Jako dva

A všude byla mlha 
ležela jako prádlo ženy, která nakonec odešla ještě za tmy 
a voněla víc než stromeček do auta za celofánovým obalem
jen malé tečky osvícení jak majáky či konce cigaret 
na neviditelných stožárech čekaly, až budou smět přestat 
s tou hrou na hvězdokupy a tváře 
dotkl jsem se větví, před kterými se stejně nedalo utéci   
a pocítil soucit k času 
neboť on nemá tělo ani duši, kterou by cítil víc než sebe
a ráno, jež se tak stalo
bylo krásné a dlouhé jako sólo v Hotel California 
které sem dolů přichází ze Stratocasterů a Les Paulů
jako my dva 
když ještě stále v sobě nalézáme vzájemné pohledy  
ale ty máš v očích ještě navíc krásu ze Schodů do nebe 
kam jsme již tolikrát šli
a město se chvěje 
vím
jakoby tančilo s přítomností, jež nemá ani vteřiny 
a prodavači mého strachu s hlídači obrazáren 
kam vstupujeme a říkáme tomu vzpomínat 
začteni do bedekrů a lístků na tramvaj 
hledají oblohu, která ještě není 
jen holubi jsou jejím příslibem, když přilétají z odnikud 
pološedí a polomodří na křídlech, kterými mne nemohou překvapit 
jak Pegasové píší odpovědi na to, na co jsem se nikdy neptal 
a my ještě kořeny v Austráliích bdění
my protitělci se milujeme
jako poprvé
jako dva psi
jako naposled 
jako tělo a hrob
jako před přísahou 
jako za ohně 
i když slunce již vidí do oken
za nimiž jsme 
již jak dva divné stíny