Listopadová

Je čas dolů jantar padá
listů svítí vteřina 
a větvoví jedna řada
druhá mlhy krajina.

Za ruce se někam vedem
za kosti se držíme 
kolem stojí město v černém
a kam jdeme nevíme.

Hledám ptáka, který v duši 
nosí soumrak nebo květ
a přitom ve stínech muších
může pouze přiletět.

Poprosím ho jenom o tmu
kterou chci dnes uvidět 
knoflíky ti potom zapnu
předtím smíš však zprůsvitnět.

A budu ti jako žebrák 
dlaní prosit ke klínu
o polibku jeden šesták
o zlomenou hodinu.