Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ilonka

15. 01. 2015
1
0
776
Autor
neroušek

Potkal jsem jí v Sephoře,

nejhezčí a nejelegantnější na prodejně na Chodově.

Koukal jsem na ní celou službu

- ostrůvek krásy v moři ošklivosti kolem mě.

Všimla si toho ženským instinktem,

a dívala se po mně, i když mluvila se zákazníkem.

Jak rád by jí položil na lopatky milionář,

který vypadal jako její fotřík,

toužil po tom vnutit jí svého seschlého ptáka, ten blb,

a zatřást sušenými švestkami místo koulí.

Svěřila se mi, že ten věkový rozdíl mezi jím a ní by nezkousla,

i když by jí zahrnul prachama.

Asi byla dlouho sama a tak jí svrběla

a dávala přednost mně, totální nule,

v propocené uniformě se smradlavýma botama

a zpoceným žaludem.

Nebyla pipka,

která musí skotačit na zcvrklém ptáku kdejakého slavíka,

soběstačná žena, ale sama.

Přitočila se ke mně a zašeptala:

ráda bych věděla, co se vám honí hlavou.

Představoval jsem si, jak by vypadala nahá

a představoval jsem si, jak bych jí

do její ještě šťavnaté broskvičky vrazil své kopí,

až by se nebesa otřásla

í všechny papírové zásady křesťanských onanistů,

jenom nevysemenný mohl psát takové pitomosti jako svatý Tomáš.

Ach, Ilonko, zmrdal bych Vás do fialova,

to mi můžete věřit,

dostala byste za uši,

za všechny ty roky mého půstu…

 

                                        

                                                      ( 20. 12. 2014 )

 

 

 

 

 

 

                                                  

 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru