Tady žádné straky nebyly

 

 

 

 

 

Nerozumím té přerušené větě

kterou už nikdo nedokončí

příště se podívám na obě strany

ne jen dolů na boty –

v pramenech rozpouštějící se tmy

se sklání pět neurčených postav.

 

 

V koruně javoru řetízek:

stříbrný delfín mezi listím

hladký a konkrétní jako tvar vykrojený z těsta

příslib že za tou další zatáčkou

že tam už snad;

 

a věc – ne duše – bývá jediným svědkem zakopnutí

mlčení jediným vyjádřením lítosti

nad malými komíhajícími delfíny ve větvích

 

Aby to ticho nikdo nezaslechl

odnesu delfína s sebou na cestu

do stužek měknoucí noci – 

 

 

 

 

 

 

---