Není

Jsem mezi mlhou a zemí 
svítí 
svatojánské mušky půlnočních tramvají 
i jídelní lístky asijských restaurací 
stejně jako tváře ozářené světlem milostných sms
jdu podoben stínu, který ve dne vytéká z mých ran
aby splynul v jedno s vchody a zdmi v asfalt i sen    
a pak u pokladen se safírovými lasery
které čtou z dlaní kódy životních čar 
a v očích to co bychom se nikdy neodvážili vyslovit
natáhnu ruku do ticha 
jež vzniká jen v chrámech a supermarketech 
když všichni najednou zatají dech
jakoby se chtěli políbit 
nebo se zeptat na cenu či Boha
a podám ti letícího ptáka, který zhasíná tmu 
když se o ni pokoušíme 
za mlčení podobných letu 
se kterými se díváme nahoru  
nebo pod nohy 
věř mi, že tvé vlasy jsou z vod 
a rty, že z plamínků 
když dělíme se o těla jako o chléb  
a beru si do prstů sůl tvého příštího pláče 
abys mi chutnala ženou 
u stolu i v posteli 
a dívám se jak do ranních autobusů 
které předními dveřmi polykají plankton opilců i továrních dělnic
z fabrik na motýlky a na podobný hmyz 
se opírá svítání i vítr  
a brzdová světla hvězd 
mi říkají, že jdu správným směrem
jen nevím kam 
neboť nám z druhých stran
není kam jít   
než pryč