Zima a bláto

Jako bych čekal, že se vrátíš. Jako bych jen čekal na tvůj návrat. Tichá a pomalá. V tom dešti. V nočním mrholení lenivý čas. Pozorovat čísla na hodinách ve studeném pokoji. Jakými kroky se to přibližuji k tomu velikému a živému Tobě? Už nepadám, ale stojím, i když chatrně. Proti klidné vodní hladině. Tak jen tak, tiše, stále stejně, naplň mě. Měsíc nad krajinou. A světy, které se začínají spojovat. Čtyři oči, dva páry rukou. V ubíhající krajině. Ta chvíle, než se vlak rozjede. Obrazy otočené ke zdi. Mlčky a nahý, dotýkat se hvězd. A papoušek na rameni. Jsem Tebe plný a Ty mě nebudeš už nikdy opouštět. Je mi jako bych z toho světa odcházel. Že se mi tak vzdaluje. Nebo jsem ten, který přichází? Že svět je království. A nohy mi obmotává veliký a zelený had. Co ve mě ještě nevyhaslo? Se stínem na čele. A je tu ještě něco, o čem nevím co to je. Že všecko je v pořádku, já, který proplouvám, který přicházím. O tom, jak jsme se mýlili. Tak nedělej už chyby. Odezírám ze rtů, mluvím s mrtvými. Když budou už čtyři ráno. Zima a bláto. Tam, kde se stoly kývou a hudba řve. Tam někde, tady někde. A z ničeho nic přichází svítání. A všecko to znova začíná, tam, kde skončilo.

---