Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Podvečerní sídliště

10. 03. 2015
11
20
2545
Autor
Movsar

Do barrandovského sídliště se opřel podvečer. Okna paneláků zarudla západním sluncem, vzduchem prokvétá šlahoun časného jara. A za jedním z těch oken možná právě zarudly dvě tváře, obnažené tváře milenců. Neznáme jejich příběh, je nám dáno jen tušit.

Připomíná pokoj za tím oknem něčím rajskou zahradu? Zurčí z reproduktorů vodopád relaxační hudby, jsou všude kolem květiny a nesou ti dva lidé svými životy biblická jména? Měl by snad být ten pokoj scénou dávného příběhu o původu světa a oni sami jeho rekvizitami? Je shakespearovský obraz světa jako velkého divadla, kde každý musí hrát, stále platný? Třeba ale právě ti dva píší svůj vlastní příběh. A pokud za ta okna zarudlá západem vpadla láska, pak se naše tušení obrací: událost, jíž láska je, nezná předem připravený scénář.   

Tramvaje pod domy stále přivážejí raněné z bojišť. Tam někde v samém středu města se svádělo tisícero bitev o denní chléb, ale pěna únavy neúprosně odnáší zarputilce k domovům. Za dveřmi se pak zavinou do spirál večerních rituálů, ale pod tím jedním oknem zarudlým západem jim je dána příležitost tušit událost.

Někomu možná projede myslí fantazie, podobná šmouhám z motorů na nebi. Dva lidé v pokoji tak málo připomínajícím zahradu; obnažené tváře s očima šelem; mýtus o prvních lidech je rozbit. Má-li fantazie něco z události, alespoň drobnou stopu nepředvídaného, vpadne-li doprostřed pozornosti nečekaně, tak že ochromí všechna předem připravená vidění, je v ní možná i kus pravdy.

Stojí dva milenci, skrytí tam někde za panely, na půdě pravdy? Kdo ví, třeba je tak někdo právě klopýtající z přeplněné tramvaje nechal proletět myslí. Mezitím ale na sídliště padl soumrak a z rádií počal vytékat proud zamilovaných písní. Těch, které mají k lásce jako události a pravdě tak strašně daleko. A pohltí nás spirála večerních rituálů a v povinných hovorech půjdeme zas nazpátek pěnou dní. Ta krátká cesta od tramvaje k domovu, na té ležel kus krásné příležitosti. A kdo ji nezvedl, ten bude mít šanci zas nazítří.   


20 názorů

Gora
23. 10. 2015
Dát tip

Je to pro mne složité, ale o to krásnější   T.


StvN
16. 03. 2015
Dát tip

To je hodně abstraktní představa :)


Movsar
12. 03. 2015
Dát tip

chápu prázdnotu spíše symbolicky než prakticky/reálně jako (ne)čin (nekonání, neočekávání..). je to místo, které nebylo obsazeno žádnou konkrétní představou, vyjádřením. něco, co ale velmi intezivně prožíváme, aniž bychom ale byli s to to vyjádřit v zavedených pojmech.


Movsar
12. 03. 2015
Dát tip

chápu prázdnotu spíše symbolicky než prakticky/reálně jako (ne)čin (nekonání, neočekávání..). je to místo, které nebylo obsazeno žádnou konkrétní představou, vyjádřením. něco, co ale velmi intezivně prožíváme, aniž bychom ale byli s to to vyjádřit v zavedených pojmech.


StvN
11. 03. 2015
Dát tip

Asi si nerozumíme. Přišlo mi, že když jsi odkazoval k buddhistům, že to myslíš trochu jinak. Asi myslíš spíš určitou povrchnost. I když osobně nechápu, jak jsi přišel na ty znaky prázdnoty u Prousta, Dostojevského a Kafky. Všechny ty autory velmi dobře znám a neřekl bych, že to je tak, jak říkáš.

Prázdnota, nebo spíš nicota, k jaké odkazuje východní filozofie, jako např. taosimus, je stav nekonání a vyloučení ze společnosti a ze světa. Je to stav, kdy nemáš žádná očekávání, nekonáš, nezasahuješ, neměníš.

Tím, že dáš prázdnotě znaky, i když netuším přesně, co tím chceš říct, tím ji změníš a už to nebude prázdnota, ne? Proto jsem napsal, že to je sen evropanů, kteří si myslí, že prázdnota je něco, s čím se dá nějak pracovat. Přiznám se, že jsem nepochopil, co tím přesně myslíš, když o prázdnotě mluvíš.


Movsar
11. 03. 2015
Dát tip

a už to má i své poetické vyjádření. abych se chytil verše. :-)


Markel
11. 03. 2015
Dát tip

je tolik prázdných prostorů

zdánlivě směrem nahoru

čekají na své naplnění

a to co zdá se, není... není....


Movsar
11. 03. 2015
Dát tip

stvn: to je přece zásadní omyl. o prázdnotě je podstatná část velké literatury. proust (prázdnota pocitu), dostojevskij (prázdnota existence) nebo kafka (prázdnota Zákona).  

taky naše životy se často odehrávají v mezerách, které nejsou symbolizované, tj. předem vytvořené. jako třeba sexualita, která nikdy není v sexu samotném, ale v nějakém drobném gestu nebo pohledu na část těla.  

pokud se někomu podaří (a neříkám, že mně se to daří) dát prázdnotě znaky, tj. zařadit ji do symbolického rámce, pak je to zásadní posun věcí


Markel
11. 03. 2015
Dát tip

mám občas stejné pocity, jakési odhmotnění a vnější vhled do věcí, ovšem ne moc často, líbilo moc, můj šálek *


Josephina
11. 03. 2015
Dát tip

obnažené tváře s očima šelem; mýtus o prvních lidech je rozbit --- ano. Když chemie nutná pro kvalitní páření kvůli potomstvu vyprchá, láme se chleba (promiň, že ti beru iluze, ale třeba se přesto nebo i právě proto dá prosmýknout k dlouhotrvající společné radosti dvou).


StvN
10. 03. 2015
Dát tip

To budou spis taoiste. Ale buddhiste mozna tez. Kazdopadne prazdnota se se psanim neslucuje. Ani se socialnim zivotem. To je pouhy sen nas evropanu. 


Movsar
10. 03. 2015
Dát tip

díky za čtení, přátelé.

stvn: zrovna před pár dny jsem četl dopis z jedné pojišťovny, na jehož konci byla douška: tento dopis byl vytvořen automaticky. tak ne, tento text nebyl vytvořen automaticky, ale snad i rozumím tomu, co chceš naznačit. ostatně je to snivý pohled za okno, které brání přímému kontaktu. a ta prázdnota ano, mám rád film gasparra noe vejdi do prázdna. myslím, že i budhisté o něco takového usilují. prázdno, to ej pro mě vesmír, ohromný a tajemný prostor, možná se ta magická přitažlivost vepisuje do psaní.


Lakrov
09. 03. 2015
Dát tip

Tyhle pocity vyplynuvší z průjezdů kolem anonymních domů jsou mi povědomé, dochází mi při čtení (poněkud komplikované) věty ...třeba je tak někdo právě klopýtající z přeplněné tramvaje nechal proletět myslí... Z poslední věty pak plyne hezká nálada, taková nadějeplná. Tip.

 

StvN
09. 03. 2015
Dát tip

Fascinuje mě, že dokážeš psát tak zaujatě poměrně o ničem. Nemůžu si pomoct, ale z tvého psaní cítím jakousi prázdnotu vlastního prožitku. Ne jen tady. Jsi jako odtržený vnější pozorovatel, jako nějaký robot, který se snaží pochopit to, co vidí v lidském světě.


Kapsa
09. 03. 2015
Dát tip

Pěkné, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento text byl psán hodně narychlo. Jako bys stál u okna, pozoroval a rovnou co vidíš dal sem na písmák.


tisícero bitev o denní chléb ...tramvaje s raněnými...parádní obrazy maluješ.


Kočkodan
08. 03. 2015
Dát tip
Ty más ke kvalitní tvorbe tak strasne blízko... :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru