Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

jak bojovat s bludy

22. 03. 2015
4
1
1062

~~Jestliže se někomu usídlí v hlavě něco, co odporuje zdravému rozumu. O čem druzí tvrdí, že je to pitomost. Bývá problém, jak řešit samotným člověkem rozpor mezi tím, co je v hlavě, a tím co říká okolí. Psychiatři to řeší léky a hospitalizací. Možná, že existuje ještě jiné řešení. A to ukázání myšlenkové cesty, na kterou se dotyčný musí vydat, aby dospěl k závěru, kde je pravda.
Většinou má člověk zablokované  uvažování od do psychiky zaraženého rezivého hřebíku, který v sobě nese bludy. Tento člověk bere všechno jako stoprocentně pravdivou věc, o které se nemusí přemýšlet. Takový rezivý hřebík v psychice má v sobě bludný kruh bludů. Z tohoto kruhu se člověk dostane také přemýšlením. A to přemýšlením v širších souvislostech. Jak o bludech a bludném kruhu, kde se už nedotýkají reality, tak o souvislostech s rezivým hřebíkem. Přesněji o tom, jakým způsobem se vám dostal do hlavy a jestli vám ho tam někdo zlomyslně nezatloukl. Uvažovat také, jaký je výsledek všeho dění a jestli tím někdo něco nesledoval, nebo byl všechno jen žert.
Jde o to nastartovat inteligenci a myšlení člověka správným směrem. Rozhodně žádného nepodceňovat. I člověk s poruchou mozku nějakou inteligenci má.

Je o tom i jeden vtip:
V psychiatrické léčebně potkal lékař pacienta, který na provázku táhl zubní kartáček.
" Ahoj Františku, tak s Bobíkem na procházku?"
"To není Bobík. To je zubní kartáček."
"Vážně?"
"Vážně. Copak má zubní kartáček ocásek a nožičky? Nemá. To je zubní kartáček."
"Je vidět, že se lepšíte. To vás jednou možná i pustíme domů."
Až doktor odešel, sklonil se pacient nad zubním kartáčkem a potichu řekl:
"Bobíku to je ale trouba. Já jsem mu namluvil, že si zubní kartáček."

Všechno je to o přemýšlení o informacích a o tom co je to vlastně v hlavě a o zaraženém hřebíku v hlavě. Kde se tu vzal. A kde se tu vzal ten rozpor s druhými.

-------------------
Jak to vlastně chodí, ukazují následující příběhy:

Kolega francouzského herce Belmonda
Jeden pán se spadl na hlavu. Byl to asi otřes mozku. V hlavě našli krevní sraženinu. Měl jen nějaké pomalejší myšlení. Ale pomalu se z toho dostával. Pak začal všem, koho potkal, tvrdit, že hrál ve filmu s Belmondem. Že si vzpomněl, když spadl. Byl o tom stoprocentně přesvědčen. Ale ostatní podrobnosti, jak sám říkal, měl ještě v mlze. Přitom nikdy nebyl ve Francii. Nikdy se nevěnoval herectví. Vlastně to nemohl pořádně dokázat. Ale každému, koho potkal, to tvrdil. Nakonec ho příbuzní přemluvili, aby zašel  za psychiatrem. Ten by pro takové věci měl asi termín falešná vzpomínka.

Nyní trochu odbočíme, aby nás pak souvislosti přivedli nazpátek.

                                                                                                                                                      0.3/2


Znám jednoho trvďáckého šprýmaře Jeho životní příhody a všechno co vyvedl by vydalo na celou knihu. Když se někde zastavil s nějakými známými a chytil se za jazyk. Tak někdy přidal i něco ze svých příhod, které se mu v nějaké souvislosti vybavily. Jednou to souviselo s tímto tématem.
Aby jsme si šprýmaře nejprve vybarvili v těch správných barvách, je tu několik jeho příhod:

