Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
NEAPOLSKÝ ZÁLIV - LÁSKA NA PRVNÍ POHLED
datum / id16.07.2014 / 445532Vytisknout |
autorvesuvanka
kategorieOstatní nezařaditelné
témaPřírodní
zobrazeno1473x
počet tipů22
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
NEAPOLSKÝ ZÁLIV - LÁSKA NA PRVNÍ POHLED

NEAPOLSKÝ ZÁLIV - LÁSKA NA PRVNÍ POHLED

Snad každý člověk má svůj kraj, který miluje. Může to být rodný kraj nebo jiné místo, kde žije, krajina, kterou poznal při cestování. Někdy je naopak magicky přitahován určitým koutem na Zemi, vzdáleným třeba i tisíce kilometrů od místa kde žije. Tím místem je pro mě Vesuv a jeho okolí.


Je to zvláštní náhoda, že Praha, kde jsem se narodila, a Vesuv se nacházejí na stejném poledníku - Praha i Vesuv 14° 25′ východní délky.


Poprvé jsem se s Vesuvem setkala ve svých šesti letech na staré dobové pohlednici Neapolského zálivu.

 

Neapolský záliv začátkem 20. století (inspirováno dobovou pohlednicí)

 

Prohlížela jsem si tenkrát na návštěvě u přátel rodičů pohlednice z různých koutů Evropy a ze všech nejvíce mě zaujal Neapolský záliv s kouřící horou, kterou jsem ještě neznala. Zaujal mě i strom s korunou, připomínající deštník - takové stromy jsem u nás neviděla, Zeptala jsem se tatínka na strom i na kouřící horu. Tatínek mi řekl, že strom je pinie, druh borovice, která roste v jižních zemích a pak mně vyprávěl o Vesuvu a o Pompejích. Pohlednice Neapolského zálivu a tatínkovo vyprávění se mně vryly nejen do paměti, ale i do srdce. Při pohledu na nástěnnou mapu Evropy, kterou jsme měli ve třídě při hodinách zeměpisu a dějepisu, jsem se nejednou zatoulala k Neapolskému zálivu. Vše spojené s tímto místem mě zvláštním způsobem přitahovalo…

 

Neapolský záliv v noci (inspirováno obrazem arménského malíře Ivana Aivazovského)


Byla to především hudba. Vzpomínám, jak na mě zapůsobila tarantela "Venezia - Napoli" od Ferenze Liszta nejen melodičností, ale i názvem. Zamilovala jsem si sonáty pro cembalo od Domenica Scarlattiho, italské opery a slavné neapolské písně, které byly v době mého dětství a mládí populární (některé dokonce zpívané i s českými texty) - to vše ke mně promlouvalo a bylo mi něčím hodně blízké.


Moje první setkání s Vesuvem na staré pohlednici a tatínkovo vyprávění na mě zapůsobilo natolik, že jsem se začala zajímat o geologii a moji pozornost přitahovaly i vulkány. Měla jsem obrovskou radost, když jsme se ve škole učili o tom, že i u nás před miliony let (ve třetihorách) probíhala sopečná činnost, která nám tu zanechala krásná a zajímavá pohoří v severních a severozápadních Čechách - České středohoří a Doupovské hory. V západním cípu Čech se nachází naše nejmladší sopka z období čtvrtohor - nenápadný čedičový kopeček Komorní hůrka, na jejímž výzkumu se podílel i Johann Wolfgang Goethe. Na Komorní hůrce můžeme najít stejnou strusku, jako na Vesuvu, Etně,. Stromboli… Sopečného původu je i legendární hora Říp, Kozákov, Trosky, a některé hory na severní Moravě v okolí Bruntálu - Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný a Červená hora. Vyhaslých sopek nebo spíše jejich zbytků, bychom našli na našem území mnohem víc.

 

České středohoří, Lovoš a Milešovka

 

lounské kopce v Českém středohoří

 

Milešovka


V roce 1998 jsme s dcerou podnikly cestu na Vesuv, Etnu, Stromboli a Vulcano, navštívily jsme i Pompeje. Na Vesuv a Etnu jsme se vydaly ještě jednou v roce 2001, kdy jsme Etnu zastihly při mohutné erupci. Z obou cest jsem si přivezla spoustu krásných zážitků, hlubokých dojmů a inspirace.


Výstup na Vesuv byl pro nás úžasným zážitkem, nádherné pohledy na Neapol, moře a ostrovy, pohled na Pompeje a Sorrentský poloostrov. Poprvé jsem viděla "mladé kamení" - zajímavé útvary červenavé lávy, některé mi dokonce připomínaly i postavy lidí. Se zatajeným dechem jsme hleděly do kráteru a na fumaroly, vystupující z jeho západní stěny. Ve stěnách kráteru upoutaly naši pozornost vrstvy lávy a tufu, vypovídající o předchozích erupcích. Geolog zde může číst jako v knize.


Velkým překvapením byla i vegetace, která se uchytila na mladé lávě. Jsou to proslulé žlutě kvetoucí keříky kručinek a Valeriana rossa s karmínovými květy, Tuto nádhenou rostlinu jsem viděla poprvé, pozornost upoutaly ostrůvky Rumex scutatus a nesmím zapomenout na stříbřitě šedozelený lišejník Stereocaloun Vesuvianum, který je průkopníkem života. Návaznost živé přírody na neživou. Mnohé další kytičky jsem tenkrát neznala. To vše ve mě zanechalo tak silné dojmy, že jsem se o květenu Vesuvu začala podrobněji zajímat a stále pátrám po dalších kytičkách, které našly na Vesuvu svůj domov a zároveň sleduji na nejnovějších fotografiích z internetu, jak postupuje vegetace na jihozápadním svahu k vrcholu a zvolna sestupuje i do kráteru. Své poznatky skládám jako kamínky do mozaiky.

 

rostliny na lávě Vesuvu (Valeriana rossa)

 

lávová jeskyňka na Vesuvu

 
Zajímá mě i umění, jež se vztahuje k Vesuvu, zejména obrazy malířů 18. a 19. století. Obdivuji nádherná díla známých i anonymních umělců , kteří dokázali zachytit jedinečnou atmosféru Neapolského zálivu, života rybářů a lidí ve městě, a také drama erupcí Vesuvu. Začala jsem pátrat i po dalších osobnostech, které Vesuv zaujal a inspiroval. Mezi nimi byli například Johann Wolfgang Goethe, jenž byl svědkem erupce v roce 1787 a namaloval akvarel, a Hans Christian Andersen, který viděl erupci vulkánu v roce 1834 a nakreslil skicu, jíž doplnil svoje "Zápisky z cest".


Vesuv i další vulkány probouzejí obdiv, pokoru a úctu k přírodě. Jsou to jen malá okénka do velkých laboratoří Země. Při erupci se dávají do pohybu všechny prvky Mendělejevovy periodické soustavy, které se taví, reagují spolu a pod obrovským tlakem se derou na povrch, kde se rodí láva a popel, jež se stávají základnou pro nový život. Člověk si právě při tomto setkání s ohromnou žhavou energií Země uvědomí, že je pouze součástí přírody tak jako všechno živé i neživé. Pro mě to je láska na celý život a velká inspirace k malování a psaní.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.07.2016 00:16:34vesuvanka

Narriel, zdravím Tě a děkuji za krásný komentář, kterým jsi mě potěšila :-))). Díky i za Tip.

O Vesuvu, ale i o dalších vulkánech  jsem si přečetla hodně článků, ale inspirace přišla až po jejich návštěvě, kdy jsem byla unešena nádhernými barvami lávy a květeny. Myšlenka tohoto vyznání vznikla už krátce po návratu domů, ale trvalo delší dobu než jsem ji zpracovala do konečné podoby a doplnila svými obrázky.

18.05.2016 13:07:23Narriel

Tvá něžně uvědomělá vyprávění a neskutečný talent pro sdělení dojmů, cit, s nímž se vyhýbáš klišé, která jsme vytvořili z přírodních obrazů a vytahuješ pouze jejich podstatu, očištěnou a znovu volně dýchající, mne nepřestává okouzlovat.Děkuji.T., samozřejmě.

13.10.2014 11:57:58vesuvanka

Janinko, zdravím Tě a mám radost, že jsi se zastavila u tohoto díla a děkuji i za Tip  :-)))

04.10.2014 22:40:37kouzelná_květinka

děkuji ..

t

01.09.2014 19:27:25vesuvanka

Robinio, zdravím Tě a děkuji za milé zastavení i Tip :-)))

01.09.2014 17:39:00Robinia

Co víc říct...

17.08.2014 14:15:53vesuvanka

Bracho, vím, co máš na mysli a děkuji za dobrý  postřeh. Obrázky skutečně maluji "srdcem". Nedokázala bych (a hlavně  neměla trpělivost) malovat něco, co mě nechává chladnou  nebo malovat přesné kopie obrazů, které se mi líbí a dokonce mě inspirují.  Pokud maluji podle inspirujících obrazů,  musím  je, jaká já říkám "přetavit", a dát do nich něco svého - náboj. Přesná kopie by byla bez náboje a taková práce by mně nepřinášela radost.  Zdravím a přejí hezký den :-)))

16.08.2014 21:41:57Bracha

jak říkám: není to jen o dokonalosti vnější, spíš o obsahu. Tvé obrazy dýchají pravostí a i kdyby kdokoli jiný namaloval přesnou kopii řepíku, bude to jen přesná kopie řepíku. Ty namaluješ prostě řepík.Aspoň tak to vidím já. Jako amatér.

05.08.2014 23:18:47vesuvanka

Bracho, zdravím Tě a děkuji za zastavení a milá slova :-))). Jsem jen amatér a moje práce jsou nedokonalé.  Když si prohlížím obrazy malířů 19. století, obdivuji precizní propracování detailů. Kolik práce a úsilí tehdy malíř vložil do jednoho obrazu. Často si udělal napřed skicu či studii a teprve potom maloval "načisto". V současné době je trend zjednodušování malby či kresby, zaměření na hlavní linie. Je to zdůvodňováno tím, že detailní obraz zvládne fotografie a že malíř má hledat nové cesty - nový způsob tvorby. Dalším důvodem je možná i  snaha malovat rychle. Já radějií zůstávám u svého stylu, snažím se tak vyjádřit charakter krajiny a zároveň i svůj citový vztah k ní.

05.08.2014 20:51:07Bracha

nemůžu za to, ale musím to zase říct. Všechny místa na zemi(v Čechách, dál jsem se podíval jen do Polska, Německa a na Slovensko, tam jedině jsem byl v Tatrách, jinak jsem tamější přírodu ani nespatřil), která jsem viděl, dýchala takovým kouzlem, jak Tvoje obrazy, ..viděl jsem obrazy spousty malířů, co malujou krajinky, ale Ty máš vše přesné, květiny, které tam rostou, mají barvy a tančí, přesně jako kytky, co na takových místech fakt rostou...:)

Nejsem vzdělanej člověk, ale tohle musím říct, to vidí snad každej, kdo se trošku kouká


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.