čekám

hledám v sobě

 

hledáme v sobě černou

a splétáme věnce

jež by se hodily ve chvílích

smutečních

 

má smutná je zase červená

proto ji nenosím

červená jsou má zápěstí

s otisky skutečnosti

 

tolikrát jsem chtěla

chtěla vypovědět

jaké to bylo

(vlastně pořád je)

ale chyběla slova

 

prázdný papír je výzvou

a tužka čím dál víc

okousaná

 

 

 

sny a touhy

 

tak trochu jsem doufala

nevydrželo

přátelství je pomíjivé

jako sny a touhy

 

píšu, neodpovídáš

nemám odvahu tě zavolat

dělám si trochu starosti

a moc mě to mrzí

 

já vím

snad

stalo se

a já v tobě najednou

nedokážu číst

 

nikdy jsi nenapsala první..

 

 

 

o kousek víc

 

ne každé vzpomínání

chutná po pelyňku

 

mám ráda podzim

pro jeho barevnost

když maluje v sadech..

 

to veliké oko

jež se utápí v řekách

s rozmazanou stříbrnou řasenkou

a je ještě teplo

 

snad naše řádky řeknou víc

..

nikdy jsme se nepotkali

a dělí nás spousta kilometrů

a přece jeden o druhém víme víc

než bychom chtěli

 

 

 

čekám

 

navzájem se poznáváme

posloucháme letní déšť

a ticho před bouřkou

která stejně nepříde

 

v tom způsobu léta

hledám morseovku svého srdce

 

po mnoha vteřinách

stále nepřichází

úleva probdělé noci

 

jen čekám a nikdo nepíše

čekám a ticho čeká se mnou

 

jen

 

zítra bude další den

 

 

 

 

 

---