Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

První cesta vlakem a dědova dýmka

18. 07. 2015
35
71
1304
Autor
florian

... a vzpomínky nám zůstanou.

 

 

 

 

Bylo mi sedm a nějaké drobné, když u nás zaklepal pošťák s přelepeným listem papíru v ruce.

„Telegram“, lekla se matka.

Psal se počátek padesátých let minulého století a doručení telegramu v té době znamenalo většinou jednu ze dvou protikladných zpráv; matka patřila k těm, které na prvním místě napadne horší z nich. Než otec telegram rozlepil a přelétl očima krátký text, rozhostilo se v místnosti na několik okamžiků takové ticho, že bylo slyšet, jak se v dáli zvolna blíží podzim, ačkoli z mých prvních prázdnin neodkrojilo zatím léto ani polovinu.

Matčina předtucha se nenaplnila zcela, ale skutečnost od ní nebyla příliš vzdálena. Děda, tátův otec, zanedlouho už pětadevadesátiletý, vážněji churavěl.

„Domluvím se v práci a pozítří jedeme,“ řekl otec.

Otcovo rozhodnutí mě silně rozesmutnělo. Celodenní prohánění kola, jímž jsem byl odměněn za první vysvědčení, bylo pro mne samozřejmě mnohem důležitější, nežli návštěva dědy, jehož podobu jsem si vlastně ani neuměl vybavit. Naposledy jsem jej viděl ve věku nějakých tří let, tudíž je pochopitelné, že vzpomínky na něj nemohly soutěžit s uskutečněným snem všech kluků mého stáří.

A tak se stalo, že jsme v den určený otcem, po cestě přibližně šest set kilometrů dlouhé, trvající více než dvanáct hodin, vystoupili na malém chodském nádraží, a po další čtvrt hodince chůze se ocitli na místě.

Když skončilo velké vítání, děda, který vůbec nevypadal na to, že je s ním až tak zle, přivolal si mě k sobě.

„Pocem, ty kluku ušatá; tak co, jaký je to ve škole? Raděj by ses proháněl s kamarády a dělal lumpárny; nemám pravdu?“

Přisedl jsem si k dědovi na postel a vyplnil tak prázdné místo po noze, o kterou přišel při práci v pivovaře ještě v časech první republiky, a zdatně přikyvoval i dalším jeho slovům vedeným v tomto duchu, shledávaje, že je děda vlastně docela fajn.

„Tatí,“ povídá můj táta svému tátovi, „udělal nám radost s prvním vysvědčením.“

„Jó? To je moc dobře, hlavně ať mu to vydrží; a jestlipak za to něco dostal?“

„Úplně nový kolo; však taky chvíli kveruloval, že se musí na čas bez něj obejít,“ ihned na mě prásknul otec.

„Nový kolo? Jó? Sakra, že‘s ho nevzal sebou, to já bych si na něm zajezdil.“

„Ale dědo, vždyť ty nemáš jednu nohu, to by přece nešlo,“ povídám já.

„Ale šlo,“ děda na to se smíchem; „projel bych se o půlnoci ze soboty na neděli; to můžou i ti, co jim chybí obě; to‘s nevěděl? A víš co? Až přijedete příště, vezmi ho sebou; já se projedu, a až umřu, tak za to dostaneš tuhle mou zamilovanou fajfku,“ poklepal ukazováčkem na hlavičku dýmky, kterou nevyndal po celou dobu z úst, jen ji tak přehazoval z jednoho koutku do druhého, „domluvíno?

Takové a tomu podobné řeči vedl děda po celou dobu naší návštěvy; netrvalo dlouho, byl jsem jeho, a nehnul se od něj až do našeho odjezdu ani na krok.

Rok na to, o prázdninách, přišel opět telegram. Mámino černé tušení se napodruhé vyplnilo zcela.

Cesta do městečka na Šumavě zdála se být tentokrát mnohem delší při vědomí nezvratné skutečnosti. Když jsme dědu pochovali a chystali se na zpáteční cestu, babička došla ke staré truhlici, vyndala z ní dědovu dýmku a podala mi ji se slovy - „děda povídal, že jsi po něm, a jednou, až budeš mít ten správný věk, přijdeš na to, že život s fajfkou chutná mužskému líp.“

Celou zpáteční cestu jsem držel dýmku v rukou. Doma jsem ji uložil do krabice od bot – což byl můj trezor v kuchyni pod gaučem, jinak mým ložem – k několika dalším klučicím vzácnostem.

Když jsem přicházel do puberty, věcí v krabicovém trezoru pozvolna ztrácely na své hodnotě; některé z nich postupně opouštěly jeho bezpečí a časem se poděly neznámo kam. Ale dědova dýmka a pár dalších drobností zůstává se mnou dodnes.

 

 


71 názorů

bestye
06. 06. 2017
Dát tip

tys měl dědu - já strejdu - vzpomínky nevyblednou. A dar máš, četla jsem to znovu a není třeba víc slov. Skutečně.


florian
07. 02. 2017
Dát tip

bestye - díky za návštěvu a komentář, který potěšil, i když si tím darem nejsem tak zcela jist; občas se něco podaří, snad.


florian
07. 02. 2017
Dát tip

Díky za návštěvu a komentář Jarrdo; já vlastně mám jen tu dýmku, ale zase je mi o to vzácnější.


Jarrda
14. 12. 2016
Dát tip

Dzravím.,

Dojemné čtení s pěknou pointou. Mám to podobně postavené, jako mladý hrdina v povídce. Po svých prarodičích si nejvíce cením věcí jejich každodenního života jako je například šálek na čaj, miska z holicí soupravy, lžíce, nůžky, zrcátko... Věci, které měli nejčastěji při ruce jsou svědky jejich bolavých i šťastných chvil. Dokáží tiše vyprávět a bez slov. Stačí jen na ně pohledět, či vzít do ruky.


bestye
13. 12. 2015
Dát tip

říct tolik, tak málo slovy, je velké umění. A ty ten dar máš. Pěkně se mi to četlo. *


florian
23. 09. 2015
Dát tip

Děkuji Adriano za milý komentář, který nemohl jinak, nežli potěšit.

Přeji pěkný zbytek dne.


Citlivé, místy možná příliš popisné a košaté, což se hůř čte, ale zase to má něco do sebe, děda je super, tam už je text plynulý a něžný, konec bylo sice snadné předvídat, ale nepůsobí otřepaně, spíš k zamyšlení a mile, děkuji někomu za avízo

v krátkém textu se ukáže zdatnost pisatele, zvlášť pokud má sklony k bohatým souvětím, takže fakt dobrá práce, T*


florian
19. 08. 2015
Dát tip

Díky za přečtení a příjemný komentář, upupa; vzpomínka již skutečně hodně vybledla, ale z dýmky prach utírám svědomitě :)


upupa
19. 08. 2015
Dát tip

Veľmi citlivé. Pekná pradávna spomienka. Tie najkrajšie vaci sa asi píšu najťažšie. Táto je spracovaná uňo-ňuňo.


florian
13. 08. 2015
Dát tip

Gorik - děkuji, tvůj komentář potěšil zase mne, a hodně :)


Gorik
12. 08. 2015
Dát tip

Krásný jazyk a příběh... dílko potěšilo!


florian
01. 08. 2015
Dát tip

Poděkování patří ledovým-zahradám, za přečtení i ostatní :)


Paráda! :) 


florian
25. 07. 2015
Dát tip

Díky za návštěvu, přečtení, komentář a nakonec i tip, Jaroslave.  Potěšil's mne, mohl's být i kritičtější, ale šetřil's mě; asi, že jsem také ten důchodce :)

O závěru jsem dost přemýšlel, toto je jedna z alternativ, které jsem zkoušel; přišlo mi však, že celý kraťas je jaksi "obyčejný", o obyčejných lidech v normální životní situaci, a že asi bude nejlepší právě tento - tak nějak přirozeně očekávaný.

Ještě jednou díky, měj se fajn.

 


Oldjerry
25. 07. 2015
Dát tip

Dobře napsané, rozhodně si tipnu, ale dvě maličkosti bych měl: větší maličkost - závěr je sice naprosto logický a se dá předpokládat, takže v reálu malinko vyšuměl. Menší maličkost je ryze jazyková: buď klučičím - jako paralelu k slovu holčičím, nebo raději spisovně klukovským. Al je to fakt jen drobná saze... *


Marcela.K.
23. 07. 2015
Dát tip

...připomněl jsi mi jeden z mých Střípků...pošlu Ti k němu avizo.

K tomu "nestydět" se za své city člověk musí dozrát :-)


florian
23. 07. 2015
Dát tip

Děkuji, Vigan, za přečtení, komentář a vůbec.

I když se tomu člověk brání, při psaní příběhu s takovýmto tématem se mírnému patosu zcela nevyhne, leda by byl "studený čumák". A za čisté city projevené v přijatelných mezích se člověk stydět nemusí, myslím si.

Ještě jednou - díky za návštěvu, pěkný den.

 

 

 

 


florian
22. 07. 2015
Dát tip

Ona toho vůbec příliš nenakecá, si myslím; ale sluší ji to, řekl bych :)

Přeji pěkný zbytek dne, ahoj!


martinez
22. 07. 2015
Dát tip

martinez čte aj prózu, ale moc kolem toho nenakecá  :o)


florian
22. 07. 2015
Dát tip

Tetřev - já děkuji za přečtení a komentář (chvíli jsem měl problém s tvým nickem, jak tě vlastně oslovit...  ale pak jsem si řekl, že bude nejlepší nic neřešit; přeji pěkné odpoledne, slečno/paní Tetřev :)


Tetřev
22. 07. 2015
Dát tip

Hezké čtení, samozřejmě jsem také zavzpomínala. Staří lidé dokáží být pro ty nejmenší velkým vzorem a i když už nejsou, provází je jejich životy. Díky za tu vzpomínku*


florian
22. 07. 2015
Dát tip

Radon - děkuji za návštěvu s potěšujícím komentářem; doufám, že v tvé fajfce nebyl oheň a nic tu nechytne, když je teď všude to sucho :) 


Radon
22. 07. 2015
Dát tip

Jedním slovem perfektní. Díky za krásnou povídku a Lakrovovi za avízo. Dávám fajfku do políčka tip :)


florian
22. 07. 2015
Dát tip

Ahoj, Kolobajdo, starý brachu; nebyl bys to ty, kdyby sis nepřiložil polínko :)

Díky za vše, měj pěkný den.


florian
22. 07. 2015
Dát tip

vegetarian - díky za zastávku a přečtení; co se týče tvé povídky, chápu, že se cítíš dotčen, ale jistě uznáš, že tady není to správné místo pro řešení tvého problému.

Měj se fajn.


Kolobajda
22. 07. 2015
Dát tip

Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, vložím ho do krabice. Nebude tam sám, v té krabici mám roztodivných věcí více... : -))  /**


vegetarian
22. 07. 2015
Dát tip
Děkuji za avízo, je to pěkně napsané. Líbila se mě věta: takové ticho, že bylo slyšet, jak se v dáli zvolna blíží podzim, ačkoli z mých prvních prázdnin neodkrojilo zatím léto ani polovinu. Pak ale nechápu proč mne jeden který tady také publikuje tak kritizoval za mou povídku "MAMINKA," obzvlášť za větu: Sedím na pařezu, v listopadovém lese, slunce svými paprsky sporadicky jako otupělými šípy proráží ranní mlhavou oblohu. Co je na této větě tak špatného to opravdu nechápu? V listopadu mlha bývá dost často obzvlášť ráno. Připadalo mě to jako dost trefné přirovnání.

Muamarek
22. 07. 2015
Dát tip

 

 Vša on i příjemně chladí, zvládá toho víc :-)))


florian
22. 07. 2015
Dát tip

Zdravím, Marku, a děkuji - za vše; tak mě napadlo - teď, v těch vedrech, by bylo vhodnější, kdyby text spíše chladil, že? :)


Muamarek
22. 07. 2015
Dát tip

Text, který pohladí, zahřeje, dotkne se...


florian
22. 07. 2015
Dát tip

Děkuji za přečtení a vůbec, Prosecký.

Ano, na Slovensku; otec pracoval u firmy, která opravovala válkou zničené dopravní stavby, a později, už jako součást n.p. Hydrostav, stavěla přehrady (v inkriminované době u města Zvolen).

Ještě jednou díky za zastávku, měj se fajn.

P.S. Napadlo mě teď zjistit pomocí internetu jaká je vzdálenost mezi městy Kdyně a Zvolen; je to - po silnici - 669 km. 


florian
22. 07. 2015
Dát tip

San Juan Bautista - za Lakrova jsem se nevyjadřoval, na to jsem neměl pověření, a o žádné zveličování situace jsem se nepokoušel; jen o reakci na tvůj komentář pod mým textem... nu což, ironie nebyla nikdy moji silnou stránkou :)

Zdravím tě, měj pěkný den.


florian
22. 07. 2015
Dát tip

K3 - vše je v pořádku; myslel jsem si, že to bude nedorozumění :)


Prosecký
22. 07. 2015
Dát tip
Vyvolává vlastní emoce a dobře zobrazuje dobové realie. Sice nevim, jestli nějaká fve česká nádraží mohou byt od sebe vzdálená 600 km? Bydleli jste na Slovensku? Ale to, ze někdo nevidi dedu několik let, nebylo v takovych případech nic trestuhodneho. Dokonce třeba když dědu odsunuli, neviděl ho vnuk vůbec a nedostal se ani na pohřeb.

K3
21. 07. 2015
Dát tip

florián

Máš pravdu, vzdálenost obrovská, spojení mizerné, hmotná situace nejspíš špatná. Napsal jsem to neuváženě po prvním dojmu, takže se omlouvám. Nechtěl jsem tě urazit, ani tvé rodiče.


florian
21. 07. 2015
Dát tip

K3 - děkuji za zastávku a ostatní; k tvému komentáři: neuvedl jsem přece, že se jedná o povídku, zmíněna je jiná kategorie; pokud se týče trestuhodnosti onoho nenavštívení prarodíčů po dobu čtyř let, něco jsem k tomu napsal Alexce a o ostaních důvodech se rozšiřovat nebudu; omluv mě, můžeš-li.

P.S. Bohužel, tvé tvrdé odsouzení svým rodíčům již vyřídit nemohu.


K3
21. 07. 2015
Dát tip

Je to hezká vzpomínka. Sám jsem ani jednoho dědu nepoznal a babičku jenom jednu a to až v době jejího pozdního stáří. Prarodiče jsou pokladem svých vnoučat a jsem moc rád, že moje děti si jedněch prarodičů užívají plnými doušky. To, že děda s babičkou neviděli svého v nuka čtyři roky je trestuhodné.

Těžko lze ale tohle vyprávění považovat za povídku. Takže jako povídku ji nebudu komentovat. Ale tip jo.


florian
21. 07. 2015
Dát tip

Zdravím tě, Diano, vlastně za dva :) A děkuji za návštěvu a komentář, obé mi udělalo radost.


florian
21. 07. 2015
Dát tip

San Juan Bautista - přijmi, prosím, alespoň moji omluvu; neb já jsem vlastně příčinou tvého pohoršení :)


florian
21. 07. 2015
Dát tip

Je fajn, že to tak cítíš, patricia; děkuji, že ses zastavila a přečetla.


Diana
21. 07. 2015
Dát tip
Moc hezky a s citem napsáno. Potěšilo ***

patricia w.
21. 07. 2015
Dát tip

no, milé pohlazení :)


florian
21. 07. 2015
Dát tip

A já děkuji za návštěvu a ostatní, martinez; zvláště, když to nejsou verše :)  


florian
21. 07. 2015
Dát tip

Jistě sis, Alexko, povšimla vzdálenosti, kterou bylo nutno překonat při cestě za dědou, který žil na téměř druhém konci - tehdy ještě Česloslovenska, což v časech nedlouho po válce nebylo nijak jednoduché; a nejen z důvodu vzdálenosti, ale to by bylo na delší povídání...

Díky, že sis našla čas na přečtení, měj se fajn.


florian
21. 07. 2015
Dát tip

Však já nejinak... on čas je v životě něco jako ničím neovlivnitelné zařízení na separaci kvality našich činů, prožitků i nabytých nemovitostí, řekl bych :)

Děkuji Zuzko, že ses zastavila, přečetla a zanechala mi zde o tom malý, ale milý důkaz.


martinez
21. 07. 2015
Dát tip

díky za avízko, ujalo se  :o)


Alexka
21. 07. 2015
Dát tip

Tohle mě chytlo, moc pěkný. :-)

 

Jen mě ale napadá, proč kluk dědu neviděl tolik let  (už chdil do školy, dpstal vysvědčení a přitom: "~~Naposledy jsem jej viděl ve věku nějakých tří let,....")


Zuzulinka
21. 07. 2015
Dát tip

jo, to je dobře... já moc takových pokladů nemám...


florian
21. 07. 2015
Dát tip

Díky za tvé angažování, Lakrov; snad ti u obeslaných nebude přičteno k omylům :)


florian
21. 07. 2015
Dát tip

Děkuji za přečtení a názor, toyenko.

Pokud se nostalgie týče, jsem s tebou za jedno, ale že by z textu kapal med, či přetékal bol, s tím bych už tak zcela souhlasit nemohl; tvůj názor samozřejmě respektuji :)

Ještě jednou - díky za návštěvu, měj pěkný den.

 


toyenka
21. 07. 2015
Dát tip

Hezky se to čte.. sladkobolná nostalgie vzpomínání..


Lakrov
21. 07. 2015
Dát tip

Posílám několik avíz na prózu navozující nejen prázdninovou náladu. Nezájemcům se omlouvám


florian
21. 07. 2015
Dát tip

Děkuji ti, Lakrov, za přečtení a komentář; potěšil mě, proč to nepřiznat, že udělal dobře dušičce člověčí. Já ti nevím, jak bych to nejlépe vyjádřil, ten pocit jakéhosi naplnění... ale snad nejblíže tomu je výraz "radost", a to sdílená radost, dalo by se říci kolektivní, kdyby to slovo nebylo tak profláknuté dějinami.

Ještě jednou díky, pěkný den tobě.


Lakrov
21. 07. 2015
Dát tip

Slovo telegram ve mně vyvolá stejný pocit, jaký v zápětí popisuješ. Čtu dál a uvědomuju si, že místy se vyskytující nadměrná popisnost (...Celodenní prohánění kola, jímž jsem byl odměněn za první vysvědčení...) nebo úředně působící formulace (...Naposledy jsem jej viděl ve věku nějakých tří let...) mi v případě tohohle textu vůbec nevadí. Možná mu dokonce dodávají cosi jako nádech "starodávnosti", související s prologem. Dědovy nápady a způsob, jakým je sděluje, jsou kouzelné. Krásná vzpomínka na první prázdniny. Touhle miniaturou jsi mě docela dostal. Tip.


florian
19. 07. 2015
Dát tip

Děkuji, do_Od, že sis přečtl, stálo ti za komentář a duplované avízo :)

Musím ale podotknout, že téma nabylo specialně vybírané a podlézavost se mi protiví; pokud mohu sám o sobě soudit v mém arzenálu se nenachází.

Že tě příběh přivedl k vlastním vzpomínkám? Nic, co by mě potěšilo více jsi napsat nemohl; v tomto případě nešlo o žádný hluboký rozbor myšlení a cítění sedmiletého kluka z pohledu dnešního starce.

A nakonec - soudě podle počtu textem zaujatých - těch poetičtějších duší je tady na Písmáku (z tvého pohledu asi zaplať pámbů) proklatě málo.

Ještě jednou díky za návštěvu a komentář, budeš u mne vždy vítán :) 


florian
19. 07. 2015
Dát tip

O těch se píše nejlépe, ale zároveň nejhůř, řekl bych.

Díky, srozumení, za zastavení se u mne a milá slova :)


florian
19. 07. 2015
Dát tip

Děkuji Evženie, za to i za to; návštěva potěšila.

P.S. Ukradli dědu, nebo obraz? (dostanu do nosu, že jo? :)


srozumeni
18. 07. 2015
Dát tip
Moc pěkně napsáno o obyčejných věcech...***

Nebudu psát prázdná slova. Také jsem měla podobného dědu. Chtěl mi dát obraz, ale někdo jej ukradl. Ale já si ho pamatuji.    /T


florian
18. 07. 2015
Dát tip

Jen nechej na hlavě, vzdálený příteli; ani na stará kolena mě neopouští chuť vymýšlet a realizovat blbůstky, aby byla "hlína" :)

Díky za návštěvu, tvore pralesní ; budu si tě hlídat, abych se u tebe také zastavil, až zveřejníš další (zajisté vtipná:) čtyřverší.


florian
18. 07. 2015
Dát tip

Díky R. L, za návštěvu, milý komentář a vůbec :)


florian
18. 07. 2015
Dát tip

 Potěšení na mé straně, nicku; je to mnohem pozitivnější, nežli -  "ježišmarjá, floriane, to snad ne!" :)

Děkuji, že ses zastavil, pěkný sobotní večer vinšuji.


Kočkodan
18. 07. 2015
Dát tip
Je dobře, ty kluku ušatá, že píšeš a neděláš lumpárny. ;-)

kristepane flo,  ano.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru