla... Po smrti těla není nic, po smrti vztahu může být. Tak proto asi.

13.11.2016 01:46:08cvrcka

Ahoj, fajn diskuze. Sobecký gen v pdf bych si přečetla ráda a  Extended Phenotype by tu mohli mít v knihovně, díky za tip.

k dílku samému  - blízcí jsme nazí a křehcí. zblízka. To je čiré.

Ostatní se mi mlží. Taková dokumentární báseň. Úvaha v krátkých výsečích. Každý jsme odpovědní za svou růži,si myslím a nepřeceňuji to.

Když rozšířím z moru, tak s naštvaným tónem vůči bezmoci v nemoci naprosto souhlasím. Nedávno jsem třeba uvažovala, o kolik víc soucitu a podpory budí zpráva o vážné nemoci oproti vážné situaci ve vztahu. A tím nechci zvážnět, ale naopak obrodit ten přístup - špatně ve vztahu, tzn špatné způsoby, nekompatibilita dvou, osobní vzájemná odpovědnost. Špatně s tělem? A my nechápeme?

fm fm :)

takovouhle poezii bych brzy odložila k zaprášení, ale povídat si o tom jde hodně. A je to závažný, což se počítá.

 v poezii hledám něco jiného.

14.03.2016 09:21:10qíčala

Určitě knížku pohledám, už jsem si udělala poznámku:), jsem moc zvědavá. Myslím, že nevyhyneme na nemoci ani kataklyzmata, spíš se tak nějak potlačíme sami:) Líbí se mi různé okrajové teorie, v každém byť nesmyslu je něco, co naznačuje cestičku někam, kam tě hlavní směr nikdy nedovede, taková zkratka labyrintem. Jen musíš na věci koukat jinak (periferním viděním?:), jinak tu cestičku nevidíš. Ale je spousta zvláštních teorií. Moc ráda sjíždím Steinera, tedy vždy jen do té doby, dokud mi ho hlava překládá, pak se zavaří, řeknu si, tak tohle je teda fakt blbost, a musím od těch jeho teorií kousek poodejít, protože nejsem schopná jen tak nekriticky vstřebávat. A za čas narazím na něco úplně odjinud, co mi v hlavě rozsvítí a vrátí mě zpátky schopnější přelouskat další nesmysl:) A o tom asi život je (teda kromě žití:), abychom se něeho dobírali. To jsem toho zase vychrlila! Ale inspiruješ. Za mem jsem vděčná, jdu se porozhlédnout, kde by se dal Dawkins splašit. 

13.03.2016 23:51:48Ostrich

To jsem rád, že nelituješ a že to s tou prozřetelností vidíš podobně. Druhy prý v historii ponejvíc vymíraly na infekce. Teprve pak jsou v pořadí kataklyzmata vesmírná a vulkanická. Leccos už umíme, ale se spoustou ohrožení bychom si pořád nevěděli rady, ostatně největším nebezpečím jsme si sami. 

Memy načti, to by mi bylo ctí, kdybys to vzala od Sobeckého genu, Dawkins je génius, že na tohle přišel  (sobecký gen mám v pdf, možná je na ulozto, kdyžtak dám do zpráv odkaz. Jen mne mrzí, že není přeložen Extended Phenotyp, ten je prý ještě lepší).

Hloupé teorie mne zajímají - Bateson např.píše, že opravdu nové věci vypadají nejdřív směšně....

13.03.2016 19:49:10qíčala

Tak jsem zaskočila a nelituji:) Tahle báseňka je fakt čím dál aktuálnější ... jsme svoje jediná prozřetelnost ... to mě dostalo, ale v podstatě ano, kdo, když ne my. Narazila jsem v tvých komentech na mem, ještě jsem neslyšela, ale hned  vygůglila, zajímavá myšlenka, musím něco načíst, jestli zapadá do mých hloupých teorií:) Pěkně se s tebou přemýšlí


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.