Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Měsíční blues
datum / id23.04.2015 / 454645Vytisknout |
autorHerpes123
kategoriePovídky
zobrazeno347x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Měsíční blues

Všude kolem byla nicota. Na zemi vyprahlé jako měsíční krajina se povalovali kostry tvorů, které nikdo nikdy neviděl. Byl jsem zavřen v jakési skleněné kopuli, která všechno kolem zkreslovala. Uvnitř ní byla dřevěná židle, na které jsem celé dny seděl a také kytara na kterou jsem celé dny hrál měsíční blues. Jednoho dne zrovna když jsem hrál, šel kolem poutník. Nebylo na něm nic charakteristického nebo zajímavého čím bych vám přiblížil jeho duši. Snad jen jeho prázdné oči.
"Co to děláš?" Zeptal se udiveně s náznakem strachu nebo jakési nervozity z něčeho neznámého.
"Hraju tady měsíční blues."
"To ale nemůžeš." Vykoktal ze sebe.
"Proč né?" Zeptal jsem se ho s udiveným úsměvem.
Chvilku si mě i kopuli podezřívavě prohlížel. Poté se otočil a beze slova rychlím krokem zmizel za obzorem. Nevěnoval jsem této události žádný zvláštní význam a dál hrál svůj měsíční blues. Poutník se však po pár dnech vrátil a s ním další dvě postavy. Byli oblečeni trochu galantněji, jeden z nich měl dokonce jakousi šerpu. Ten druhý sebou nesl vybledlí, potrhaný pytel. Postavili se před mojí kopuli a zamyšleně na ní hleděli. Po chvilce si vyměnili pár bezduchých slov a vytáhli z pytle železné kladiva. Rozmáchli se a s neodůvodnitelným vztekem začali ničit mojí milovanou kopuli. Prvně jsem dostal strach že kopule povolí, ale držela pevně tak jsem dál hrál svůj měsíční blues. Časem však začali přicházet další lidé a nosili další kladiva. Za chvíli jsem už téměř neviděl z kopule ven, byly všude a jejich rány přehlušili i můj měsíční blues.                                                                                  Nejdříve začala kopule povolovat po mé levici. Uslyšel jsem praskání skla. Podíval jsem se tam právě ve chvíli kdy jím prošlo kladivo, které zase v mžiku zmizelo a na jeho místě se objevila něčí bílá, mrtvá ruka. To samé se opakovalo na druhé straně, později i nade mnou. Netrvalo to dlouho a kopule se rozpadla na malé lesklé střípky. Ti lidé vběhli dovnitř, zničili židli a zničili i mojí kytaru. Nenechali nic. Po tom co tento čin dokonaly, snažili se navzájem najít ve svých tvářích pocit zadostiučinění. Myslím že ho nenašli. Uložili kladiva zpět do pytlů. A odešli se stejně prázdnými výrazy s jakými přišli. Nic se nezměnilo. Já jim to však nemám za zlé. Dělali jenom to k čemu byly předurčeni. Někteří z nich pravděpodobně neměli ani na výběr. Mně teď nezbývá nic jiného než bloudit po tomto zničeném světě. A hledat místo kde bych mohl hrát měsíční blues.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.04.2015 21:08:43K3
Dal bych tip, docela se mi takové texty líbí.
Ale hemží se to tolika chybami, že to je neomluvitelné. To musí čtenáře až urážet.

Namátkou: svůj - svoje měsíční blues
vybledlí - vybledlý potrhaný pytel
rychlím - rychlým krokem
24.04.2015 14:54:20Lakrov

Pravopisná chyba hned v prvním řadku textu ku cti neslouží a závěr prvního odstavce -- ...Jednoho dne zrovna když jsem hrál... se obsahově trochu tluče s větou ...na kterou jsem celé dny hrál..., uvedenou pář řádků předtím. Namísto slova ...galantněji... mělo asi být ...elegantněji... a ...vybled, potrhaný pytel... z toho začíná dělat spíš (gramatickou) grotesku, stejně jako věta ...vytáhli z pytle železné kladiva... Chybějící interpunkce už mě tudíž nepřekvapuje. Myšlenka obrnit se hudbou, kterou považuji asi v polovině čtení za ústřední motiv, je na konci pohřbena, takže nevím, proč byla tahle miniatura vlastně napsána. Snad jako záznam zlého snu...

23.04.2015 13:33:22Zdenda
Je tam dost pravopisnych chyb. V první vete se dovíme, ze je všude nicota, a pak následuje výčet spousty veci, které jsou tam kromě te nicoty taky. Zřejmě jsou ty veci nicotné.
Kupole je nejdřív nějaká, potom je moje milovana.
Některé přívlastky jsou použity docela originálně. Až bych tipoval, ze autor nezná jejich význam.
No.. a jinak je to samozřejmě velmi trefny příměr dospívání.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.