Milostná

Jsi jako pevnina ve chvíli rána
svítání barvami prolévá krev
a vcházím očima pohled je brána
vteřinu jedinou jsme druhý břeh.

Objímám tvé tělo z tisíce ryb
to hejno uniká kolem mne je 
a světlo přichází je vidět líp   
že věci přišly být do pokoje.

Na židli včerejší svlečené šaty
hrbí se nad stolem obrys muže
snídá snad ve stínu tmu a čaj z máty
nebo jen do vody dává růže.

Jako bych já přišel usednout do bytu   
vést tiché hovory milování   
a byl po okamžik noci té ve skrytu
jak ten kdo zůstává bez pozvání.

A pod tvým dotekem zmrznu pak roztaji
vystřídám období jara a zim 
a všechno jako čas po ten rok postojí   
já s tebou rty naše polibky jím.