Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
Svět se v žaludek obrací
datum / id28.01.2015 / 453034Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno1074x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Svět se v žaludek obrací

Večer usedl na zahradní restauraci a byl vlahý. Žáby nekřičely vůkol své lamento, neboť byly již dávno mrtvé. Kuchyň sytily páry, výrazy vypůjčené z řeči milenců i nekompromisní vulgarity. Tady se vaří s šéfem! 

U stolů to ale náhle zašumělo vzrušením. Děti krátce zavřískly a zpátky přilepily pohledy k monitorům svých tabletů. Číšníci rozlévali jedinečná moravská vína vybraných značek, chloubu všech našich vinařů. Víno a hokejky, pokladnice národa českého. To už ale velký šéf udílel rady v zákulisí: "Pazdráte.. hovado.. jak to plníš ty knedlíky, debile.." Atmosféru značky Imperial šéf rozsévá kudy chodí. Na scéně se mezitím rozhořely vášnivé debaty o kvalitách moravského vína, golfu a jiných blaženostech. Děti si dále vypalovaly do mozků elektronickou díru, kterou marně protéká řeč, cit a inteligence vůbec. Velký šéf se pravidelně zjevoval na scéně, aby hostům prozatím ulevil od tísnivého hladu a pohovořil s nimi krátce o kvalitách moravského vína, golfu a jiných blaženostech.

A náhle tlampačem svých úst ohlásil konferenciér, jako Kazatel nové doby, čas: Je čas vaření a je čas jídla. A už letěly dveře, na stoly dopadaly jako bomby na Drážďany plněné knedlíky na smetanovém dipu s trochou šalotky. Děti zavřískaly ten večer podruhé, ale už ani neodkládaly své tablety, neboť stiženy závislostí nepotřebovaly jíst. Zato ostatní plnili dutiny ústní krmí vpravdě výjimečnou. "Šéfe, jste mág," žvýkal do prostoru slova chvály muž v cihlovém saku, "doporučím vás svému americkému příteli.“ A šéf defiloval mezi stoly, koutky úst vytaženy vzhůru jako makrely z vody. A děti.. Ale to už znáte.

***

Svět se v žaludek obrací. Jídlo obsadilo televizi, internet, sociální sítě, tisk, knihy a veřejný prostor vůbec. Mohli bychom tleskat, neboť jde o dobré znamení na politické obloze: stala-li se podstatnou starostí člověka estetika jídla, dobře se člověku daří. Nemusíme myslet na možnost, že tentýž člověk jídlem tiší podvědomé úzkosti ze ztráty smyslu. Anebo že jen vyplňuje čas, kterého přibývá a s nímž jinak neumí naložit. Anebo že prostě jen opakuje to, co mu ukazují; dospělec uvízlý ve stádiu zrcadla. Ach, vysmívaní papoušci, jak nespravedlivý k vám člověk umí být..

Někdo tu pochybnou kulinářskou mánii přirovnal k erotice a nazval gastrosexualismem. Takové vysvětlení ale úplně pochybné není, neboť styčných bodů současné „kultury jídla“ a sexuality je více. Připomeňme některé z nich.

Je tu motiv krášlení. Jídlo je zdobeno, podobně jako tělo milenky, nejjemnějšími látkami: všechny ty lehké dipy a košilky, závojíčky zeleniny, krém a šlehačka. Následně je ukládáno do koberečků z lístků růže, aby bylo očicháváno, obdivováno a na konec za ně byl vynaložen tučný finančním obnose.

Je tu i rituál času. Láska si žádá čas přesně rozměřený: před hlavním chodem nezbývá než na sebe vzít povinnost předehry, zastoupené předkrmem. Ne vždy strávník musí mít chuť na všechny ty opečené rohlíčky s pomazánkou a vejce v šunce, ale je milcem, a tak musí snášet příkaz trpělivosti. 

Je tu i obraz. Akce zvěčnění pro chvíle osamění, ale i jako důkaz: je třeba pořídit fotografii těla, jídlo se stává aktem. Dříve si lidé zakládali tajná erotická alba, do nichž vkládali s pobavením a spikleneckou vášní obrazy svých nahých těl. Nyní lidé zakládají jídelní alba, do nichž vkládají fotografie aranžovaných obědů a večeří. Ti, kteří se nestydí, dokonce tato alba zveřejňují na sociálních sítích pro potěchu sobě podobným. 

A pak je tu i perverze. Ti, kteří zašli nejdále a domácí kuchyň jim je malá, skutečně zhýralé duše, se účastní čehosi, v čem by bylo možné vidět něco na způsob kurzů tantrické lásky či swingers party: celé skupiny se uzavírají v místnostech vybavených troubami a grily a na kurzech „Vaříme s chefem“ poznávají tajemství lásky k jídlu: osahávají si vzájemně flákoty, ochutnávají je a pak uzavírají přátelství; spiklenci slasti.

Příprava a požívaní jídla v sobě nesou i stopu nábožného. Jaká je liturgie jídla? K večeru věřící (gourmeti) přicházejí k místům kultu (restauracím). Jsou usazeni do lavic, aby setrvali ve chvílích soustředění nad knihou knih (menu). Někdy se obřadník (číšník), procházející lavicemi, ocitá v roli přímluvce, to když si věřící neví rady s textem. Kuchyň, v některých svatyních otevřená do prostoru, je obětištěm. Na oltář (gril) je pokládána oběť, nejčastěji mrtvé zvíře. Velekněz (šéfkuchař) vykoná obřad. Obětina je pečena, restována a následně pokládána na sváteční tác. Kněží (číšníci) roznášejí tácy s tělem páně k věřícím, zároveň jim nalévají krev páně, nejčastěji argentinskou, chilskou nebo australskou. Místem se rozléhá pomlaskávání připomínající drmolení apoštolů o Letnicích. Na závěr je šéfkuchař gourmety blahořečen a arcibiskup kulinářství Zdeněk má v rukách ještě významnější rozhodnutí: pomocí speciální nálepky může šéfkuchaře vzít dokonce až na kulinářská nebesa. Zahraniční kongregace pak udílejí jakési hvězdičky; jiný kraj, jiný mrav.        

Jistě bychom našli i další analogie, do nichž bychom mohli jídelní rituály zasadit. Proč ale stavět na pranýř něco tak zdánlivě nevinného, jako je jídlo? Proč nedopřát lidem trochu toho šťavnatého štěstí?

Třeba proto, že je ho příliš. Že se přeměnilo v jakousi záplavovou vlnu a ta s sebou bere podstatnější témata. Nakonec je taky možná výrazem skutečné zvrhlosti to, v co se mění svět: na jedné straně, té západní, mu kyne břich, na straně druhé, vlastně třetí, se stále umírá hladem. Není už proto hloupé vyhrazovat tolik z často i veřejnoprávního prostoru jídlu? Nemělo by jídlo být prostě tím, co zasytí? Tečka.

***

Mezitím se večer proměnil v noc. Tváře hostů osvětlují vonné svíce, tváře dětí displeje tabletů. Malé konzumní nokturno. Láhve od vína jsou prázdné, kosti holé, muži sahají k cecíkům peněženek, aby odstříkli hladovému vrchnímu dávku bankovek. Ten se uklání jako dirigent po náročném koncertě a v řeči milenců skládá hold loučení. V zákulisí ještě chef počastuje kuchaře svou přímočarostí, ale to už budou strávníci usínat s lehkou kapsou a těžkým žaludkem. A mastná stopa na saténovém prostěradle bude ráno svědčit o tom nádherném milostném dobrodružství. Dobrodružství žaludku.     

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

30.01.2015 16:01:14Lakrov
redaktor prózy

Tohle mi sedlo po obsahové stránce natolik, že mě ani nenapadlo poznamenávat si nějaké výhrady. Lehce poetickým tónem -- jak u tebe bývá zvykem -- tu zřejmě poukazuješ na konzumní přístup k životu. Jídlo, které užíváš jak obrazový prostředek onoho konzumu, ovšem popisuješ tak šťavnatě, až by někoho mohla přejít chuť, nebo mu příjít na mysl, nepsal-li tuhle úvahu anorektik nebo aspoň vegetarián :-) Tip.

28.01.2015 22:00:00Matěj Dovala

1) Opět text ke kterému má smysl se vracet. Tip za STYL.

2) Nechcete napsat něco o Pátrovičovi? To je téma, které byste určitě zpracoval dobře, vzhledem k tomu jak se povedla "Hvězdná pěchota české deviantní scény"...

28.01.2015 20:58:41StvN

Být vyvážený znamená, že přemýšlíš na různých úrovních. Ty přemýšlíš, nebo ukazuješ, pouze jednu úroveň. Já osobně takovou debatu nepovažuji ani za nezbytnou, ani za přínosnou. Naopak navozuješ kolizní situaci. Něco jako když se snažíš rozhoupat loď, a pak chceš diskutovat o tom, co budeme dělat, aby se loď nehoupala. Není to úplně přesná analogie. Jinak nevím, co máš na mysli těmi žrouty z restaurace. Nechápu, proč je pro tebe restaurace symbolem konzumu. Člověk zcela bežně žere a sere a tak pořád dokola. Je úplně jedno, jestli si dáš párek doma nebo v hospodě. To je naprosto šumák.

28.01.2015 18:12:58Movsar

beru to tak, že veřejný prostor je od toho, abychom v něm diskutovali. někdy je třeba hodit kámen do vody a pak číst z kruhů. být vyvážený, to by mi znělo jako závazek české televize. kdoví, zda by nějaká debata vznikla, pokud bych udělal článek vyvážený tak, abych se těch žroutů z restaurace ani nedotkl.  

28.01.2015 15:04:47aleš novák

aleš-novák (s pomlčkou) je od  dnešního poledne ukradený nick

28.01.2015 15:03:44StvN

Zapomněl jsem avi Alešovi.

28.01.2015 15:02:34StvN

Tak teď jsi aspoň o něco více konkrétní. To byla má původní výtka k vedení úvahy.

Ty jsi asketa bojujíci proti hedonismu. Já to mám tak, že vidím plus mínus to, co vidíš ty, když mluvíš o zadlužení, o televizi a tak, akorát tomu nepřikládám žádnou hodnotu. Je to pro mě jako pozorovat mraveniště. Chápu, že existuje nějaký společenský systém, který když necháš za daných podmínek volně plynout, tak se bude pohybovat tímto směrem. Tento systém produkuje jako hedonisty, tak askety. Na rozdíl od tebe nejsem schopen říct, že to tak je správně nebo špatně. Snad jen, že to je přirozené. Pak je otázka, zda to, co je přirozené, považuješ za špatné.

Aleši, já vím, že to je jeho styl a mně se ten styl nelíbí, tak ho kritizuji. Od toho tu jsem. Movsar může zvážit, zda to třeba není dobrý nápad, aby byl trochu konkrétnější. Ale nebudu tohle psaní brát jako hotovou věc. Neřekl bych, že to do takového stavu dospělo. Myslím, že ne.

28.01.2015 13:47:46Zdenda
To je přesně ono: Místo aby se zabýval sam sebou, stará se asketa o dobro společnosti, přírody a všech lidi na celém světě. ;-)
28.01.2015 13:38:15Movsar

tak nemyslím si, že do veřejného prostoru pronikám agresivněji než třeba reklama. lepší. nevím, ten pocit je upřímný: jsem hluboce přesvědčený o tom, že konzumní mánie, do kterých se zřítil svět, prostě neprospívají. přírodě, společnosti a ani lidem zvlášť. nová televize neučiní svět lepším a člověka šťastnějším. stejně tak večeře v luxusní restauraci nebo nové a větší auto. a vysotřenost je třeba jen důsledkem toho, že se pravda o konzumní záhubě zakrývá za velmi příjemné obrazy, všechny ty lesklé a krásné obrázky moderních přístrojů, luxusních aut, nazdobených masíček atp.  

28.01.2015 13:31:55aleš-novák
vsichni ste kreteni

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.