Zelená Ti sluší

To nic, to přejde. Vždycky to přešlo. Na něco se těšit. Dívat se do světla. A být. Být tady a být s tebou. Nebo s někým jiným, někde jinde. Někde na jiném místě a někdy jindy. Tak co jsi udělal. Vůbec nic, vůbec nic, a bylo toho tolik. Mít tak dva stíny, říkám ti s úsměvem. A jako zvadlá květina. Nebudu číst nahlas vlastní poesii, ty jedna co zvadlá květino. Už nemám všecko před sebou. Se jménem jako dostihový kůň. Slunce co hřeje. To čemu jsme až příliš vzdálení. Je to věc měřítka. Věc naši malosti. To čemu jsme oddáni. A tak jen tiše, jen pomalu. Krok za krokem. Jsme ti co přejí štěstí jeden druhému. A pak něco udělat a udělat to pětkrát. Tím myslím pondělí až pátek. Ty všední dny. Ta brzká tma. Ta rána a večery. Občas se mi mihne hlavou chmurná myšlenka. Co je to, zeptáš se. Vždyť to začíná i končí stejným okamžikem. Co bych dal za slova útěchy, přece nic nemám. Co bych dal za tvůj úsměv. A ty se na mě směješ a já nic víc už nemám. Tak co bych dal. A vždyť ty víš, říkám to jenom tak. Je to a taky není, jako vlastně cokoli. Zelená Ti sluší.

---