Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Podvečerní sídliště
datum / id10.03.2015 / 453420Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1099x
počet tipů11
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Podvečerní sídliště

Do barrandovského sídliště se opřel podvečer. Okna paneláků zarudla západním sluncem, vzduchem prokvétá šlahoun časného jara. A za jedním z těch oken možná právě zarudly dvě tváře, obnažené tváře milenců. Neznáme jejich příběh, je nám dáno jen tušit.

Připomíná pokoj za tím oknem něčím rajskou zahradu? Zurčí z reproduktorů vodopád relaxační hudby, jsou všude kolem květiny a nesou ti dva lidé svými životy biblická jména? Měl by snad být ten pokoj scénou dávného příběhu o původu světa a oni sami jeho rekvizitami? Je shakespearovský obraz světa jako velkého divadla, kde každý musí hrát, stále platný? Třeba ale právě ti dva píší svůj vlastní příběh. A pokud za ta okna zarudlá západem vpadla láska, pak se naše tušení obrací: událost, jíž láska je, nezná předem připravený scénář.   

Tramvaje pod domy stále přivážejí raněné z bojišť. Tam někde v samém středu města se svádělo tisícero bitev o denní chléb, ale pěna únavy neúprosně odnáší zarputilce k domovům. Za dveřmi se pak zavinou do spirál večerních rituálů, ale pod tím jedním oknem zarudlým západem jim je dána příležitost tušit událost.

Někomu možná projede myslí fantazie, podobná šmouhám z motorů na nebi. Dva lidé v pokoji tak málo připomínajícím zahradu; obnažené tváře s očima šelem; mýtus o prvních lidech je rozbit. Má-li fantazie něco z události, alespoň drobnou stopu nepředvídaného, vpadne-li doprostřed pozornosti nečekaně, tak že ochromí všechna předem připravená vidění, je v ní možná i kus pravdy.

Stojí dva milenci, skrytí tam někde za panely, na půdě pravdy? Kdo ví, třeba je tak někdo právě klopýtající z přeplněné tramvaje nechal proletět myslí. Mezitím ale na sídliště padl soumrak a z rádií počal vytékat proud zamilovaných písní. Těch, které mají k lásce jako události a pravdě tak strašně daleko. A pohltí nás spirála večerních rituálů a v povinných hovorech půjdeme zas nazpátek pěnou dní. Ta krátká cesta od tramvaje k domovu, na té ležel kus krásné příležitosti. A kdo ji nezvedl, ten bude mít šanci zas nazítří.   

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.10.2015 22:34:30Gora
redaktor poezie a prózy

Je to pro mne složité, ale o to krásnější   T.

16.03.2015 14:48:44StvN

To je hodně abstraktní představa :)

12.03.2015 12:43:45Movsar

chápu prázdnotu spíše symbolicky než prakticky/reálně jako (ne)čin (nekonání, neočekávání..). je to místo, které nebylo obsazeno žádnou konkrétní představou, vyjádřením. něco, co ale velmi intezivně prožíváme, aniž bychom ale byli s to to vyjádřit v zavedených pojmech.

12.03.2015 12:39:44Movsar

chápu prázdnotu spíše symbolicky než prakticky/reálně jako (ne)čin (nekonání, neočekávání..). je to místo, které nebylo obsazeno žádnou konkrétní představou, vyjádřením. něco, co ale velmi intezivně prožíváme, aniž bychom ale byli s to to vyjádřit v zavedených pojmech.

11.03.2015 12:53:29StvN

Asi si nerozumíme. Přišlo mi, že když jsi odkazoval k buddhistům, že to myslíš trochu jinak. Asi myslíš spíš určitou povrchnost. I když osobně nechápu, jak jsi přišel na ty znaky prázdnoty u Prousta, Dostojevského a Kafky. Všechny ty autory velmi dobře znám a neřekl bych, že to je tak, jak říkáš.

Prázdnota, nebo spíš nicota, k jaké odkazuje východní filozofie, jako např. taosimus, je stav nekonání a vyloučení ze společnosti a ze světa. Je to stav, kdy nemáš žádná očekávání, nekonáš, nezasahuješ, neměníš.

Tím, že dáš prázdnotě znaky, i když netuším přesně, co tím chceš říct, tím ji změníš a už to nebude prázdnota, ne? Proto jsem napsal, že to je sen evropanů, kteří si myslí, že prázdnota je něco, s čím se dá nějak pracovat. Přiznám se, že jsem nepochopil, co tím přesně myslíš, když o prázdnotě mluvíš.

11.03.2015 12:46:39Movsar

a už to má i své poetické vyjádření. abych se chytil verše. :-)

11.03.2015 12:44:53Markel

je tolik prázdných prostorů

zdánlivě směrem nahoru

čekají na své naplnění

a to co zdá se, není... není....

11.03.2015 12:02:21Movsar

stvn: to je přece zásadní omyl. o prázdnotě je podstatná část velké literatury. proust (prázdnota pocitu), dostojevskij (prázdnota existence) nebo kafka (prázdnota Zákona).  

taky naše životy se často odehrávají v mezerách, které nejsou symbolizované, tj. předem vytvořené. jako třeba sexualita, která nikdy není v sexu samotném, ale v nějakém drobném gestu nebo pohledu na část těla.  

pokud se někomu podaří (a neříkám, že mně se to daří) dát prázdnotě znaky, tj. zařadit ji do symbolického rámce, pak je to zásadní posun věcí

11.03.2015 10:55:50Markel

mám občas stejné pocity, jakési odhmotnění a vnější vhled do věcí, ovšem ne moc často, líbilo moc, můj šálek *

11.03.2015 00:32:46Josephina

obnažené tváře s očima šelem; mýtus o prvních lidech je rozbit --- ano. Když chemie nutná pro kvalitní páření kvůli potomstvu vyprchá, láme se chleba (promiň, že ti beru iluze, ale třeba se přesto nebo i právě proto dá prosmýknout k dlouhotrvající společné radosti dvou).


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.