Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dušičky

02. 11. 2014
11
22
993
Autor
gabi

moje oprášené Dušičky pre Rybičku

Novembrové chryzantémy, dážď dušičkový...spieva Marika Gombitová. Už zasa? Kolobeh sa zrýchľuje, ešte doznieva leto, pripomenieme si zosnulých a sú tu Vianoce, mám pocit, že nedávno som rozoberala a ukladala stromček do krabice a už znova premýšľam nad darčekmi.           

Najmladšia dcéra neznáša túto pesničku, pripomína jej cintorín, hroby, mŕtvych, smrť. Posledné roky odmietala chodiť na hroby, radšej zostávala sama doma, tento rok sa nečakane rozhodla, že ide, na prekvapenie všetkých, už sme s tým ani nepočítali. Prichádzame na rozhraní svetla a tmy, postupne svetla ubúdalo, o to viac vynikali blikotavé ohníčky sviečok, kahancov, lampičiek, pravá dušičková atmosféra, svetielkujúca nádhera, kedy príbytky mŕtvych ožívajú.

Kedysi sme sa pri hroboch modlili, dospelí nás napomínali, aby sme boli ticho, nesmiali sa, nebehali, je to neslušné. Ja svoje netíšim. Sú dospelé, ale správajú sa ako deti a ja ich v tom podporujem, som im za to vďačná. Žiadne modlitby. Položíme venček, zapálime kahance, rozostúpime sa všetky štyri pri dedkovom hrobe a veselo drkoceme. Nie príliš nahlas, aby sme nerušili ostatných, ale smiech je srdečný, snáď to nikomu neprekáža. Presne tak to cítim, takto by to malo byť. Debatujeme, ako keď otec žil, nachvíľu sa znova stal našim verným poslucháčom, nikdy toho veľa nenahovoril, iba počúval. Trošku poohovárame babku, nech mu aj tú pripomenieme, ako zasa špekulovala, či nebude škoda položiť kvetináč na hrob, či tam nezmrzne. Radšej by si kvet nechala v obývačke, ale nakoniec ho predsa oželela, to by mal oceniť. Dievčatá sa začnú predvádzať: „Aj košieľku som si zobrala a je dosť dlhá, aj chrbát mi zakryje,“ chváli sa jedna. „A ja už mám aj rukavice a šál, aby mi nebola zima,“ pridáva druhá. Uťahujú si z dedka, ktorý ich vždy napomínal, sám bol háklivý na chlad a na vnučky dozeral, len aby neprechladli.

Možno to niekomu pripadá neúctivé, ale mne nie. Ako malá som sa márne snažila pohrúžiť do modlitby, predstaviť si mŕtveho, venovať mu spomienku, čím väčšia bola snaha, tým menší úspech, nedokázala som to precítiť. Teraz áno. Konečne to bolo ono. Nielen spomienka, zamyslenie, ale ozajstná spoločná chvíľka, bol tam s nami a my s ním.

 


22 názorů

gabi
13. 12. 2014
Dát tip

ja ďakujem, že si sa pristavila a potešila svojou prítomnosťou


srozumeni
13. 12. 2014
Dát tip
Já Ti ani nevím. Nemá to žádné vysvětlení. Nějaký podzimní útlum, či co....Dík za hezké oslovení a za hezká dílka, co si tu Ty i ostatní zatím stvořili.

gabi
13. 12. 2014
Dát tip

kde si sa túlala, dušička hviezdička?


srozumeni
13. 12. 2014
Dát tip
***********

gabi
05. 11. 2014
Dát tip

nevidím v tom problém, plpko, naopak, budú mať väčší priestor na šantenie...po kopcoch a dolinách sa rozutekajú a budú spomínať, tieto miloval náš dedo a je tu, všade


plpko
04. 11. 2014
Dát tip
Milé. Ja keď už dozrejem a odpadnem zo stromu života budem mať problém. Nebudem mať hrob, kde budú vnúčatá santit. Budem rozviaty po kopcoch a dolinach, teda ak mi to deti splnia. :-)

gabi
04. 11. 2014
Dát tip

vďaka, že si sa zastavila Hrušková a potešila hviezdičkou


Hrušková
04. 11. 2014
Dát tip

*


gabi
04. 11. 2014
Dát tip

ďakujem, Lakrov, za milý komentár, vážim si tvoju návštevu


Lakrov
04. 11. 2014
Dát tip

...košieľku som si zobrala a je dosť dlhá, aj chrbát mi zakryje... Taky mi to nepřipadá neuctivé. Je hezké, vzpomínat na své blízké, kteří už odešli, tím, že si připomínáme jejich někdejší časté výroky. Něco z nich (z odešedších) tu zůstalo, takže jsou stále s námi.


gabi
03. 11. 2014
Dát tip

esli to nebude tím, že stárneš, vlku :)

ale teraz vážne, každý vníma svoje stretnutia s blízkymi inak, niekto to má rád načančané a vysvietené, niekto sám, v tichosti


raději mám dny, když není svátek, pak má prostor za zdí, úplně jinou atmosféru 


gabi
02. 11. 2014
Dát tip

vieš, že sa ti ani nečudujem, Ľuboši? aj ja mu niekedy


Kočkodan
02. 11. 2014
Dát tip
Chování z hrbitovu prevzít i na psy, urcite neskodí povídat si. Gabi, ja vasemu jak ríkáte dedkovi skoro az závidím. :-)

gabi
02. 11. 2014
Dát tip

vďaka, black


Nielen spomienka, zamyslenie, ale ozajstná spoločná chvíľka, bol tam s nami a my s ním..../***


gabi
02. 11. 2014
Dát tip

Markel, keď bude prezident robiť fóry s lietadlom, nech si nechá, pošlem ti vlastné :)

rybička, rouhačské? to by mi ani nenapadlo, je to úplne prirodzené, domáce zvieratká sa stávajú členmi rodiny, chýbajú rovnako

Petr - tomuto rozumiem


Petr333
02. 11. 2014
Dát tip

Za mě Tip a přistihnul jsem se, že na hřbitově mám vlastně radši spíše veselé vzpomínání a tichou soukromou vzpomínku během dne kdykoli si vzpomenu***


rybkaH
02. 11. 2014
Dát tip

také si se svými mrtvými povídám..povím jim, co je nového a jak mi schází..možná to je rouhačské- ale povídám si tak i se svou fenkou labradorkou, která je pohřbená na chalupě..vždycky když tam přijedu, jdu k jejímu křížku a povím jí, co se všechno stalo po dobu, kdy jsme se nevidely.. patřila do rodiny- přijde mi to samozřejmé:)


Markel
02. 11. 2014
Dát tip

no gabi, kdybyste mne vzali, bylo by to fajn, snad mi náš pan prezident zapůjčí vládní letadlo, na Slovensko to mám od nás z Vysočiny dost daleko, díky za pozvání, potěšilo :-))


gabi
02. 11. 2014
Dát tip

to je fajn, Markel, nabudúce môžeš ísť s nami :)


Markel
02. 11. 2014
Dát tip

Moc pěkně napsáno, taky nejsem o dušičkách smutná *


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru