Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zaprášený smysl

31. 05. 2015
9
6
1268
Autor
Movsar

Jeřáb

Jeřáb nad Barrandovem působí opuštěně. To se v padesátých letech stát nemohlo. Kabinu by zdobila „žena v modré kombinéze, provoněná jarem a olejem“, brigádníci dole by otevírali zdravými zuby žluté sodovky a zavěšena na rameni stroje spočívala by nejméně pětiletá budoucnost světa.  


Kasino

To Vinohrady byly dobudovány už dávno. Jen tu a tam do přízemí domu s erbovním znamením umístí novou kavárnu či kasino. Navečer pak přepočítají peníze a svezou všechen lógr neznámo kam. Jinak nic.


Zaprášený smysl

Za městem už voní obilí, pod Národním divadlem je to ale cítit benzínem. A přitom motiv klasů si tento národ vmaloval mnoha znamení, dokonce kdysi i na stokorunu; tak moc mu myšlenky na chléb byly vlastní. Myslet znamená děkovat, napsal německý filosof. Dnes pod tím monumentem děkujeme už jen mobilitě a rychlosti. Dokud lidem visel na rtech dík chlebu, byl v tom, i přes všechen patos, velký smysl.


Like a Rolling Stones

Jak kameny soutěskou valí se auta Národní. Je pátek odpoledne, a tak jim to jde ztěžka a leckterému řidiči těžkne hlava až na bradu. Klakson ho probudí z toho předčasného snění. A probudí to i spáče za skly tramvaje, jejichž spánek ale nebyl v rozporu s předpisy. Jenže co čekat, když se valí kameny.


Proces

Kdosi podává po telefonu svědectví o své cestě tramvají. Nemá to ale šmak amerického filmu: ten člověk zapomněl přísahat na bibli a žádná advokátka v kostýmku jeho slova nezpochybňuje. Teprve doma mu to možná vytmaví. A bude to v rozporu s ústavními právy, a bude to filmové. 


Spojeni nárazem

Na Hradčanské srážka tří aut. Trocha kouře a kupodivu žádné lamento, pojistné smlouvy hřejí ty tři lépe než chlupaté dečky na sedadlech. A už rozmlouvají a snad si i přes silnici skočí pro kávičky. Chvíle nepozornosti a kolik nadělá přátel. 


Autobusem z Krče

Cesta z Krče dolů do Podolí se vlní jak houslový klíč. Autobus vydává všelijaké zvuky, jen k houslím mají daleko. Dívka, bílá jak smetanový krém, vytahuje futrálek a z něj smetanově bílý ajfounek. Takové stradivárky mezi telefony. A už šmidlá po displeji – rozehrává vážný part jakési digitální hry.


Vzpomínka na Otu Janečka

Na rohu Branické dům už přikrylo listí. Jaro v oknech. Po větvích šplhají ptáčci mistra Janečka a za záclonou zavinuta do tajemného úsměvu dívenka. Ač vyvedena suchou jehlou, na šaty už nezbylo.


6 názorů

Fruhling
12. 06. 2015
Dát tip
Na pozorovani interni se vykasli, ale vice pozorovani interierovych by se mi libilo. Ale super.

MartinaR
09. 06. 2015
Dát tip

Tohle se mi líbí moc, je to poetické, místami vtipné a inteligentní postřehy. Tip


Josephina
04. 06. 2015
Dát tip

po Čechách začínají jezdit americké automobily značky TESLA - bezhlesné, elektrické .... bacha!


Lakrov
02. 06. 2015
Dát tip

V Jeřábu je kus nostalgie (někdo by řekl, že falešné, ale žijí ještě pamětníci?) V téhle větě ...vmaloval mnoha znamení... chybí předložka a tahle věta (kéž by tomu tak bylo) ...Chvíle nepozornosti a kolik nadělá přátel...  se mi líbí stejně jako srovnání ajfounku se stradivárkami. Poslední věta pak svádí k rozhlédnutí; co kdyby někde přece? Kapitolka zmíněná celkovým názvem sice dává tehle miniatuře ústřední smysl, ale ne nijak výrazně.


"...Chvíle nepozornosti a kolik nadělá přátel..."


člověče, je to dobrý, to externí pozorování.

Zkusil bys také pozorování interní ?

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru