Návraty

Kolik známých míst člověk v paměti má

a chvíle s nimi svázané.

Jak je procházím, tak se rozpomínám

na věci dávno smazané.

Mlčící kámen v prašné cestě,

jak by se pamětí mou stal.

Snad každý keřík na tom místě

dnes, jako tehdy, stejně stál.

Odjinud sem dnes přicházím,

jakoby uplynulo století.

Staré vzpomínky nacházím,

co staly se času obětí.

Jak sudička by tomu chtěla,

až sem nechala mě vésti,

že jsem tu tenkrát zapomněla

malý klíček k svému dětství.

Tak bosou nohou mažu stopy činu

a trhám čtyřlístky zas na trati.

Odpouštím jednu zaprášenou vinu

a stýská se mi po tom, co se nevrátí.