Hovno jako cep.
Na žďárském autobusovém nádraží čekali lidé na autobusy. Koukali na paní, která přecházela
silnici s velkým vlčákem. Pes si udělal  svoji potřebu uprostřed silnice. Bylo to hovno jako cep.
Šprýmař šel za tou paní. Zvedl do ruky ten cep. Dohonil tu paní. Pak ji řekl: "Něco jste ztratila.
Ukažte, já vám to dám." Paní nastavila ruku. A on ji ten cep pleskl do ruky a rozmudlal. Pak ji řekl:
že je šikovná paní, a utřel si do jejího rukávu ruku. To nebylo všechno. Lidé na zastávce se smáli. Ale on se pustil i do nich. Všichni sedíváte, jak se dělá nepořádek. A nikdo nezasáhne. Jen on ze sebe musí dělat blbce. Pak celé město smrdí. Šíří se nemoci, hromadí se odpadky a podobně. A udělal jim přednášku o pořádku. Kázal při tom jak farář.
  

Televize na propan-butan.
Další jeho příhoda je z doby, kdy se začaly prodávat první  televizory. Byly ještě černobílé. Tehdy je měl jen málokdo. Většinou je měla honorace. Byla to zkrátka novinka, s kterou se každý chlubil.
A co si nevymyslil náš šprýmař. aby ty chlubily utřel. Říkal to těm, co se chlubili, že mají televizi, nebo zvlášť závistivým lidem: Ty televize, co se prodávají jsou jen černobílé. Ale on má doma barevnou. Říkal, že je radioamatér, což byla pravda. A že si ji doma postavil a vyvinul. Prý je na propan - butan. Největší problém, který s tím musel řešit, bylo, jak sehnat holandské trysky na barvu. Ale ať to nikdo nikomu neříká. Prý ten vynález chce prodat na západ za těžký prachy. A tady by mu to komunisti znárodnili. Měl to postavené v kuchyni a bylo to velké jak kredec. A teď pracuje na snížení velikosti. Tehdy nikdo nevěděl, jak televize funguje. A dost lidí mu uvěřilo.
A co myslíte, poslali nebo neposlali na něj komunisti kontrolu?
Co se nestalo. Najednou u nich doma byl kontrolor na uskladnění propan-butanových lahví. Šprýmař hned věděl, odkud vítr fouká. A tak si s kontrolorem popovídal o svých problémech s komunisty, že mu nechtějí nic povolit.
 Nakonec mu ale řekl: "Myslíte si, že nevím, že hledáte barevnou televizi? Já ale nejsem blbej. Už je všechno rozmontované. Prodané. Peníze mám na kontě ve švýcarské bance. A kdyby na mě někdo udeřil, tak řeknu, že je to všechno jenom blamáž." 

Tady jsou další souvislosti. 

Šprýmař byl bývalý skaut a junák a v této činnosti pokračoval jako pionýrský vedoucí na táborech. Měl tedy zkušenosti s vedením mládeže. Zabýval se amatérsky radiotechnikou. Podával několikrát žádost na založení radiotechnického kroužku, pro mládež. Vždy mu to zamítli.  A najednou komunisté nevěděli, jestli je tak chytrý nebo je to žert. Raději se rozhodli mít ho pod kontrolou ve Svazarmu, a kroužek mu povolili. I tak se dalo bojovat se systémem. Byl to vlastně od něj dokonalý plán, jak dosáhnout toho, aby měl radiotechnický kroužek.

Těmito dvěma příběhy, kterých je mimochodem na celou knihu, jsme si tohoto šprýmaře představili. Nyní si konečně můžeme říci, co to vlastně vyved, že to souvisí s bludy.

                                                                                                                                                0.3/3 

Šprýmařem zatlučený hřebík s bludy
Tento vítečník jednou přidával k dobru to, že jeden pán spadl na hlavu a měl pak pomalejší myšlení. A tak mu namluvil, že hrál s Belmondem. Udělal to následujícím promyšleným způsobem. Měl jakýsi koupený časopis, kde byla fotka Belmonda s hercem, který se trochu podobal nešťastníkovi. Šprýmař za ním přišel s časopisem a spustil na něj:
To jsi mi neřekl, že jsi hrál s Belmondem. Podlívej se na fotku, to jsi celý ty. Jenom tě trochu nalíčili a namaskovali. Že si to nepamatuješ? To bude asi tím, jak jsi spadl na hlavu. Já si to dovedu živě představit. Tys byl asi na nějakém kurzu pro herce pro účinkování v zahraničí. To jsi na tom kurzu mohl být i s nějakými známými heci. Třeba s.....
A jmenoval několik známých herců.  Asi to byla nějaká mezivládní kulturní akce česko-francouzského přátelství. Vlády nato asi daly nějaké finance. Ty jsi to hrál ve Francii a pak tě někdo francouzsky nadaboval. To by měli vědět i ostatní ve Žďáru, že jsi vlastně slavný. Já bych se s tím chlubil, ať to každý ví, že jsi slavná osobnost.
Takto šprýmař vrážel klíny do hlavy. A všechno mu vnuknul. Nakonec mu řekl poslední hypnotickou instrukci: Zapomeň na to, že jsem ti to řekl já. Kup si tenhle časopis. A pak se s tím můžeš každému chlubit.
Nakonec šprýmař dodal: A on se s tím opravdu začal každému chlubit, až ho poslali za psychiatrem.
A škodolibě se uchechtával.
Kde je pak pravda o bludech.

Domněnky o dalších souvislostech.
Co když tato rošťárna byla provedena právě proto, aby se dostala do knihy. Přitom se upozornilo na to, že takové hypnotické jevy se mezi lidmi dějí.  Sám autor má zkušenost s jedním žďárským právníkem, který odmítl klienta z osobních důvodů a pak ho ještě hypnoticky vychýlil ze správného tahu na bránu a bylo pak upuštěno od vyhrátého sporu. Jak proti tomu bojovat? Vzít si nenápadně diktafon a všechno si nahrát. Pak všechno podrobit zkoumání a analýze.


Někdy je pravda ale někde úplně někde jinde. A to na straně kde by to nikdo nečekal. vypráví o tom následující dvojí příběh.

Že by nervově paralytický plyn?
V rozhlase se objevila zpráva, že nějaká žena začala přespávat ve stanu se svými dětmi před ministerstvem vnitra, protože jedině tam se cítila v bezpečí před svým bývalým mužem, vojákem z povolání u chemického vojska. Protože ji prý usiloval o život nervově paralytickými látkami. Nakonec byla lékařsky vyšetřena a lékaři a psychiatři přišli s tím, že má narušenou psychiku a že si jen špatně vysvětlovala životní situace. Byla umístěna v psychiatrické léčebně.

Jaké měla vlastně důvody k tomuto jednání?
Po návštěvě svého bývalého partnera, který přišel navštívit svoje děti, začala dotyčnou bolet hlava. Později se přidaly i určité psychické potíže. Aby se ze všeho vymotala vzala si k sobě do ložnice  na spaní svoje děti. Ty ale začala rovněž bolet hlava. Dotyčná se rozhodla, že to chce změnit prostředí a načas se přestěhovala za svými rodiči. Tam potíže ustaly. Pak je navštívil její bývalý. I tam potíže začaly znova. Na léto jela stanovat se svými dětmi někam do kempu, do přírody. Tam potíže ustaly. Ale i tam ji vypátral její bývalý a potíže začaly znova. Vrátila se do bytu. Při vstupu ji začala bolet hlava.
                                                                                                                                                  0.3/4


Byly tu souvislosti s bolestmi  hlavy, psychickými potížemi a návštěvami jejího bývalého. Dávala si tyto věci k sobě a přemýšlela dál. O charakteru svého bývalého měla špatné mínění. Začala si myslet, že ji něco provádí chemickými látkami, protože byl u chemického vojska. Dosadila si důvod: Chce ji zlikvidovat, aby děti přešli pod jeho péči, přesněji k jeho rodičům. A on nemusel platit alimenty. Za konkrétní látku si dosadila slabou koncentraci nervově paralytického plynu. Oznámila to na policii. Vyšetřovala to i vojenská inspekce. Psala i ministrovi vnitra. Prováděla se chemická zkouška na prokázání nervově paralytické bojové látky. Nic se neprokázalo. Potíže se ale po návštěvách bývalého stupňovaly. A tak se před ním začala skrývat. Ale on ji vždy vypátral a pak to bylo horší. Ze zoufalství volala ještě jednou policii a vojenskou inspekci.Nic se zase neprokázalo.
A tak už zoufale stanovala před ministerstvem vnitra. A dostala se do blázince, kde zjistili porušenou psychiku.

To byl jeden příběh, který se objevil v médiích. Při tom se mi ale vybavila jedna zahraniční inscenace, či film. Bylo to velmi podobné. Zase tu bylo podezření na nervově paralytický plyn. Ta žena ve filmu měla ale víc štěstí. Seznámila se s chemickým laborantem, výborným chemikem. A ten to sní řešil. Vyloučil nervově paralytický plyn.Studoval při tom literaturu o škodlivých látkách, až narazil na těkavou látku bez zápachu, která poškozuje mozek a psychiku. Tuto látku pak prokázal chemickým pokusem v pokoji, kde spala. Pak připravil důkazní past na bývalého partnera spolu s policií. Jak se ukázalo její bývalý to lil všude, kde spala. Proto šel do vězení. Film navíc skončil šťastným koncem. I když žena už byla trochu zdravotně postižena, navázala s tímto chemikem citový a partnerský vztah. A dali se do hromady.
Co z toho plyne? Je to o důkazech. Jen žena, o kterých mluvily zprávy, neměla tolik štěstí v prokazování, i když její dedukce byla správná. Něco prokázat, je pak těžké, jako dokázat přítomnost neznámé těkavé látky bez zápachu.
A když nejsou důkazy, mají vás za blázna.

-----------
Nabízím  čtenářům takové přemýšlení a hledání, jestli je tato kniha blud, skutečnost, nebo blamáž autora. A vlastně hledání:
                                          Kde je pravda
Bude to ale tvrdá makačka na bednu. Je to současně ukázání, co řešil, nebo měl k řešení autor.
-----------

Nyní už budou následovat jednotlivé případy k řešení. Jsou to současně, aspoň se to tak dá klasifikovat, i útoky na psychiku a na nejintimnější cítění a myšlení. Všechno útočí podobným způsobem, jako ten plyn bez zápachu, který poškozoval mozek. Ne každý by se z těchto útoků vymotal a neskončil v psychiatrické léčebně.

Co vlastně poradit při hledání, kde je pravda:
Těch příběhů bude, jak kamínků co mozaiky. Občas při tom nějaký kamínek bude mít váhu balvanu, který stahuje do hlubin a člověk má co dělat, aby se neutopil.
Především najít v sobě sílu na zkoumání rozumem, i když vás to chce utopit. Další věc je, snažit se vidět s širších souvislostech a domýšlet si to, co nebylo vidět, nebo nebylo řečeno. Pak je to spíš tápáni. A zde se potom vyplatí systém variant, které se ale přitom nemusí hned vylučovat, ale třeba jen doplňovat, jako pohledy z různých stran.
                                                                                                                                                   0.3/5
 
Při takovém to zkoumání se pak přijde nato, že kamínky mozaiky spolu souvisí, a že tvoří obraz v širších souvislostech.
Čtenář potom může být v podobné situaci jako ruský vědec Mendělejev. Zatímco my tu máme sestavu příběhů, či kamínků do mozaiky témat, on se zabýval chemickými prvky. Viděl u nich různé souvislosti a zákonitosti a seskládal "periodickou soustavu chemických prvků". Přitom předpověděl i prvky, které budou, přesněji byly teprve objeveny.
Je tu ještě jedno přirovnání. Máte vysypaná ozubená kolečka budíku = jednotlivé příběhy a vy máte seskládat logický systém = budík.
Zrovna tak čtenář se může pokusit sestavit nějakou soustavu příběhů, která ozřejmuje zatím neznámé souvislosti časoprostoru a mozku.

Telepatická špionáž
Nad čím vším se dá bádat? Zde je ukázka toho, co řešil autor. Jsou to úryvky příběhů z knihy "Bouře v mozku průzor věků", či ukázka útoku na psychiku pomocí telepatické špionáže.
Mohlo by se zdát, že blud už je jen telepatická špionáž. Jak to asi funguje? Nějaký mág se svým vědomím nabourá někomu do hlavy. A pak vnímá to, co vidí ten dotyčný nešťastník, na kterém se takto vjemově cizopasí.
Zde je příhoda autora. Je to dotažené do všech důsledků telepatické špionáže. Asi v 17-ti letech mu jeden známý povídal, že pátral v časoprostoru, a že se mu podařilo vylovit jeden erotický výjev. Prý tam seděla nahá mladá žena, či dívka. Ukazoval, jak seděla trochu na křivo. Ukazoval také jaký udělala pohyb. Říkal že seděla na něčem červeném a ještě další souvislosti a podrobnosti. Prý si ten výjev sjížděl tak dlouho, až to ztratilo na síle. Jak šel čas, na všechno se zapomnělo. Ale když autorovi bylo asi 27 let, chodil velice na vážno s jednou ženskou. Prožívali spolu i intimní chvíle. Přitom mu jednou zablikala paměťová kontrolka. Najednou kouká, že sedí zrovna tak nakřivo, jak ukazoval známý. Udělala zase úplně stejný pohyb, jako to ukazoval známý. Zase seděla na něčem červeném. A i ostatní detaily  byly úplně stejné. Co se pak má asi honit v hlavě? Člověk je velice zamilovaný a teď taková magická komplikace. Nevezme mu to tu milovanou bytost? Ať je vysvětlení jakékoliv, napřed se s tím musíte vyrovnat. V hlavě je úplná smršť myšlenek. Je to snad náhoda? Neměli snad ti dva spolu nějaký kontakt?  Vnímáte jen, že vaše láska a intimita jsou v ohrožení. A co když to příště bude zase? Co by jste asi dělali vy? Měli byste životní lásku a teď tohle.
A takovýchto témat k řešení bude plno. Někdy i jeden problém zahrnuje  velké kvantum dat, vzpomínek, souvislostí a událostí. A nad vším pak musíte získat nadhled, aby vás to nezavalilo, a aby jste se v tom neutopili. Tady bude zase příklad. Konkrétně se bude řešit, jestli to, co se objevilo v hlavě a ve vědomí je pravda a nebo ne. Tady jsou dvě vysvětlující varianty, jak se na všechno dívat:
         1)  Všechno byla pravda a realita. Jen se jednotlivé zážitky postupně hypnoticky mazaly z paměti, aby se zabránilo určitému prozrazení něčeho tajného. Vše se dělo v zájmu ochrany před nepřáteli. Ti by pak dané informace mohli  použít proti celému magickému kroužku. Nebezpečí pominulo a tak se teď všechno vybavuje ve vědomí.
        2)  Vysvětlení psychiatra. Jsou to falešné vzpomínky, které se někdy mísí s reálnými prožitky. A je tu ještě výraz interpsychické halucinace.
Je pak na čtenáři, jak se na to bude dívat.  A ke které variantě se přidá. Nebo jestli si nevymyslí ještě svou verzi vysvětlení.


                                                                                                                                                  0.3/6


A zde jsou data k řešení.
Kolem 40-ti, 50-ti let se mě jako autorovi postupně začaly vybavovat střípky paměti z raného mládí. Z doby kolem tří až pěti let, kdy začíná fungovat paměť. Do tří let se navíc utváří charakter.
Co člověk zažije v raném mládí ho většinou ovlivní na celý život. Jsou to takové souvislosti  a vysvětlení, proč je všechno tak, jak je. Do tří let to byla citová výchova. Ono se to nezdá, ale existuje i určitá logika citů. A je tu to nejdůležitější sdělení: Člověk je stvořen k lásce. A když to má v hlavě srovnané, může existovat jednota citů a rozumu. Většinou se řeší následující dilema: Je má láska tak velká a silná, abych se pustil do tak velkého průseru.
Od 4 do 5let, kdy začíná fungovat rozum, mě učili o všem přemýšlet a volit si vlastní životní a citovou cestu. Pak mě začali učit na velkého mága. Začali teorií magie. Jaké jsou pozitivní a negativní životní energie. Jaké se dají dělat magické finty s hypnózou. Jak se pak dá hypnoticky vymazat část dané paměti. Jaký je pak pohyb informací. Jaké jsou citové energie mezi mužem a ženou. Co rozhoduje o volbě partnera. Učili mě teorii o životních strategiích a o životních volbách. I jaké jsou finty magie. Jak něco ovlivňovat. Jak si vystavět magický tým z lidí, kteří jsou k dispozici. Rozebíralo se, jak pracovat v systému a systémové inženýrství magie. Matematickou logiku magie. I to co se všechno dá řešit selským rozumem. Pak tu byly další teoretické předměty. Jemnou i hrubou mechaniku magie.
Příbuzní říkali: Jirko tobě to tak dobře jde, ty budeš velký mág. Vše se hypnoticky maskovalo a jistilo před prozrazením.
Kolem roku 1963 strýček Frantík přivezl od mágů z jednoho projekčního ústavu výjev výkresu z budoucnosti. Měl název: Strojovna COS. Podle mágů byl tento výjev určen pro Jirku. Výjev byl nakopírován nejprve na dětskou knížečku omalovánek. Jirka pak chodil s omalovánkami po Zářečí podél Bobrůvky a ukazoval na nich tento výjev klukům ze školky. Výjev se mohl i půjčovat. Takže ho mohl zobrazovat a ukazovat i někdo jiný. Jirka to jednak půjčil jednomu klukovi Jiřímu K. a také ho půjčil tatínkovi. Ten výjev nakopíroval na výtisk Rudého práva a šel ho ukazovat chlapům do hospody. To se ale rozkřiklo a po Strážku  a i v okolí se začalo šuškat o výjevu výkresu z budoucna. (Více o všem v kapitole "Telepatické putování žďasáckého výkresu Strojovny COS".)  Šuškání se doneslo až ke komunistům. Přijela to vyšetřovat státní bezpečnost. Chlapi v hospodě to ale uhráli do autu. V okresních novinách Vysočina dokonce vyšla zpráva, že si to vymysleli chlapi v hospodě. Tuto zprávu pak přetisklo i Rudé právo. Mohlo by se zdát, že z této události nehrozí Jirkovi, jeho rodině, příbuzným a magickému kruhu kolem žádné nebezpečí. Ale opak byl pravdou. Byl to pořádný průser. Zásluhou tatínka se do komunistických novin vlastně nepřímo dostala zpráva o výjevu výkresu z budoucna. A byl oheň na střeše. Tatínek pro jistotu pátral v časoprostoru, jestli z toho něco nebude. Přišel s varovnou zprávou, že hrozí nebezpečí od konkurenčních mágů. Hlavně Jirkovi. Ta zpráva v novinách je přímo naštvala. Teď hrozila Jirkovi i likvidace. Tatínek říkal, že ty pokusy tu budou. Musíme udělat opatření. O některých těchto pokusech o život se můžete dočíst v životopisné knize "Bouře v mozku průzor věků". Šlo zkrátka o život. Příbuzní dali hlavy dohromady a radili se. Nepřátelé o nás ví jen telepaticky. A to o našich energiích. Musíme Jirku energeticky schovat, aby ho nenašli. Nesmí mít nějakou vyšší energii než obyčejný člověk. A mezi ostatními lidmi se ztratí. Bude jen obyčejný mudla. To se podaří a i tak mu pak v životě pořádně zavaří. Budou to pořádná traumata, která budou mít za cíl zlikvidovat psychiku. (Viz kniha "Bouře v mozku průzor věků.") Jirka vyslechl plán na nakonec souhlasil, že se zbaví veškeré magické energie a bude jako obyčejný člověk. Jak obyčejný trouba, kterého může kde kdo zhypnotizovat. A i veškeré magické vědomosti se mu hypnoticky vymažou.

                                                                                                                                                   0.3/7


Řekli mu: Budeš je mít jen v podvědomí. Tam ti je nikdo nevezme. Ale ve vědomí nic. Budeš jak mág bez magické síly, jak rytíř bez meče. Jediné čím můžeš bojovat je jasná čistá mysl. A pak tě tajně bude chránit magický kruh.
A tak se i stalo.
Mezi informacemi bylo, že existuje možná víc řešení této situace. A ještě tatínek říkal: v minulých životech jsi měl Jirko velkého spojence a spolubojovníka. Však už si od něj dostal telepatický signál. Ještě se v životě potkáte. Kdyby jste se spojili, tak to vyhrajete na celé čáře. Ale nepřátelé vás chtějí v životě postavit proti sobě, jako nepřátele. A i jemu to chtějí v životě zavařit. Jeho skupina to ale řeší energetickým způsobem. V životě bude mlácen vysokými energiemi do jeho životního kompasu. To bys Jirko asi nevydržel. A v životě dopadne ještě blběji než ty.

To bylo rozumové řešení situace. Došlo ale i na energetické řešení.
Tatínek pátral v časoprostoru a občas přemýšlel (kde má pátrat). Přitom mu vyšlo, že nepřátele se podaří oblafnout blamáží o falešné energetické smrti. Když to prokouknou, budou mít nepřátelé záložní plán zlikvidovat Jirku psychicky. A to pomocí čarodějky a magických souvislostí vsunout do hlavy hrozná milostná a magická traumata. A nalít mu otrávené sexuální víno.
Tatínek přemýšlel, jak se těm traumatům vyhnout a vlastně nějakou magickou fintou zlomit a změnit osud a věštbu.
Co z toho vzešlo?
 Strýček Frantík  a tatínek dodali Jirkovi magickou fintu a energii, jak se naladit na časoprostor a vylovit z něho svépomocný erotický výjev z budoucnosti, který by mu měl připomínat jednu obyčejnou holku v budoucnosti, s kterou by se pak díky této erotické síle dokázal spárovat. Pak by nepadl do spárů hrozné čarodějky a vyhnul by se tak traumatům v budoucnosti, které by mu ta čarodějka zasadila. To se ale nelíbilo mamince, která byla nábožensky vychovávaná a říkala, že je to hřích. A že by ho za to Bůh potrestal. Sledovala Jirku a veškeré tyto jeho pokusy mu kazila.
Jednou byl malý Jirka s maminkou na návštěvě u maminčiny sestry Bohuslavy v dědince Jemnice. Došlapali sem pěšky ze dvou kilometru vzdáleného Stážku, kde bydleli. Byla tu taková zemědělská usedlost ve vesnici. Chovaly tu tehdy koně i krávy. Nedaleko chlévů měli vykopanou jámu na chytání krys a potkanů, kteří se zde objevili. Jáma byla přikrytá širokou deskou či prknem. Maminka říkala, že to co Jirka se svou myslí dělá je hrozně nebezpečné, zrovna jako stát na té desce nad jámou. A kdyby to prováděl, že ho Bůh potrestá. Pokud to chce dělat, tak že mu to povolí, ale  musí stát na té desce. Jirka si odzkoušel pružnost a pevnost desky. Bylo vidět že drží a snese mnohem větší váhu. Říkal si to se sem určitě vrátí. Později se potuloval po dvoře. Strýc a jeho bratranec řezali pilkou nějakou desku.
"Jirko pojď sem. Ukaž nám jestli si šikovný. Jestli také umíš řezat pilkou."
Pětiletý Jirka se postavil k práci čelem. A také kousek nařízl.
"Je vidět, že ti to jde. Jsi opravdu šikovný"
Příbuzní mu ukázali dílnu s kovárnou, stodoly se slámou a senem. Ukázali kde mají prasata, chlévy a místo pro husy a slepice. Pak se najednou ocitl sám u jámy zakryté deskou. Jirka si stoupl na desku a začal svou mysl ladit na časoprostor, protože jinde by mu to maminka kazila. A najedou  rup. A byl v jámě až po bradu. Byl to hrozný zážitek pro malého kluka. Volal o pomoc a maminku. Přišli příbuzní a říkali to musíme zavolat maminku ať si tě vytáhne.
"Věro spadl ti do jámy kluk. Jak si ho hlídáš? Pojď si ho vytáhnout."
Přišla maminka a říkala: "Že ty jsi dělal něco špatného. To tě Bůh potrestal."
Jirka žadonil, aby ho vytáhla. Ale maminka byla neoblomná.
                                                                                                                                                   0.3/8


"Musíš mě slíbit, že už to nebudeš dělat."
A tak Jirka volky nevolky nakonec musel slíbit, že už s tím přestane. Pak se potuloval po dvoře a všiml si, jak se příbuzní pochechtávají a říkají si: "To se nám povedl ten fór s nařízlou deskou."
Za nějaký čas se objevila teta Jindra. A aby o všem nezačal přemýšlet a aby si to nedal dohromady, tak mu to hypnoticky vymazala. Jirka ale nebyl žádný blbec a všechno si to ještě stačil dát dohromady. Stěžoval si tatínkovi, jak ho maminka podfoukla. A ptal se, co má dělat. Tatínek říkal, že sliby se mají plnit, i když nejsou výhodné. Jinak by si zkazil charakter. Přitom i když si pak Jirka vzpomněl, protože si udělal zásek do časoprostoru v budoucnosti, vždy se mu vybavil slib. A nemohl s tím už nic dělat. Potom se ukázalo, že zapomnění, které postupně vyvolala teta Jindra je opravdu silné a vše definitivně zmizelo z vědomí.

A co měl vlastně Jirka v podvědomí? Byla to ta lekce, jak fungují boží zákony. A to hned pro dva případy.   1) Když do toho člověk vidí.
                2) Když do toho člověk nevidí a je jen trouba věřící.
Všechny tyto zkušenosti pak vyvolali Jirkovu myšlenkovou revoluci a přišel s myšlenkou znázornit boží zákony matematicky.
Uvedené události nakonec způsobily, že byla zazděna Jirkova magická budoucnost a budoucnost mága. Stal se tak jen obyčejným mudlou s malou energií, kterého může kde kdo zhypnotizovat.

Toto rozsáhlé povídání se samozřejmě nevybavilo v mysli najednou, ale napřed to byl jeden nebo dva paměťové kmínky událostí, které se staly před desítkami let. Dalším přemýšlením a postupnou dobou, dní, měsíců a i roků se ale vždy něco nového objevilo v mysli a postupně se seskládal tento obraz. Jak pak ale pracovat s takto rozsáhlými daty?
A tak je tu otázka pro čtenáře, Je to jen v důsledku postupné duševní choroby, nebo je to výplod fantazie a blamáže autora a nebo je to realita.
                                                                            Kde je pravda?

V této knize je právě několik takových to záhad k řešení i z prostředí Žďasu. Ale všechny související záhady a události v této knize nejsou. Autor zatím plánuje, píše a třídí to ostatní související. Tyto události v mysli by rád zveřejňoval asi postupně, ale současně pánuje i rozsáhlou souhrnnou životopisnou knihu, kde by bylo ukázáno jak v obyčejném životě, jak v románu, se současně objevují tyto záhady, které komplikují a někdy určují život. Kniha se bude jmenovat "Bouře v mozku průzor věků"."Magické zážitky ze Žďasu a podobné příhody" je takový výbor toho magického. Jsou to vlastně magické špeky této rozsáhlé plánované knihy. Jak to ale dopadne a bude odhalí teprve čas.

 


1 názor

gr_4you
30. 03. 2016
Dát tip

i když je autor, jak sám rád přiznává, magor, a možná není literát v pravém slova smyslu, nelze neuznat, že tyhle texty mají místy svůj silný náboj, nečekané  vypravěčské zvraty a - byť mnohdy nezáměrně - zajímavou a inspirativní literární strukturu.je to sonda do duše člověka, který úpěnlivě zápolí s realitou a fikcísnaží se nějak zracionalizovat sůj soubor doměnek a utkvělých představ, dát jim řád a poskládat z nich něco, co dává smysl, což je ovšem sysifovská prácesonda do myšlení člověka, pro kterého jsou skutečností i ty nejbláznivější nápady, které máme vpodstatě všichni, ale většina z nás je snadno dokáže odfiltrovat jako málo pravděpodobné tak, že už je ani nevnímáme ...nikoliv tak autor - právě proto má tento text i jeho další texty v sobě i určitou drásavou magii, o kterou svým zdravým racionálním pohledem na svět občas přicházíme, a po které se nám možná podvědomě stýská.samozřejmě, chtělo by to řadu stylistických úpravnicméně přidávám protekční kamarádksý tip


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru