Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Ústecké miniatury
datum / id27.10.2014 / 449473Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno923x
počet tipů15
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Ústecké miniatury

Plaváčci na kolejích

Z krátkých spánků voní ta dívenka v kupé. Náš vlak žene noční krajinou, ona ponořená do sedačky a snění. Snad ještě neví, že jde světem, co tu byl a bude bez nás, sama. A možná to ví, možná ví, že cestuje ve velkém koši upleteném z kovových drátů, který kdosi položil na vlny kolejí a nechal plout do zapomenutí. Všichni jsme zapomenutí plaváčci, ve vesmíru, co byl a bude bez nás.

 

Na hotelu v Ústí

Na hotelu v Ústí samota leze ze všech koutů. Jenom z televize vybízejí k překonání kvízu. Ale volající se mýlí vždy, mohlo by být v podtitulu pořadu. Podzimní noc rozvířila listí opuštěné ulice, co je ho vidět skrze špinavou záclonu. To je chvíle, kdy by si měl člověk spolu s německým filosofem položit otázku: Miluji život tak, abych chtěl věčný návrat právě této a každé chvíle?

Zvednu telefon a odpověď zavolám do televizního pořadu. Jen tak budu mít naději, že bude špatná.

 

Ráno nad Setuzou

Kdesi za řekou už se škvíří sádlo, ale tady na bulváru zatím voní ranní croissanty, džem a hrubý papír právě vyšlých deníků. Mléčná kaše ranní mlhy se rozlila až ke kopcům v okolí, takže dokonale skryla prach, co víří od nohou spěchajících. Do toho občas zatroubí trolejbus, zabliká nervózní oko semaforu a na zem padne kelímek od jahodového džemu.

Provaz natažený přes řeku zanedlouho obsadí chodci a plavným krokem, jeden po druhém, celá armáda ranní směny, přiloží do kotlů se sádlem. Už se škvíří, jen na bulváru žena dojedla svůj croissant, zahodila kelímek od džemu a sklonila se, jako neurochirurg nad nejnepatrnějším záhybem mozku, ke své křížovce.

 

Akcie z Hrobců

V Hrobcích vystupuje z mlhy továrna. V dozvucích strojů lze ještě číst dřinu a z okousané fasády jak z letokruhů prošlé věky. Akcie zežloutly a snad je i rozfoukal vítr do dalekého okolí. Někde u Ústí pak klesly k zemi a s nimi i nominální hodnota podniku. Zůstala ale poezie té staré továrny, tam v Hrobcích, v mlze.  

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.12.2014 15:38:20pampelin

Ano*

30.10.2014 23:11:38Josephina

se žene .... čtu to podruhý a musím říct - žeru tě, Movsare, teda to tvý poetický psaní. Asi tě udám!

30.10.2014 19:53:09helgard

Nejhezčí část je ta o té studni a kapradí, které ji hladí když nemá dost energie z kapek deště. to působí tak symbolicky jako že to přenáší motivy na člověka podobně jako dílo mistra Pimperri "Muž slinící si prst a jeho přátelé"....Moc pěkné opravdu moc. :-) 

30.10.2014 16:08:58Movsar

díky přátelé za zastavení a čtení, za zprávy, co potěší.  

30.10.2014 15:17:42Sarrah
*/
30.10.2014 12:58:46Lakrov
redaktor prózy

Plaváčci na kolejích je roztomilý odstaveček. Na hotelu v Ústí je oním dvojím odkazem k čemusi neurčitému možná trochu obtížněji chápatelný. Ráno nad Setuzou je taková subjektivně pojatá reportáž a Akcie z Hrobců, ač jvíc možná ten odstavec řekne tamním pamětníkům, je připomínkou marnosti, a tudíž návratem k tomu, co tu bylo a bude bez nás, z úvodního odstavce o Plaváčcích.

28.10.2014 20:20:22per_zay

*!*

28.10.2014 15:45:15Hrušková

*

27.10.2014 20:09:38Josephina

Hrobce pojmenovali snad jasnozřivě (možná, že tam Libuši nějaký chasník odmítl)

27.10.2014 18:49:00Petr.II

*


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.