Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Smysl
datum / id16.07.2015 / 457521Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
témaSci-fi
zobrazeno1242x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Smysl
"Nemůžu ti to mít za zlý," zavolal Hank do ztemnělé místnosti, "rozhodně ti to nemůžu mít za zlý, vzhledem k naší situaci, ale aspoň mě nech říct pár slov - a položit ti pár otázek. Třeba to nakonec nějak..."

"Nemá to přece smysl. Nemá." povzdychnul si Matt. Stál na židli s provazem kolem krku. Hank přišel, jak se říká, za pět minut dvanáct. "Kdyby aspoň přežily nějaký ženský. Kdyby aspoň..."

"Kdyby přežily? Kdyby všichni z krytu přežili, tak dneska není živej nikdo, sám to dobře víš," kontroval Hank, "zával a výbuch v obytným bloku - to bylo štěstí v neštěstí. Kdybychom dále žili všichni, nebylo by dost zásob. Máme tu sami tři všechny zásoby pro celej ten zástup lidí a díky tomu žijem."

"Žijem?" nesouhlasil Matt, "Je toto život? Dívat se periskopem na tu spálenou pustinu nad náma. Sami nejlíp víme, že tam nahoře nikdo nepřežil, že pro nás nemá kdo přijít. Další kryty? Spojení neexistuje a rádio mlčí. Každej den se najíme, pak jdem číst nebo tak... infrastruktura krytu se udržuje sama a zatím funguje, jinak by bylo hnedka po nás. Debaty se vzpomínkama na život před válkou: sám už znám nazpaměť zkazky o všech Ronových ženských a tvých služebních cestách po celým světě. A žádný další ženský ani žádný další cesty už nebudou. Nikdy. Kdybyste tehdy vy dva zrovna nebyli v tělocvičně a já na záchodě - nebylo by co řešit. Zával by zabil celý osazenstvo krytu..."

"Kdyby. Kdyby." povzdychnul si Hank, "jakmile začneme s 'Kdyby', tak se dostaneme ke 'Kdyby nebyla válka' - a jistě chápeš, že tuto diskusi by neměl začínat nikdo z nás tří. Jinak si asi hodíme mašli všichni. Fakt chápu, že už dál nevidíš smysl... vzbudím Rona, aby tě mohl překecat i von. I když vlastně... to už bych tě tu taky nemusel najít živýho. Matte, slez z tý židle. Dáme kafe a ještě něco vymyslíme."

"Nesmysl. Vymyslíme? Živoříme tu od ničeho k ničemu a život už nemá smysl. Po tý válce už ne. Smysl, rozumíš?"

Hank zprvu nevěděl, co by měl odpovědět. Ale náhle zjistil, že mu slova sama lezou na jazyk:
"Smysl, Matte? Pamatuješ - znali jsme se spolu přece i dlouho před válkou. Popiš mi svůj tehdejší denní režim."

"Nechci vzpomínat," zabručel Matt.

"To není vzpomínání pro vzpomínání, Matte. Udělej mi tu radost - a řekni mi, jak to tehdy bylo," naléhal Hank.

"No... vstanu. Pak jdu do práce. Celej den jsem v práci. Jedu domů, navečeřím se, trochu televize, trochu hudby... O víkendu odpočívám: u netu a u knížek. Občas zkusím sbalit nějakou tu babu, ale většinou se na mě vykašle. Pak zase pondělí a zase do práce... potřebuju splatit hypotéku, tak dřu. Furt v jednom kole." vzpomínal Matt.

"Říkáš, že teď, po válce, ti život nedává smysl," pokračoval Hank, "ale ruku na srdce. Ruku na srdce, příteli, dával ti nějak víc smysl před ní?"
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

30.08.2015 10:05:35StvN

Fajn.

10.08.2015 10:44:21takjinak

... a měl vůbec někdy smysl?

Fajn počtení :)*

 

02.08.2015 21:44:06Zdenda

Od příběhů z vaultu očekávám obvykle víc. War, war never changes. Ale je to docela pěkný.

28.07.2015 20:46:56Janina6

Jakože teda kdybych měla přežívat akorát se dvěma svými kolegyněmi z kanceláře, tak radši tu oprátku :-)

28.07.2015 20:45:33Janina6

Pěkné, k zamyšlení. Když nám „osud“ nějakým zásahem omezí naše možnosti (pro příklad něco méně fatálního - zlomíme si třeba nohu), jsme strašně zdeptaní, co všechno teď nemůžeme dělat. Ale upřímně, nakolik jsme svoje možnosti využívali, dokud bylo všechno v pořádku? Kolik těch horských štítů jsme zdolali, místo dřepění u počítače? Spousta lidí žije hodně stereotypně a pasivně, aniž by je k tomu něco nutilo...

Jinak jsem si vzpomněla na knihu „Silo“, kterou jsem nedávno četla. Věřím, že možnost dalších náhodně přeživších v jiných krytech by lidi mohla držet při životě. Smysl je tu vždycky, ale asi by neměl chybět nějaký cíl – mít se o co snažit.

26.07.2015 21:35:20K3
redaktor prózy

Abych řekl pravdu, moc jsem se neposunul. Smysl je v tom, že žijem, protože když žijem, tak je naděje. A pro sebemenší nadějí je třeba žít. Jak oni vlastně mohou vědět, že krom nich, nikdo jiný neeistuje? Jak můžou vědět, co je za zorným polem periskopu?

Takže pánové, nemá smysl bědovat, ale něco dělat. Když ne teď hned, tak po snědení zásob. Jinou možnost a taky jiný smysl v tom nevidím.

23.07.2015 20:14:12Vigan

Sice jsem mně neposlal avízo, K3, ale řeč o tobě nebyla, i když by to na tebe sedlo..:-) Jak to říkali ti husité, "na množství nehleďte". Měla jsem na mysli jinou povídku.

21.07.2015 19:59:21K3
redaktor prózy

To bylo asi na mě že, Vigan? Máš pravdu jen tak jsem to přelítl. Přečtu ještě jednou, pozorně.

19.07.2015 17:04:37Vigan

Já myslím, že smysl tam je a velký a nemusí to být povídka na pět stran, je tam víc poselství, než v kterékoliv jiné, kterou jsem teď za poslední dny tu četla. Přímo, bez servítků.

19.07.2015 15:10:24K3
redaktor prózy

Danny: špatná interpunkce v živé řeči. Např: "Žijem?" nesouhlasil Mat, "Je toto život?"

Správně: "Žijem?"  nesouhlasil Mat. "Je toto život?"

Nějak to moc nenutí k zamyšlení. Alespoň mě ne. Život dává smysl, pokud žijem. Vždycky je nějaká možnost. Jenže v téhle povídce asi ne. Hank jako kdyby svému příteli radil: "Skonči to. Už jsi to měl udělat před válkou." Nějak mi to nedává smysl...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.