Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Neděle

04. 05. 2015
9
13
1591
Autor
Santi€

...

     Povětří vyhrávalo dopolednem na flašku starobrna. Někdo ji odložil u paty řídkého schodiště skořicově hnědého paneláku a byla opatřená hladinkou temného potu noci. Byl to teskný kvílivý koncert třetí třetiny ledna. V poledne slunko nebývale nakynulo. Okno jeho světlo nakrájelo na obdélníky a čtverce a servírovalo je na podlahu. Nic nenasvědčovalo tomu, že další setmění nařízne sněhovou duchnu. Čtyřletá ještě vzdorovala večerním procedurám. Až příslib radovánek v příštím dni na tom čerstvém bílém nadělení ji zahnal do hajan. Sedmadvacetiletá si úlevně vydechla. V duchu listovala imaginárním fotoalbem další strávené soboty. Zbylo něco?
    
     „Maminkooo, venku je sníííh, půjdeme se koulovaaat!“ Nebozízek pronikavého čtyřletého hlásku jí provrtal průrvičku k vědomí skrz blány blaženého spánku. Nádech a výdech. Přiměla se k líbeznému úsměvu a přání dobrého rána, na jeden nádech dodala diplomatickou výtku o pronikavém hlásku a radu, jak má příště postupovat.
     „Dobré ráno,“ pozdravil ji muž.
     „Dobré?!“
     „Ráno, ne probuzení,“ chlácholil.
    
      Raz dva tři. Dveře se pootevřely a čtyřletá se hotovila ke druhému pokusu:
     „Doblé láno maminko, hádej cooo -“
     „Teď jsem na záchodě!“ dosud neprobuzená kofeinem zavřela dveře.
     „Vy jste obě dneska vstaly nějakou špatnou nohou,“ utrousil muž.
    
     Snídali rybičkovou pomazánku s pečivem. Pečlivou snahu o pohodu pozvolna drze drobilo čtyřleté pokašlávání. Kafe chutnalo zádumčivě. Někdy jí dny připomínaly stránku vytrženou z Kratochvilova románu. Jen v podstatně mladších kulisách. Kdyby Kratochvil byl žena.
     HEJ KAM SMIZEEEL! Vykřikla chvějící se hromádka dek. Dvouletý terapeut otevřel ordinaci v ohybu rohové sedačky. Přistoupila na hru, zatahala za cíp deky a pošimrala obnažený proužek lýtka malého rozvery. Jako by zatroubil fanfáru, vybuchl z dekové sopky rozzubený chlapeček s částí vlásků ulíznutých do čela a zbytkem paprsčitě rozježených vlivem statické elektřiny.
     TADY JEEE! Nikdo jiný to neuměl líp.
    
     Napižlala vepřovou kýtu na štíhlé svíjivé hádky, propláchla rýži.
     „Co bude dneska na oběd?“
     „Masíčko s rýží a s omáčkou.“
     „To bude dobrota!“ s přehnanou prodlouženou výslovností zajásala čtyřletá.
    Někde to všechno měla uložené v útrobách podvědomí v zamykací zásuvce. Mateřské fígly a návody. Jen mívala pocit, že od té zásuvky ztrácí klíč, číselnou kombinaci pokaždé, když na tom tuze záleželo. S mateřstvím je to trochu jako s psaním, anebo s pletením svetru. Radovala se z povedeného hotového díla, zažívala drobná vítězství, když viděla plody svého úsilí. Ale ty průběhy. Nedělní čas se jim utahoval kolem nálady jak oprátka, která se stahovala blíže hrdla odsouzeného.
     „Bude papáňo, uklidit na stolečku!“ zavelela.
     „Slyšeli jste? Máte uklidit, bude papáňo,“ papouškovala čtyřletá mudrlantka.
 
     Nádech, výdech.
 
 
 
 

13 názorů

Pavel Wilk
03. 05. 2017
Dát tip
Co k tomu dodat... Napadá mě jen TIP

Dýchá z toho na mne smutno. Nemohu si pomoci. Je to snad tím, že mi dosud chybí zkušenost. Jinak výrazově velice velice pěkné.


Dýchá z toho na mne smutno. Nemohu si pomoci. Je to snad tím, že mi dosud chybí zkušenost... Jinak výrazově velice velice pěkné.


Lnice
09. 10. 2015
Dát tip

tak tohle si dovedu živě představit:_) Krásně popsáno*


J.R.R.Rowling.   


smyčka
06. 05. 2015
Dát tip
Tohle je totiz basen...

líbí se mi to tak jak to je.


dadadik
04. 05. 2015
Dát tip

**


cvrcka
04. 05. 2015
Dát tip

hehe, tady jedna sedmadvacetiletá s ročním, tříletým a čtyřletým spícími za zády se usmívá :) ale hlavně ze začátku jsem dost škobrtala při čtení v místech, kde se vyjadřuješ, podle mého, už příliš šroubovitě - první souvětí je masakr. je to jako kdyby jsi chtěla odfiltrovat všechny, kdo nemají přinejmenším červenej pásek v určování větných členů... :) :) myslím, že zvlášť na začátku, než člověka vtáhneš, by sis (jako autor) měla dávat pozor, abys byla srozumitelná.. a Ty zatím hned po několikanásobné přívlastné starobrně (kterou jsem si musela zrekapitulovat opravdu pomalu, abych ji za tou čárkou našla...) přidáš 'slunce nakynulo a něco jiného jeho světlo...' - ta je další dost krkolomnej moment. 

Pak mi tam místy chybí něco pro plynulost. Např. ve větě - 'Snídali rybičkovou ... ...zádumčivě.' třeba spojku před to kafe. Nějak mi tam nefunguje, že se to jen vrší. Je to deník? heslovitý? anebo je to povídání, vyprávění, kdy si jako čtenář mám dát nohy nahoru a nechat se nést... Drobnosti, stylistické, ale nápaditej projev, o tom žádná. Možná místy prostě až moc, aspoň na mě.  


Antoncek
02. 05. 2015
Dát tip

Tahle ne-literatura se mi pozdává daleko víc, než tamta Literatura. Nenech si do toho kecat, prosím!


    Nádech, výdech......vdech.....tip


pété
02. 05. 2015
Dát tip

:) líbí se mi ta neotrala popisnost zdanlive banalnich veci 


Nesnadný život paní domácí a maminky. Vím, jak ti je. Sám jsem strýcem tří rozpustilých kluků, které mám dennodenně doma, protože jejich maminka už jich má evidentně nad hlavu a už to bohužel trochu více nezvládá ... :(


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru