MAFIÁNSKÝ RECEPT (SLIMÁCI) - FEJETON

motto: Starej lotr slimák, sežral kopr i mák!

   Jsa odkojen literaturou Ondřeje Sekory, míval jsem k většině lučních či zahradních živočichů vcelku kladný vztah. Dnes už jsem si na lezoucí či létající havěť poopravil názor a hubím a ničím, kudy chodím, ale přesto pár naivních romantizujících představ stále ještě klokotá v mé mysli. A tak ohleduplně nešlapu na žížaly, přihlouple se ptám sedmitečného slunéčka, kam má namířeno a šnečí výčnělky mažu polotučným tvarohem.
   Byly ale doby, kdy mezi mé oblíbence patřívali (považte) i slimáci. Snad to způsobil můj silný smysl pro sociální spravedlnost, (slimák = hlemýžď bezdomovec), snad mladická nerozvážnost, či jen pouhý rozmar, nevím.
S přibývajícími léty jsem prozřel a pochopil, že pokud chci zahradu uchovat v přijatelném stavu, musím se oslizlého bratrstva zbavit. Vzpomněl jsem příkladu mého děda, který nasbírané slimáky naporcoval na kostičky a těmi pak nakrmil své slípky, jenže já nevlastním kura domácího ani v jediném exempláři. Z humánních i estetických důvodů jsem odmítl hlavonožce drtit podrážkami svých bot, ten čvachtající zvuk mně drásal nervy a ani vyklepávání slizu z podrážkových rýh nebyla příjemná práce.
   Napadlo mě, že bych mohl škůdce utopit v po okraj zaplněném 200 litrovém sudu. Zpočátku se zdálo, že se poprava vydařila, vždyť klesli dolů bez jediného výkřiku, ale asi šlapali vodu nebo co, neboť za pár minut už spokojeni a osvěženi slinili a lezli ven.
   V zoufalství jsem zapomněl na veškeré zásady fair-play a jal se mlátit nebohé slimáky po hlavičkách, ba i přes prsty nebo co to vlastně mají ... Scházela mi trpělivost, a tak jsem je z nedobrovolné koupele vytáhl a lámal si hlavu, co dál.
Český kutil je holt český kutil - spásný nápad přišel znenadání. Potajmu, aby mě neviděli, rozdělal jsem v kýblu pár lžic betonu, nebohé tvory hodil dovnitř a zednickou lžící vše upěchoval. Věru, starý osvědčený recept americké mafie opět jednou slavil úspěch!
   Možná mi nebudete věřit, ale několika nejsilnějším jedincům se podařilo prolézt betonem téměř až nahoru, téměř. Je pravda, že vysekávání vzniklé krusty z kýble ven mě stálo dost lopocení a pracovníci ve sběrném dvoře nevěřili svým očím, když jsem se tam sarkofágu zbavoval, ale uklidnil jsem je řka, že když Karel IV. přidával vejce do malty, proč bych já nemohl míchat slimáky do betonu, že?
   Dnes už používám v boji proti slimákům chlorid sodný tak jako ostatní, ale řeknu vám, není v tom ten adrenalin, to tedy ne.