Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Závrať
datum / id19.05.2015 / 455510Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno812x
počet tipů10
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Sobotní zápisník.

Závrať

Závrať. Na barrandovském mostě tramvaj dostala závrať. Stařičký červený vůz se houpal ze strany na stranu a ti, co se včera o páteční noci radovali o poznání víc, želeli svých radostí. Dole v Hlubočepích nastoupila dívka s copem silným jak kotevní lano a pohledem svěžesti ostružin. A i mnou náhle prošla závrať.


Třešeň. Třešeň prorůstá ruinu smíchovského lihovaru. Kvete jak mandragora pod oběšenci, navzdory zániku. A opojení na tom místě mohou hledat už jen včely a milenci.


Anděl. Andělem prozařovaly paprsky slunce a měnily to místo ve světelnou tůň. Po hladině ještě plavaly odpadky od páteční noci, ale lidé už vykukovali žabíma očima, zvědavě, a kdekdo do toho sobotního poledne i zakuňkal. Žáby jsou prý znamením čistých vod. Andělé ostatně taky. Vzácná shoda.


Dílna. Nábřeží bylo výjimečně pusté. Lidé se už srocovali před obřími obrazovkami ve středu města. Dojel jsem až pod Tančící dům a zamířil do Myslíkovy k antikvariátu. Do cesty se na té trase chodci staví řeznický krám. Právě čistili mlýnek na maso, vypadal jako socha Karla Nepraše. Je to ale v dílně mistra taky cítit syrovým masem?


Fronta. Před antikvariátem stál zanedbaný muž s obrovskou bílou dogou. Z mordy jí odkapávaly sliny jako z nedotaženého kohoutku, už jich byl plný chodník. Ti dva vypadali jako strážci starých knih. Uvnitř si starší pár dělal naděje na intelektuální večer pod lampou. Procházeli přihrádky a v jakési tajemné řeči posunků si sdělovali stav svého bádání a hledání. Snad ještě pamatovali válku a jejich postup tak připomínal frontovou taktiku: šifrovat v jakési Enigmě, neustupovat z pozic a dobýt kýžené tituly. A to bylo snad poprvé a naposledy, co tady v antikvariátu pamatují nějakou frontu. A i když ne tak docela, tak přesto velký historický okamžik!


Zával. V antikvariátu pod Májem jsou všichni v pilné práci. Jedni se přehrabují v knihách, druzí v deskách a personál zapisuje do digitálních knih evidenční čísla. Tady je to jako v knižní manufaktuře. Namísto rachotu strojů šustí stránky a všichni dbají na pitný režim. Občas se sesune regál a někoho to zavalí. Zával, kříčí se pak do všech stran. A než nešťastníka vyprostí, dost toho přečte. Být zavalen knihami není vůbec špatné.


Anakonda. Ta žena má stehna, jimiž by docela určitě svedla vraždit po vzoru anakondy. V krátké sukni sedí rozkročena na soklu pod domem na Národní a upomíná k antickému sousoší Láokoóna. A už jejím směrem, odkudsi od Petřína, kráčí muž s dvěma synky. Nešťastníci. Dějiny se opakují, jen v méně jemnocitné atmosféře. 


Zahrada. Příkopy se proměnily v poutní stezku. Davy proudí k Můstku, kde na obřím plátně v plném proudu hra.  A po cestě se ještě mohou poklonit relikvii uzavřené do skleněné skříně – dresu s číslem 68. Někteří sami odění do řeholního šatu vzali na sebe roli proroků a hlásají příchod Jaromíra. Jiní, zmožení vyčerpávající liturgií piva, usínají. A jiní jim to mají za zlé v této těžké chvíli přesilovky. Cožpak ale apoštolové také neusnuli tam v zahradě? Historie se opakuje. 


Hokej. Ta hra je funkčním substitutem primitivních kultů. Nemůže tomu být jinak: stačí pozorovat plátno dole na Můstku: kolem bílé plochy vybuchují ohně, rychlé pohyby mužů v rituálních šatech připomínají křeč kouzelníka. A pak padne gól a to je povel ke kolektivní extázi: v hledáčku kamery je stařešina s tváří pomazanou barvami, ruce vztahuje k nebi, třese sebou, ústa doširoka rozšklebeny jak rána po střele dum-dum. Bubny vřou, ohně planou a pocity lhou. Woodoo v samé srdci Evropy.  


Odpoledne. Odpoledne nakročilo k bodu zlomu a někde hokejisté snaží se dobýt branku. A jinde policisté pátrají po důkazech kde, kdo, komu. A na elektronických agorách diskutéři svádějí líté boje a v parcích zatím korzují milců voje. Odpoledne nakročilo k bodu zlomu.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

31.05.2015 08:10:53malej_blazen

nebot i ruiny jsou krasne....

chvilemi vybornej surrealismus...

hokejovka me vsak neba

27.05.2015 13:41:46Lakrov
redaktor prózy

Zával knihami na mě zapůsobil nejvíc, i když na tramvajovou závrať nebo srovnání žab a andělů si vzpomínám i po dočtení. Tip.

20.05.2015 12:23:03San Juan Bautista

Zklamání provází lidstvo od samého počátku jeho existence, tesile.

Aleši, ještě máš mastnou pusu, co?

20.05.2015 07:35:54aleš-novák

pochutnal jsem si.

19.05.2015 23:28:34Josephina

ty už se s těmi texty fakt mazlíš! a že je jich hojně! začínám tě podezřívat z literárního psavého - jarního - orgasmu ... ;-)

19.05.2015 15:40:10florian

Moudra ani poetické obrazy ve tvých miniaturách mi nevadí, naopak: jsou kořením, které je činí výživnějšími (promiň ten poslední výraz, ale vhodnější mě právě nenapadl :)

19.05.2015 15:36:44tesil boy

Výjimečný tip, škoda jen že to do sebe v závěru nezapadlo (na což jsem trochu čekal), celé to mohlo opsat teritoriálně-okultistický kruh.

*

19.05.2015 13:22:42San Juan Bautista

SMS má úplně jiný (de facto ryze informační) účel, třeba: kámo, pojď dnes večer na pivo tam a tam, nebo: drahý, dnes mne čekej v 6 večer v parku u třetí lavičky. Tohle je umění. To bychom měli opravdu rozlišovat. I když, umění...

19.05.2015 13:17:53Movsar

tak jsou to miniatury, původně jsem si tuhle kategorii převzal z sms, kterými jsem vedl soukromou válku proti instrumentalizaci řeči, k níž právě sms přispěla.

jinak s objektivitou je to složité, podle mě pokud jde o texty je těžké o takovém pohledu mluvit. vždy to bude spíše subjektivní.

19.05.2015 13:14:40San Juan Bautista

Trapný autor je konkrétní nick "Trapný Autor". Ale těch fakticky trapných bylo samozřejmě mnohem víc (např. Vopitze, Kokrouč nebo soulož s negrem, další si domysli dle libosti).

Na texty se snažím nahlížet pokud možno objektivně. To, že mám (nejvíc) v oblibě, řekněme, biblický/náboženský žánr, vcelku nic neznamená. Světská témata mne přirozeně taky velmi zajímají - v podstatě napříč celým spektrem.

Tady vytýkám hlavně jakousi prvoplánovost jednotlivých odstavců. Např. taková Třešeň. Tři věty a to je celý. Dost málo, ne?


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.