Když odcházíš

Tak zase odcházíš,

a to jsme teprve v půli první dekády.

Náš román se ještě nestihl dopsat

a už jsem ti vyblil celej život,

ze sklíček na náměstí skládal nebe pro štěstí.

 

…a ty mi mizíš.

 

Nepláčeš a nerozjímáš.

Jen vyklízíš skříně a psí oči

mně koukají do duše,

vždyť pro tebe jsem mlátil šutry do oken

a zpíval slova,

která bych před tím neřekl

- žádné.

 

…teda možná.

 

Víš, že občas trochu přeháním.

 

Tak zase odcházíš.

Příběh co nemá happy end,

jen jsme se možná,

neměli nikdy potkat.

Ale teď vážně…

 

…neříkej,

že by ti to nebylo líto.

---