Teď

Jsme leden  
s čarami na dlaních podobných zorané hlíně
zavíráme dveře před tikotem hodin
nenarozeni i mrtví najednou neboť čas
had, který pojídá sám sebe 
právě je i není
stejně jako my 
jen mé pocity z elektřin a neznámého 
jsou tím, co bych přirovnal k pravdě
už jen proto jak přicházejí z odnikud 
a vůbec nikdo je nevymýšlí  
ani Bůh
vím, jsem podroben koloběhům i tichu 
a zase posté nebo po tisící 
vypluji z tůně mého zamyšlení a otevřu ústa třpytkám reklam
až budu se chtít spatřit ve výlohách, že jsem 
a podoben rybě se skloním k tobě 
za polibkem či zlomením vazu
i když tu nejsi 
což vím padlý do ulic 
a tak poděkuji v té nevyslovitelné vteřině 
s níž vzniká prostor 
v němž si způsobujeme lásku 
a jediné co mohu je modlit se 
ach Bože
dal jsi mi erekci i dlaně 
abych obejmul ženu, tvé největší dílo, než navrátím se v prach
a přiváděl ji milováním k tobě 
a taky srdce
abych se ti směl přiblížit 
až bude čas
děkuji
však prosím za nás nevidomé, abychom došli vnitřních zraků
a prosím za slepé, dej jim okamžik doteku 
v dětech ať je tvé světlo a tvá slunce ať vedou stále 
ty kdož se plaví i v jiných souhvězdích
však k stále stejným břehům 
z hlín či rtutí světů tvých 
dej nám prosím tvoji milost 
ať nám je tím co nazýváme radostí 
a v andělech ať nalézáme naději 
když zapomeneme, že jsi 
a za mě prosím dej  
ať mléčná dráha na jejích ňadrech 
té s kterou jsem
má barvu rána
a je bílá 
jako teď