Zasněná

Chodím jako v polospánku,

nevnímám svit slunce,

záchvěv vánku,

nevím,co je realita,

co je sen,

přátelé mě zdraví úsměvem,

a já se do země dívám,

mlčím, mlčím,neodpovídám

Nepočítám zrnka písku,

jenž odsypává čas,

duše bolavá,

srdce touhou hořící,

sen v mysli se vynoří,

co bych chtěla vrátit zas.

Sen jsi ty a ty jsi sen,

na Tvé ruce tolik něžné,

já vzpomínám s úsměvem.

Nevím, kdy se mi  z nova budeš zdát,

buď raděj skutečný,

a řekni "mám Tě rád."