Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dezert v prstech deště

14. 03. 2015
9
6
1591
Autor
Movsar

Dezertu osudová žena

Do Prahy vpadlo období dešťů; a když ne období, alespoň týden. Vpadlo sem jak rusovláska do bezmasé jídelny; má hezké vlasy, kyprá stehna a živý pohled; asi proto, že nejí mrtvá zvířata. Po tom, co dojí hlavní chod, nabere si do kovové mističky ještě dezert. Za období dešťů je sladkost podobná mandale, kterých tady ostatně visí na stěnách řádka. Před tím, než cukr dezertu nalezne osud v prstech deště, rusovláska ho k všeobecnému údivu sní. Je (mu) osudovou ženou.


Lvice Příkop

Jsou dvě. Vyrazily na lov tovaru. První a poslední, co spatřím, jsou jejich plavé hřívy. S jistotou vládkyň konzumní stepi vpadají do teritoria domu Myslbek. Lvice Příkop. Možná se z jejich hrdel tam uvnitř vydere hrozivý řev. Je to přece jejich království. Možná, nevím, raději se z cesty klidím. 


Stále na stráži

Celetnou tlučou kopyta koní a na nich policejní pár. Dempsey a Makepeace v českém podání spojila láska ke koním a touha pomáhat a chránit. Teď jsou středem obdivu japonských turistů, a tak jim za to na oplátku pomáhají k nezapomenutelným snímkům. Netrpěliví koně se ovšem brzy dají do klusu a zanedlouho dva strážci mizí za Taxisovým příkopem lidských těl.

Pokud do večera japonským turistům neukradou fotoaparáty, zablikají večer na hotelovém pokoji z displejů dva strážci. A budou zase na stráži v ústí Celetné, rozeběhnou se jejich koně znovu a znovu zmizí v dráze lidských těl. A pak ještě mnohokrát. Ach, zda-li kdy dojdou klidu ti dva dobří lidé, které spojila prostá láska ke zvířatům a touha pomáhat a chránit.


Ulice barů, vlhkých sliznic a silných vozů 

Ty zadky dvou hubatých žen, nejspíš barmanek některého z podniků rozesetých vůkol, jsou našťouchnuté do legín jak brambory. Tudy, ulicemi v jižním cípu náměstí Padlých hlav, odtéká spolu s krví českých pánů veškerá vážnost dějin. Tady se krev mění ve víno, tady se chodí bavit celebrity a celebritám nakloněný lid. Ještě ale není večer, a tak dvě barmanky mají čas ukazovat kolemjdoucím své do legín ukryté zadky.

Opodál stojí modré Maserati. Žena zavěšená do svého muže udělá výmluvné gesto a jazykem si obkrouží rty. Atmosféru přeruší dva angličtí opilci hledající old town apartments. Halekají své přání nalézt klid old town apartments a zjevně nemají smysl pro příběh fetiše vykvétajícího ze spojení vlhkých sliznic a silného vozu.

Mezitím muž s nápisem Gula na šusťákové bundě prochází svůj rajón. Po setmění se tudy bude koulet, on – gula, a šťouchat do opilých cizinců. Každý z nich musí skončit v díře některého z barů.

Do Dušní zahýbá blondýna ve svém audi. Míří do svého apartmánu, v němž zrovna nemá svého muže. Zahýbá.

Na všechnu tu paseku shlíží z výšky pěti metrů těhotná žena. Chytá se za vlasy a je si jistá, že rodit nebude. Ne, do tohoto světa ne. Už proto, že je celá z kovu. 


Trojice z Horehroní

Dva Slováci si vedou prdelatou holku. Zadnici má vtěsnanou do džínsů, a je v ní všechno zdraví Horehroní a je v ní sex, až hromy divo bijú. Vedou si ji Helichovou, Pražské Jezulátko nechávají být, jejich plány děti nekříží, ale místo v nich nemají.


6 názorů

Lakrov
20. 03. 2015
Dát tip

"Dezertu osudová žena" je pro mě text spíše abstraktní. Představa (obraz) rusovlásky v bezmasé jídelně je hezká, ale neumím domyslet, co znamená; proto abstraktní. "Lvice Příkop" jsou o trochu konkrétnější, stejně jako "Stále na stráži". Zadky v legínách tvoří nepřehlédnutelný obraz, který výrazně kontrastuje s následky Bílé Hory. Slovo ukryté se mi chce nahradit jiným, antonymem, ale žádné mě nenapadá. Věta obsahující ...vlhké sliznice... je takovou dokumnetární pornografií a dvojsmysl slova ...Zahýbá..., objevivšího se v jedné z dalších (vět), je celkem vtipný. Pak už jen přemýšlím, co je to za sochu, a bavím se přirovnáním užitým v posledním odstavci.


už za ten "Dezert v prstech deště"./***


krom terminu mrtva zvirata, ktery me irituje jelikoz jej neustale omilaji moji vegansti kolegove z prace, plnici se bricha sojou vyrostlou ze zeme, kde jeste nedavno byl destny prales, musim jednoznacne rici, ze toto je hodne dobre, dobre, povedene dilko, nejen diky potesujicimu mnozstvi aluzi a narazek.


chutné obrázky...


Kočkodan
14. 03. 2015
Dát tip
Dezert vytukaný tvými prsty mi chutnal.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru