Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přikázání páté: Jíst sushi

11. 03. 2015
7
9
1600
Autor
Movsar

Přikázání páté je prosté jak celé Japonsko: Jíst sushi. Jako byli vytahováni za války z vřící vody „zajatci japonských ostrovů“, byl náhle vytažen z hlubin vřícího mediálního kotle gastronomický hit. Gulášem roztažený český žaludek se musel smířit s minimalistickým pojetím porce, exotickými ingrediencemi a příšernou chutí. Ale co by současný kosmopolita neudělal pro to být IN. Jíst, jak zákon televize káže.

Není ve městě rohu, který by nepočůral pes. A není rohu, na kterém byste nenašli sushi restaurant. Patří už k zavedenému zvyku dvořit se skrze jídlo. Jako ptáček nosí své snoubence larvičku a šimpanz bonobo šťavnatý plod, tak i kosmopolita, chce-li udělat na zvolenou samici dojem, pozve ji na „running sushi“. Má to výhodu, koulení očima po výstřihu své zvolené může svést na proudění běžícího pásu s drobnými uzlíčky rýže.

Sushi je vítanou kratochvílí znuděných pracovních kolektivů. Jakmile vyhasnou obrazovky počítačů a s nimi poslední partie pasiánsu, jakmile kanceláře osiří, je čas na společnou sushi dílnu. Abychom byli světoví – sushi workshop. Pod vedením zkušeného matadora s bílou čapkou na hlavě se ostatní učí, jak uvařit a přecedit rýži, vyprat list z exotické rostliny, rozkrojit tuňáka a nakonec vše zavinout do válečku. Škoda že součástí kursu není také výuka psaní haiku nebo technicky správného provedení harakiri.   

Jíst sushi je skutečně přechodovým rituálem: pozřením prvního sushi se z adepta kosmopolitismu stává skutečný kosmopolita. Je to obdobné jako sníst v hlubinách tichomořského ostrova v kruhu divokých lidí jiného divokého člověka. To, co kanibalismus provází, je pověra, že spolu s masem druhého na konzumenta přechází jeho energie. Konzument sushi pravděpodobně překonává s každým zrnkem rýže tisíce mil a ocitá se tím rázem na druhém konci světa, v kraji vycházejícího slunce. Ale hlavně: říkali to v televizi!


9 názorů

Movsar
18. 03. 2015
Dát tip

ano, šlo mi hlavně o kritiku stádnosti: už se nevelí "do útoku", už se velí "do sushi!"


Lakrov
18. 03. 2015
Dát tip

Tvé páté přikázání nemá s tím božím a nic společného. Obsahově tak trochu připomíná tvé druhé přikázání. Bavím se větou: ...Jakmile vyhasnou obrazovky počítačů a s nimi poslední partie pasiánsu... Zmínka o kanibalismu je možná až trochu burcující, ale chápu-li to správně, jejím smyslem je posílit "nezapomenutelnost" téhle miniatury, což se víceméně podařilo. Tip.


ja sushi rad. nicmene v predchazejici kritice jsem zapomnel napsat, ze na druhou stranu ocenuji humor.


Movsar
11. 03. 2015
Dát tip

to jsou minutky, pánové. sotva to zaroluju do odstavců, už to jde na talíř písmáka. díky za čtení(!)


Fruhling
11. 03. 2015
Dát tip

aleš má pravdu, ta poslední věta je taková schématická. A krom toho, passians se už v práci nehraje.  Každopádně suši je v tom nevinně.


poslední věta by zasloužila zjemnění...třeba:  říkali to přeci v televizi. V sušárně jsou vykřičníky nežádoucí...


Kočkodan
11. 03. 2015
Dát tip
V tomto prípade budu do konce zivota klidne sushit hubu. :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru